S českými přírodovědci v Maroku ****************************************************************************************** * S českými přírodovědci v Maroku ****************************************************************************************** 26.4.2008, autor: STANISLAV DRAHNÝ Členové expedice se vydali na Saharu studovat VZÁCNÉ PLAZY, z nichž některým hrozí vyhynut Chodím ve tmě po pláži mezi odpadky. Všechno tu je navlhlé, to jak od Atlantiku přišla vyd čele mám baterku, v jejím světle občas zahlédnu toulavého psa, který mě zpovzdáli doprováz na něj posvítím, zmizí do tmy. Kvůli němu však tady nejsem. Ani já, ani další členové výpr jako hejno světlušek rozptýlili po pláži. Všichni se snažíme najít vzácného ještěra, podiv Tarentola (Geckonia) chazaliae. Nacházíme se na samém jihu Maroka na pobřeží Atlantického oceánu nedaleko města Tan-tan. J českých přírodovědců - herpetologů. Odborníků zaměřených především na studium plazů a oboj expedice je mapovat faunu saharské oblasti. Již dříve takto Češi vyrazili do Egypta a Liby bylo logickým pokračováním. Tato země je sice již částečně probádaná, ale díky své poloze bohatství zvířecích druhů. Zvířecí bohatství Maroka Podle docenta Frynty z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity uvědomit, že Sahara bývala ještě před několika tisíci lety podstatně vlhčí než dnes. Svědč koryta vyschlých řek. Tehdy se tu po zelených pláních proháněly zebry, žirafy, ale i další si spíše spojujeme se savanami jihu a východu Afriky než se severem kontinentu. Kromě velk zvířat zde samozřejmě žilo množství drobnějších vlhkomilných plazů. S nástupem sucha na vě tato fauna vyhynula. V Maroku se však v některých oblastech - díky blízkosti moře a místům vyšší vlhkostí - druhy, které normálně obývají jižnější, vlhčí část Afriky, udržely dodnes je, že ještě před padesáti lety, jako památka na minulé časy, žili ve vádí řeky Draa na ji i krokodýlové. Bohužel, v polovině 20. století je lidé vyhubili. Malá populace těchto pouš však dosud přežívá v sousední Mauritánii. Zároveň s postupným vysycháním země se po Maroku rozšířila i zvířata uzpůsobená životu v p představitelem této skupiny je - alespoň mezi plazy - scink lékařský, přezdívaný pro svou „plavat“ v dunách také písečná ryba. Nebo zmije rohaté rodu Cerastes či nepředstavitelně r Acanthodactylus, které jako kdyby po písku jen klouzaly - jako stíny letících ptáků. Navíc země žijí druhy vázané na okolí Středozemního moře a v horách Atlasu zase tvorové přizpůso vysokohorským podmínkám. To vše dohromady vytváří pro přírodovědce pozvánku, jíž lze jen t Konec přírodního ráje? Důvodů k cestě však bylo více. Severní Afrika se v posledních desetiletích prudce mění, a přírody nikoli k lepšímu. Rozvoj společnosti zvyšuje zátěž na životní prostředí. Tam, kde několika lety byla divoká poušť, dnes rostou nová sídliště nebo vznikají skládky odpadu. I neporušené přírodě daleko od stálého osídlení je těžké přehlížet kousky igelitu, které vít trnitou pouštní vegetaci a nevšímat si všude přítomných PET lahví. Tlaku, který lidská společnost vyvíjí, některé druhy odolávají jen obtížně, jiné mu nejsou vůbec. Některé marocké plazy tak pravděpodobně čeká v blízké budoucnosti osud jejich velký saharských krokodýlů. Čeští přírodovědci proto během své výpravy každé chycené zvíře dobře prostudovali. Prvně j klíče, aby v budoucnu nedocházelo ke sporům o jeho druhovou příslušnost. Dále pečlivě zdok nafilmovali a vyfotografovali, k tomu zapsali lokalitu výskytu, její zeměpisné souřadnice nadmořskou výšku. Před vypuštěním zpět na původní lokalitu zkoumanému živočichovi odebrali vzorky. U malých zvířátek se vytírá tlamka a odebírají sliny a u větších exemplářů si přír několik kapek krve. Pozoruhodný svět jednoho gekona Smutným příkladem biotopu, který rychle mizí, jsou zmíněné v okolí Tan-Tanu. Zde vyrůstá na břehu moře nové letovisko. Dopad na přírodu to má značný. vznikají skládky, jezdí tam nákladní auta. Zdejší rostliny a živočichové jsou přitom uniká z přírodovědeckého hlediska k Makaronésii. To je společenství rostlin a zvířat, které se v ostrovech v Atlantickém oceánu (Kanárské souostroví, Madeira, Kapverdy atd.) a také na úzk severozápadní Afriky. Podmínkou pro jeho rozvoj je právě přítomnost Atlantiku. Studený moř nad oceánem vytváří časté silné mlhy, které zasahují na pevninu. Zároveň tu jen málo prší, vegetace závislá na zvýšené vlhkosti vzduchu. Rostou zde bizarní, kaktusům podobné sukulen které se plně tomuto prostředí přizpůsobily. Na ně se pak vážou neméně podivuhodná společe nejzajímavějším patří právě gekon Tarentola (Geckonia) chazaliae. Je třeba ještě zdůraznit ekosystém je nekonečně křehký. Čím je tento gekon tak pozoruhodný? Právě tím, jak se adaptoval na zdejší nehostinné prost jsou známí jako ještěři, kteří se pomocí „přísavek“ na prstech rychle pohybují na holých s hmyz. Tento „klasický“ obraz gekona marocká gekonie zcela boří. Místo přilnavých rozpláclý narostly silné nožky vhodné k hrabání, tělo zrobustnělo, stalo se zavalitým, ocásek se zkr zvětšila. Zvíře se přizpůsobilo životu v písku, hrabání nor a lovu velkých a tvrdých poušt také pravidelným mlhám, bez nichž nedokáže v přírodě přežívat. Když večer po setmění vychá Tanu, je taková vlhkost vzduchu, až je písek úplně mokrý a vlhnou i šaty, které mám na sob Po třiceti minutách chození mezi odpadky vidím první gekonii. V kuželu světla běží po písk než jako ještěrka. Za celý večer nacházíme ještě tři tyto vzácné gekony. Vzhledem k prostředí, ve kterém je chytáme, je možné, že genetické vzorky zdejší populace vědeckou hodnotu o to větší, že tito vzácní tvorové se už na zdejších plážích nebudou vysk Kolik tepla je v Africe? Kromě vědců se expedice účastnili i zaměstnanci zoologických zahrad a přední chovatelé pla toho, že pomáhali s odběry vzorků, sledovali ještě další cíle. Měřili například pečlivě te a půdy v místech nálezu jednotlivých zvířat. To proto, aby potom mohli svým chovancům poch obdobných klimatických poměrů zajistit podmínky, které by byly co nejpodobnější přírodním. Výsledky měření překvapily. Hlavně ve vnitrozemí bylo na počátku dubna velmi chladno (neob bylo i v Česku). Na jednom místě, na náhorní plošině nedaleko města Bouarfa, dokonce v noc vzduchu sníh. Přesto i tady nalezli ve vlhku a chladu trnorepa severoafrického a agamu Tra Pod kameny, pod nimiž se ještěři skrývali, naměřili pouhých 8,5 stupně Celsia. Přitom jde teplomilné druhy, které se chovají v zajetí v teple a suchu. „Vidět, jak zdejší zvířata na počátku jara žijí, bylo zajímavé i pro profesionální chovate oči mohli vidět, že se zdejší tvorové musí vypořádat i s překvapujícím chladem a vlhkostí. to lidem, kteří se starají o plazy, pomůže při nastavování co nejlepších podmínek v chovu. oněch osm stupňů je extrém, ale výrazné snížení teploty a zvýšení vlhkosti během zimy může prospět,“ poznamenal na toto téma Petr Kodym, předseda Teraristické společnosti Praha. Pot taková znalost může mít v budoucnu velkou cenu, protože podle něho přijde doba, kdy někter budou přežívat pouze v zajetí. Svět Makaronésie Rostou zde bizarní, kaktusům podobné rostliny, které se plně tomuto prost