Absolvents summa cum laude ****************************************************************************************** * Absolvents summa cum laude ****************************************************************************************** 17.4.2008, autor: Marek Matějka Slovo absolvent pochází z latiny a je odvozeno od slovesa absolvere, tedy zprostiti školní studenta vyšší školy. Mohli bychom tak zjednodušeně říci, že absolventem je ten, kdo vychodil školu. A v tom mož problém pojetí statutu absolventa. Totiž uvažujeme-li o absolutoriu, pak považujeme období jakousi uzavřenou životní kapitolu a snažíme se začít úspěšně novou etapu, etapu budování a sociálně ekonomického růstu. Budujeme svůj sociální statut a snažíme se být úspěšní v to Absolutoriem školy jakéhokoli stupně či zaměření nabýváme dojmu, že jsme získali to, kvůli školy chodili. Ať je to kvalifikace (leckdy formální) nebo jen »titul«. Oficiální školní ( vzdělání je často chápáno v dokonavém vidu, tj. jako by jednou získané vzdělání bylo věčné jakýsi status quo mimo čas a prostor. Přitom dobře víme, že základem pro udržení profesníh sociálního postavení je rozvoj, rozvoj kvalifikace i osobnosti. Zatímco osobnostního rozvo složkách osobnosti se úspěšně chopily soukromé vzdělávací firmy, v oblasti rozvoje předmět původní akademická pracoviště této možnosti chopila jen poskrovnu. Absolventi se postgradu v různých kurzech pořádaných většinou opět soukromými vzdělávacími centry či agenturami, v často externě (dodavatelsky) působí bývalí vyučující z někdejších domovských škol, zejména Vysoké školy zatím nebyly, a mnohdy stále nejsou, spontánně motivovány k tomu, aby vytváře programy pro své absolventy, byť jsou to právě tito bývalí studenti, kteří mohou jednotliv prospívat. Čím mohou přispět bývalí studenti * Přivádět další studenty (firmy jako dodavatelé studentů kombinovaného studia); * podílet svého postavení na stále zlepšujícím se goodwillu školy; * uplatňovat zásady lobbingu ve p mater; * v neposlední řadě tito absolventi mohou umocňovat i své postavení a budování kari kontaktu s dalšími absolventy. Konečně mnozí z absolventů se mohou zapojovat do výuky na s školách (například externě), a tím posouvat výuku blíže společenské a podnikové praxi. Vyt absolventských sítí tak může být prospěšné na všechny strany. Měli-li bychom se zamyslet nad tím, jak napomoci změně statutu absolventa, pak nejlépe na praktikování tzv. principu celoživotního vzdělávání. V tomto směru jsou to lékařské fakult jako obor, kdo s touto koncepcí přišel už před desítkami let a úspěšně ji praktikuje dosud absolventskou hrdostí být věrný své domovské fakultě v průběhu pre- i postatestačního stud Absolventi jednotlivých fakult se stýkají nejen na pracovištích, ale i mimo ně. Často jsem špičkování mezi svými přáteli lékaři, kdy jeden se hrdě hlásí k 1. lékařské fakultě UK a d velebí svou 2. LF. Jejich chování je tak trochu komické, ale na druhé straně v tom lze spa onu »absolventskou hrdost«. Až na výjimky se u absolventů jiných vysokých škol tento »riva neobjevuje. Problémy, se kterými se můžete setkat Určitě zde existuje reálné riziko nenalezení vhodného uplatnění na trhu práce, zejména v n společenskovědních oborech. To může mít za následek buď nezaměstnanost, a tím nepříjemně z ekonomicky aktivního období života (evidence na úřadu práce), nebo masivní (mnohdy vynucen únik mozků (intelektuální exodus) do zahraničí. Obojí se ve svém důsledku může obrátit pro která bývá »neúspěšnými absolventy« na trhu práce viněna právě za jejich »vyloučení« z plá ekonomické reprodukce. Naproti tomu existují četné příklady toho, jak se významní zaměstna českém trhu práce (žel, většinou nadnárodní firmy) snaží vytipovat již v průběhu studia po zaměstnance z řad studentů a následně čerstvé absolventy zaměstnávají na plný úvazek v již prostředí za podmínek zcela nesrovnatelných s nabídkou běžných zaměstnavatelů (auditorské firmy, telekomunikační společnosti aj.). Ve své praxi jsem se setkal i s poměrně unikátním s absolventy vysokých škol v rámci významné nejmenované české společnosti. V té existoval nástupců ředitelů, tedy mladých, předmětně kvalifikovaných absolventů vysokých škol, kteří několik let připravováni pro začlenění do organizační struktury firmy na středních a vyšší pozicích. To vedlo k tomu, že mnozí zkušení a věkově zralejší manažeři v pozicích zástupců (divizí, závodů) byli de facto »odsouzeni« k doživotnímu zástupcování, aniž by měli výrazn stát se řediteli. Tento způsob byl velmi motivující pro absolventy, ale současně i stabili demotivující pro zkušené manažery uvnitř organizační struktury. V současnosti existují pokusy, jak změnit běžné vnímání pojmu absolvent na některých vysok a to nejen soukromých, ale i veřejných. Například na naší Vysoké škole finanční a správní pořádáme postgraduální kurzy a setkání pro absolventy jak bakalářského, tak magisterského se vytvářet podmínky pro celoživotní vzdělávání našich absolventů »pod křídly jejich alma z toho, že dnes více než kdykoli jindy žijeme v interagující společnosti, kde osobní vazby informace mohou lvím dílem napomáhat úspěšnému rozvoji jak jednotlivců, tak firem. Jestliže dříve (zejména v 19. století) platilo, že cílem studenta je být absolventem s nej jak se praví v titulu tohoto článku, dnes by mělo platit, že v době celoživotního vzdělává člověk de facto nestává nikdy. Jako dítě (byť dospělé) zřídkakdy opouští svou matku vychov mater), tak absolvent - neabsolvent by neměl opouštět svou školu (alma mater). *