Konec »klídku« v laboratořích ****************************************************************************************** * Konec »klídku« v laboratořích ****************************************************************************************** 24.4.2008, autor: Aleš Bluma Vláda schválila zásady reformy financování vědy a výzkumu. Má zajistit více konkrétních vý použitelné v praxi. PENÍZE PRO VĚDU Jsme zemí, která v období mezi rokem 2000–2006 nejvíce zvýšila podíl výdajů na vědu a výzk Před námi se v růstu výdajů ocitlo pouze Rakousko a Estonsko. Máme mít důvod k radosti? Ale kdeže. Od cíle, který stanovila Lisabonská strategie dosáhnout v roce 2010 podílu vědy, výzkumu a ve výši tři procenta, jsme daleko. V roce 2006 jsme na ně podle nejčerstvější zprávy Euros 1,54 procenta HDP. Takové Švédsko (3,82 %) nebo Finsko (3,45 %) jsou úplně jinde. Zaostáváme i v počtu vědeckých pracovníků a vysokoškolsky vzdělaných techniků. Máme polovi inženýrů, než má Dánsko nebo Nizozemsko. To, že řada dalších nových zemí EU je na tom hůře utěšovat. Naše výdaje na vědu rostly podstatně rychleji než náš HDP. Otázka je, jestli jsme tuto sum efektivně. K poměřování je možné využít třeba množství přihlášených patentů. Počet českých patentů podaných v nejrozvinutější ekonomice, na patentovém úřadě USA, za po let (poslední data k roku 2006) dosáhl necelých 250. Evropský patentový úřad za stejnou dobu udělil našim autorům 829 patentů. Porovnáváme-li se se zeměmi, které patří ke středním zemím EU (Finskem, Rakouskem, Irskem, Maďarskem), pak skoro ve všech klasifikačních třídách obsazujeme poslední nebo předposledn A je jedno, jestli je to u Evropského patentového úřadu (EPO) nebo u amerického USPTO. Ve Wichterleho stopách Všichni se již léta shodují v tom, že je třeba něco udělat. Napříkl ČR se sama rozhodla pro pravidelné hodnocení všech svých vědeckých pracovníků i ústavů již a podle výsledků hodnocení i upravovala jednotlivým ústavům rozpočty. V síti ústavů AV ČR měly některé z nich zkušenosti s externím financováním už z dob totali může být Ústav makromolekulární chemie, kde vysokou laťku nasadil akademik Otto Wichterle, měkkých kontaktních čoček. Tento ústav žil i za totality z patentů a měl díky tomu již v té době špičkové vybavení la se většině ostatních ústavů ani nesnilo. V ústavu fungovala také kancelář, která se zabýva výsledků výzkumu. Pomáhala vědcům s vyplněním přihlášky patentu nebo vynálezu a sledovala Atmosféra v ústavu přímo vybízela k aplikaci výsledků výzkumu. Je zajímavé, že tento duch v Ústavu makromolekulární chemie přetrvává dodnes. Ústavu nečin ohodnotit vědecké pracovníky včetně zahraničních a může si dovolit špičkovou laboratorní t Není divu, že je to pracoviště jednoho z našich nejúspěšnějších vědců, Antonína Holého, kt jiné za vývojem látky proti AIDS. Výborné výsledky má i Ústav experimentální medicíny nebo Ústav molekulární genetiky. Do po i Botanické centrum v jižních Čechách. Pod dohledem premiéra Jenže výše zmíněné ústavy byly spíše výjimkami. Rada vlády pro vědu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si několik let uvědomovaly situaci, do které dostala. A tak se už mnoho let hovořilo o nutné reformě vědy a výzkumu. Zásadní překážkou tohoto sn ale fakt, že vždy se začaly připravovat podklady a než se zpracovaly do právního celku, kt projednat vláda, skončilo jí funkční období. Nástupnický kabinet na plánované změny nenavá od píky. Až současná vláda se rozhodla zařadit vědu a výzkum přímo mezi své hlavní priority. A ukaz personální obsazení Rady vlády pro vědu a výzkum. V jejím čele většinou sedával vicepremié V nynějším kabinetu si tuto funkci vyhradil pro sebe přímo premiér Mirek Topolánek. Ten do a uvedl v život svůj osobní projekt na podporu vědy, inovací, výzkumu, aplikací a technolo »Podpora vědy, inovací výzkumu a technologií je mou ambicí osobní, mým privátním cílem cob prohlásil Topolánek. Vláda se připojila i k projektu Česká hlava, do té doby zcela soukromé iniciativy, a vyhlá Česká hlava, kterou dotovala milionovou částkou. Kabinet podpořil možnost požádat o vrácení DPH u výzkumných projektů, které získávají pení programů. Zajistil daňové úlevy podnikům, které financují vědu a výzkum. Navýšil v roce 2007 prostředky na vědu o 1,5 milionu korun oproti návrhu minulé vlády. Státní výdaje na vědu by měly ročně růst o sedm až osm procent. Další peníze, ročně 15 mil půjdou na vědu ze strukturálních fondů Evropské unie. Vláda si ovšem uvědomovala, že by se systému rozdělování peněz snadno mohlo stát, že by miliardy určené na výzkum zmizely v čer Rozohněný Mirek Topolánek se dušoval: »Osobně dohlédnu na efektivní využívání peněz z oper V nich je pro vědu celkem 105 miliard.« Jenže v roce 2015 evropský penězovod skončí. Za sedm let si budeme muset vystačit sami. Už je nesporné, že existující systém podpory vědy a výzkumu z veřejných prostředků je zralý k reformy. Ale proti sobě. V krátké době po sobě se mohla veřejnost seznámit se dvěma strategickými materiály, které naším školstvím, vědou a výzkumem. Je to jednak Bílá kniha, která řeší reformu vysokého šk reforma financování vědy a výzkumu, vyšlá z lůna Rady pro vědu a výzkum. Logicky by se dalo předpokládat, že oba týmy pracovaly ruku v ruce a obě reformy jsou prov je jiná. Bílá kniha rozděluje univerzity na výzkumné a ostatní. Předpokládá tedy, že by se na unive základní výzkum. Děje se tak všude na světě, hnacím motorem výzkumu jsou často mladí dokto Jenže podle reformy financování vědy a výzkumu by se měly univerzity spíš věnovat aplikova I když to zpráva k reformě výslovně neříká, vyplývá z ní, že by se základní výzkum měl děl Akademii věd. Reforma chce zajistit posílení aplikovaného výzkumu, ale nehledá nástroje, jak toho docíli Jako nutnou podmínku podpory projektu stanovuje jeho spolufinancování ze soukromých zdrojů veřejného výzkumu víc zapojit soukromé zdroje,« byla Topolánkova direktiva. Jiří Rákosník, předseda ekonomické komise Akademie věd ČR, je k tomu skeptický: »Neumím si se tu najednou objeví armáda vědců, kteří přes noc přesedlají na aplikovaný výzkum. Taková čas.« Jiří Rákosník si představuje dva možné scénáře: buďto se to bude podle starého zvyku »chyt anebo celý systém aplikovaného výzkumu zkolabuje, protože se prostě nenajde tolik uchazečů firem, kteří by byli schopni splnit požadované podmínky. Oba Rákosníkem uvažované scénáře jsou pesimistické. Pravděpodobně to souvisí s jeho vědeck matematik a od základního výzkumu k aplikovanému je v matematice dlouhá cesta. V řadě oborů (namátkou zemědělské vědy, chemie a farmacie, nauka o pevnosti materiálů) je základního výzkumu k aplikovanému krátká a většina vědců v těchto oborech má k aplikaci vý bádání blízko. Bohužel reforma nediferencuje. Všem měří stejně, i když je těžko porovnávat jednotlivé vědní obory mezi sebou. Firmy vyná Pro průmysl je výzkum nutností. Firmy, které tvrdí, že ho nepotřebují, úspěšně pracují na řady společností jsou ovšem problémem peníze. Když už se tuzemské podniky na výzkumu podílejí, jsou to většinou ty se zahraničními vlast statistik Technologického centra. Jednak proto, že jsou kapitálově silnější, ale také prot společnosti považují financování vědy za běžnou věc. Problémemy mají některé firmy i s přístupem jednotlivých ústavů. Vykládat by o tom mohl Ja jednatel společnosti BVT Technologies, vyrábějící laboratorní přístroje. Spolupracoval jak (VUT Brno, UJEP Ústí nad Labem), tak s Mikrobiologickým ústavem Akademie věd. Výsledky byly podle Krejčího natolik neuspokojivé, hlavně ze strany ústavu Akademie věd, ž nakonec podnik musel zajistit sám. »Bylo to za cenu nemalých vícenákladů naší firmy a velk pracovníků,« tvrdí Jan Krejčí. Firmy poukazují i na další věc: školy sice řadu výzkumných úkolů financují granty, to znam peněz, ale nakonec se snaží výstupy prodat firmám za běžnou tržní cenu. »Výzkum na vysokých školách musí přinášet výhody oběma stranám,« upozorňuje Vladimír Volák společnosti Ricardo, která se zabývá výzkumem pro automobilový průmysl. Volák přišel do soukromého sektoru z výzkumné sféry, a tak dobře chápe způsob myšlení věde »Vše záleží na lidech, je-li schopný profesor, tak se na něj výzkumné zakázky jenom lepí.« Upozorňuje i na aspekt, proč by se firmám spolupráce s univerzitami mohla vyplatit. Tím je technických oborech nedostatek kvalitních absolventů na trhu. Pokud si firma už na univerzitě »podchytí« šikovného studenta a zapojí ho například při zp diplomové nebo doktorské práce do výzkumných záměrů podniku, může si tak najít budoucího z Peníze podle výsledků Václav Pačes, předseda Akademie věd, s navrženou vládní reformou vce Upozorňuje ovšem na jednu významnou skutečnost: »Celá reforma závisí na něčem, o čem se je mluví. A přitom to je to nejdůležitější. Je to kvalitní, průhledná a spravedlivá metodika a výzkumné práce.« V tom se s ním shoduje i rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala, který je přesvědčen, že na metodice hodnocení, která byla zatím jednou z největších slabin celého systému«. Rada v a výzkum ustavila speciální komisi, která by měla metodiku hodnocení vypracovat. Tuto prác není co závidět. Má se zaměřit na patenty? Jiří Rákosník je k tomu skeptický. Souhlasí s j hesel reformy, že státem podporovaný výzkum má především generovat ekonomický růst. Jenže tím, že nejdůležitější je patentovat, patentovat a patentovat. Podle něj je to založeno na zkratkovité úvaze o příčinné souvislosti mezi dvěma jevy: výko a množstvím patentů. USA jsou považovány za úspěšnou ekonomiku a ví se, že se tam hodně pa se odvozuje, že bude-li hodně patentů, bude vzkvétat ekonomika. »A co když je to naopak?« namítá Jiří Rákosník. Užitečnost vs. užitkovost Radou vlády navrhované hodnocení patentů aplikovaného výzkumu je problematické. U patentů se posuzuje pouze typ uděleného patentu, ale vůbec se nehodnotí u jeho užitkovost, o smysluplnosti nemluvě. Rovněž se nepřihlíží k tomu, zda se díky licenčním poplatkům vrátily náklady, které byly v vývoj, registraci a udržovací poplatky. Poplatky dokonce budou důvodem k tomu, aby byly vyplaceny další peníze ze státní kasy. Tak že přihlášení patentu a jeho udržování nakonec bude stát víc, než jaký z něho bude užitek. ovšem nebude mít na financování žádný vliv a instituce nebo vědec obdrží peníze, i když to logice. Celý text reformy obsahuje asi osmdesátkrát slovo »hodnocení«. Nikde však není napsáno, ja Dosavadní představa je taková, že se jednotlivé typy výsledků, zanesené do rejstříku infor výsledcích, vynásobí váhami, to se sečte a peníze se rozdělí úměrně získaným bodům. Znovu kvalitativní hledisko. Rejstřík informací o výsledcích, který je základem pro administrativní výpočet velikosti f obsahuje plno výsledků velmi nízké kvality, které se přesto počítají. Jak ovšem do něho zavést kvalitativní měřítko, není zatím vůbec jasné. Přitom je to kardin se kterou se budou muset ti, kdož budou připravovat zákonné normy, zcela jistě vyrovnat. B kvalitativních kritérií ztrácí reforma smysl. Jaká je ta reforma? Přes všechny výhrady nutno říci, že reforma je dobrá, nutná a zaplaťpánbu za ni. Široká vě několika jedinců, kteří se bojí, že jim skončil pohodlný život, reformu přijímá. Důsledky, na vědu a výzkum, je ještě předčasné hodnotit. »Výsledky budou závislé na navazující zákonné úpravy a také na metodice hodnocení vědy, kt byla jednou z největších slabin systému,« konstatuje Petr Fiala. Reforma by měla odstranit strukturálních problémů české vědy. Bude vyžadovat rozpracování do zákonných norem a na je vládních nařízení a ministerských vyhlášek. Do jejich přípravy by mělo být zapojeno co nejvíce manažerů vědy i úspěšných vědců, akadem funkcionářů i lidí z praxe. Jen tak se skutečně podaří. Václav Pačes říká: »Jsem optimista reforma zlepší vědecký výkon celé české vědy.« * 15 miliard korun ročně půjde na vědu ze strukturálních fondů EU. Foto popis| I když se českým vědcům peněz nikdy nedostávalo, mnozí z nich se domohli světo Například biolog a lékař Jan Evangelista Purkyně. Foto: ČTK Foto popis| Předseda Akademie věd Václav Pačes s vládní reformou vcelku souhlasí. Záležet tom, jak průhledně se budou hodnotit výsledky práce vědců. Foto autor| Foto: Isifa Foto popis| Kolumbovo vejce se stalo symbolem vládního projektu, představeného premiérem M Jeho cílem je propojit investice do vzdělávání, inovací, výzkumu a nových technologií. Foto autor| Foto: ČTK