Výhrady univerzit by vláda měla vzít vážně












            ******************************************************************************************

            * Výhrady univerzit by vláda měla vzít vážně
            ******************************************************************************************
            28.3.2008, autor: Jiří Zlatuška

            Odpor vysokých škol proti záměru ministerstva zdravotnictví převést fakultní nemocnice na 
            nemocnice jako akciové společnosti s majoritním zastoupením státu je pochopitelný a oprávn
            Věcný záměr zákona je nepřímou novelou zákona o vysokých školách, jejíž příprava obchází m

            školství. Na řadě míst ukazuje neznalost podmínek fungování VŠ. Neřeší např. souvislosti s
            podpory sféry mimo vzdělávání nebo výzkum či návaznost na fondové hospodaření VŠ či financ
            zdrojů.

            Finanční deficity nejsou v prostředí špičkové péče s náročným technickým vybavením kombino
            žádnou českou výjimkou. Přitom se univerzity mají stát odpovědné za celky pracujícími s ro

            kterým jsou rozpočty „mateřských“ univerzit jen malým přívěskem.
            Není jasné, je-li financování VŠ vzdělávání v gesci ministerstva školství na jedné straně 
            lékařské péče zdravotními pojišťovnami na straně druhé reálně dosažitelný stav. V něm se u

            efektivně podílet na řízení univerzitních nemocnic v podobě obchodních společností, resp. 
            odpovědnosti za jejich neztrátové hospodaření.
            Rozhodovací pravomoc, kterou chce ministr nechat státu, je neúměrně vysoká vzhledem k dopa

            vlastního rozhodování univerzit, které by vlastnily pouze blokační podíl. VŠ získaly vysok
            autonomie, která se osvědčila.
            Návrh na zřízení univerzitních nemocnic, břemena uložená na vlastnická práva univerzit vůč

            možné dopady na hospodaření univerzit jsou jednoznačně krokem zpět. To míru autonomie zpět
            Lékařské fakulty disponují odborně i kvalifikačně podstatně lépe způsobilými pracovníky, n
            u politických nominací nebo úředníků na ministerstvu zdravotnictví. Mají-li univerzitní ne

            řídicí pravomoci vysoké školy, bude tato odborná pravomoc narušena potenciálně politickým 
            ministerstva do řízení. To je nadbytečné a škodlivé, navíc v přímém rozporu se zachováním 
            svobod. Obsazování pozic v představenstvech těchto ekonomických celků může být pro některé

            pokušením, které ukazuje na další problém. Pokud hlas proti záměru ministerstva zeslábne z
            představitelů lékařských fakult, kteří vzápětí usednou do představenstev těchto akciových 
            nebude to vizitkou jejich důvěryhodnosti.

            Při evidentní netoleranci ministra zdravotnictví k polemickým názorům, jak ji demonstroval
            Klenerovi v Praze a prof. Janečkovi v Brně, si lze těžko představit, jak by věci fungovaly
            zasedli odborníci, kteří se na věcné problémy upozorňovat nebáli.

            Nesouhlas VŠ s koncepcí univerzitních nemocnic jako akciových společností není nesouhlasem
            ale věcným. Pokud by se ministerstvu podařilo koncept prosadit, výrazně tím zhorší fungová
            univerzit v zemi i podmínky pro vzdělávání lékařů.

            Výhrady univerzit by vláda měla vzít vážně – nejde zde jen o to, jestli ministru zdravotni
            privatizační záměry, ale také o to, jak budou v budoucnu schopny kompetenčně i ekonomicky 
            nejvýznamnější vysoké školy.