Je možná skutečná reforma zdravotnictví? ****************************************************************************************** * Je možná skutečná reforma zdravotnictví? ****************************************************************************************** 12.5.2008, autor: MUDr. Bohumír Šimek ODS i ČSSD dosud utvářely naše zdravotnictví z centrálních, direktivních a vpravdě sociali kdy veškerá moc je usurpována na ministerstvu zdravotnictví. Zatím si obě strany zjevně ne této pozice nejsou schopny vystavět funkční a kvalitní zdravotnictví. Po Listopadu byla obnovena pluralita politických stran v prostředí, kdy prakticky všichni také smýšleli v socialistickém duchu. Jakou roli hrál v nově se utvářející politické scéně Prognostický ústav, založený s garanc premiéra Lubomíra Štrougala, nám budou muset zodpovědět historici. Jisté je, že z tohoto ú rekrutovali předsedové hlavních politických stran a klíčové postavy naší ekonomické reform se dostal Miloš Zeman, který svým článkem v Technickém magazínu v podstatě revoluci otevře pronikl Václav Klaus. Dnes již těžko ozřejmíme, zda šlo o předem naplánované převzetí moci a rozdělení si politi na levici a pravici, jak by to zpětně naznačovala éra „opoziční smlouvy“, kdy Václav Klaus Zemanem usilovali o převzetí šikovně rozdělené moci těmito stranami na věčné časy. Je dobr že naši politici ze zahraniční emigrace, kteří mohli být účinnou korekcí našeho socialisti nebyli do účinné politiky připuštěni. Kam kráčíš, pravice? Nebudu se zabývat ČSSD, jejíž ideologie se pohodlně stala pokračováním socialistických myš komunistické éry. Považuji však za užitečné položit si otázku, zda ODS je skutečně stranou Přestože nejsem politolog, dovolte mi k tomu pár poznámek, protože je považuji za klíčové politické neschopnosti provést u nás skutečnou reformu zdravotnictví. Jako mnohý z nás, i Listopadu zakládal Občanské fórum a byl jsem si vědom toho, jak jsme asi museli být prošpi skomírajícího režimu, když jsme v obyčejném ochotnickém divadelním kroužku měli z deseti č Jakmile se začala odštěpovat ODS s Václavem Klausem v čele, i já jsem v místě působení zak tehdy prezentovaného konzervativně pravicového desatera tezí. K těmto tezím se dnes již žá nezná. S rozdělením Československa se Václavu Klausovi podařilo hodit konzervativce, převážně sou Federálním shromáždění, zcela na vedlejší kolej a i mně do dvou let bylo zjevné, že z ODS považuji za konzervativní, ale začal jsem pozorovat, že i praxe ODS zahýbá značně doleva. ní a na poslední schůzi mi byla položena otázka mladým jihočeským politikem ODS: Pane dokt záleží na tom, zda ODS jedná pravicově, nebo levicově? Byl mladý a nevycválaný. Dnes to ji Díry skryté a propustné Kromě prvních dvou ministrů zdravotnictví po Listopadu, Martina Bojara a Pavla Klenera, se střídali jen politici ODS a ČSSD. Ministr Bojar byl první, ale i poslední, za jehož krátké průběžně seznamováni se zamýšlenými změnami ve zdravotnictví a mohli jsme se k nim každý v jsou s nimi seznamovány možná jen špičky některých lékařských organizací a mezi nimi a nám informační embargo. Odhlédneme-li od maskovacích politických tanečků, pak rukou nerozdílnou jsou za stav našeh stejně odpovědné obě hlavní strany ODS i ČSSD. Obě tyto strany dosud utvářely naše zdravot centrálních, direktivních, konstruktivistických a vpravdě socialistických pozic, kdy veške usurpována na ministerstvu zdravotnictví. A zatím si obě strany zjevně neuvědomují, že z t schopny vystavět funkční a kvalitní zdravotnictví. Stále zachovávají netransparentnost tok ve zdravotní dani (které říkáme zdravotní pojištění), pokoušejí se neúspěšně organizovat s ztrát na úrovni pacientů a lékařů, zatímco o ztráty řádově v miliardách korun se prostě ne klade pro nás obyčejné lidi nezodpověditelné otázky: Proč? A slova o mafiánských praktikác během volby prezidenta prezentovaná v zahraničí nabízí velmi nelichotivé odpovědi. Na naše zdraví se vybere slušná suma korun, může se tu točit 280 i více miliard korun, ale ve skutečnosti nejsou v dostatečné míře. Nezodpovězenou otázku, kde jsou, jsme si již polo tušíme, že jsou tunelovány na všech úrovních: pacient, lékař, farmaceutické firmy, nejrůzn možná i politici. Tam my obyčejní nedohlédneme, ale tušíme, že skrytých a propustných děr se o ně doopravdy nestará. Sociálně-ekonomický polštář pro občany Socialisté v čele s Davidem Rathem nedostatek peněz ve zdravotnictví chtějí řešit dolévání státního rozpočtu. Má to smysl, pokud se nebudeme starat o utěsnění děr finančního koše? D přesvědčen, že podstatné rezervy jsou mezi lékaři, a málem zlikvidoval ambulantní medicínu demokraté s Tomášem Julínkem v čele se upínají k šetření o patro výš, ale dělají stejnou c socialisté svým pokusem centralisticky, direktivně, vpravdě socialisticky nastavit paramet bez částečného, dobrovolného předání moci dle principu subsidiarity a bez svobody jednotli zdravotnictví, nelze očekávat žádnou skutečnou reformu, protože vylučujeme předem přirozen tvůrčí iniciativu. Nechápu, jak je možné, že ODS - deklarující se jako pravicová - není schopna pravicového, nekonstruktivistického myšlení a nechápe, že snahou o ovládnutí toků peněz ve zdravotnictv schopna udělat skutečnou reformu ve zdravotnictví, protože podceňuje přirozené, svobodné v subjekty ve zdravotnictví. ODS nechápe nebo nechce pochopit, že jen skutečná svoboda pacie všech subjektů přinášející přirozenou cestou odpovědnost a tvůrčí iniciativu je schopna na vztahy a fungující zdravotnictví. A tak není divu, že je to dnes ODS (protože je právě u m je podezírána z přípravy rozebrání si peněz shromážděných na naše zdraví a k jejich vyvede zdravotnictví. Někteří z nás již vnímají, že i současná legislativa je přípravou v tomto d socialistů v duchu gigantického tunelu století. Abychom byli spravedliví, socialisté jsou chtějí učinit totéž z druhé strany: Shromážděním peněz na jediné místo ku lepšímu přehledu našich politiků. Naše zdravotnictví od Listopadu funguje jako sociálněekonomický polštář pro naše občany, j je hluboké podfinancovávání lékařů a nemocnic. V důsledku toho se zdravotní péče nerozvíjí pacientů tak, jak by to bylo možné a vhodné. Myslím, že již dávno nastala doba, kdy by se mělo starat o optimální zdravotní péči a sociální problematiku nechat v kompetenci ministe sociálních věcí. Cíl reformy zdravotnictví Cílem skutečné reformy zdravotnictví rozhodně nesmí být vyvést peníze, odevzdané občany na resort zdravotnictví. To se však nejspíše pod nejrůznějšími mimikry dělo, děje a již deset Cílem skutečné reformy je zdraví pacienta, spokojenost jeho ošetřujícího lékaře a obnova s atakovaného vztahu důvěry mezi pacientem a lékařem, což je základní nosné medium úzdravy. Prvním krokem skutečné reformy musí být vznik skutečných zdravotních pojišťoven, které tvo pojišťovacích produktů budou vtaženy do tvůrčí dynamiky přirozených vztahů. Současné redis zdravotních daní jsou vhodné jen ku zvýšení netransparentnosti toku peněz a jsou místem po ztrát našich peněz. V dynamice přirozených vztahů se budou muset chovat ekonomicky, aby ne Potenciální krach si musí stát ohlídat a včas soudně ocenit. Bez protekce, bez korupce. Pacient si musí nadále platit minimální zdravotní pojištění, ale může si svobodně vybírat pojišťovacích produktů různých zdravotních pojišťoven. Musí to být pacient, kdo má individ se svojí zdravotní pojišťovnou na optimální péči, jejíž podmínky si sám svobodně vybere. S uzavírat s pojišťovnou jeho ošetřující lékař, protože ten je donucen ji uzavírat na omezov péče. V žádném případě nesmí pojišťovna provádět kontraktaci zdravotní péče v primární péč tato kontraktace je vždy ohrožením pacienta i jeho ošetřujícího lékaře. Kontraktaci zdravo samozřejmě dělat s nemocnicemi a nejspíš ji může dělat i s odbornými lékaři mimo primární urgentní medicíny). Lékař musí mít svobodu v ošetřování podle svých možností a schopností, musí mít možnost ur odpovídající nákladům jeho ordinace a nesmí být nadále existenčně ohrožován doplácením pac vyšetřování a léčbu. Proplácení zdravotní péče nemůže být dáno posuzováním únosnosti nejni zdravotní péči. Ta musí být naopak proplácená na přiměřené úrovni. Podivné „šetření“ prodražující péči Praktický lékař nesmí být ve své práci omezován jakousi podivnou logikou, že čím méně bude méně bude zdravotní pojišťovna proplácet. Praktickému lékaři bývá tedy zabráněno dělat urč které má podle své dovednosti oprávnění, a ten jen pro toto bránění v práci musí posílat p dalším odborníkům, což zdravotní péči podstatně prodražuje. Proč toto podivné šetření za k Cílem činnosti lékaře musí být péče o pacienty pod odborným a etickým dozorem lékařské kom měla fungovat jako jakási cechovní organizace garantující dostupnost a kvalitu léčby svých musí především usilovat o své odborné vzdělávání a léčbu pacientů lege artis. Dnes je ale práce lékaře starat se o všechno možné, režimem té které pojišťovny počínaje a běžnou byro nejrůznějších sociálních dávek konče. A když má tuto administrativu za sebou, má-li ještě konečně začít pacienta léčit. Všechno špatně! Komfort a kvalitu léčby nemůže pacientovi hradit jeho ošetřující lékař. Te možnost ji pacientovi nabídnout, nikoli ji před ním tajit, aby nevybočil z mezí, z limitů. být věcí smlouvy pacienta s pojišťovnou. Lékař nesmí být pod knutou toho, že někomu něco p jinému nesmí, aby mu to nemusel platit. Podle čeho? Podle korupce? Podle protekce? Podle ú Co potřebujeme od státu Od státu potřebujeme, aby skončil se svým socialistickým, direktivistickým, centralistický zdravotnictví, které stejně nedokáže kvalitně uřídit, aby dal všem subjektům ve zdravotnic přinášející přirozenou cestou odpovědnost a iniciativu, aby zajistil vymahatelnost práva a dohled na pojišťovnami, aby jejich pochybení byla včas odhalena a po zásluze soudně odměně Předpokladem těchto kroků je důvěra politiků k občanům a lékařům a odvaha ke svobodě pro n nenajdou pravicoví politici, kteří tuto důvěru a odvahu mají? Naše sofistikované prokorupční prostředí, naše chamtivost a nevymahatelnost práva hrozí tí skutečné reformy zdravotnictví nebudeme schopni. Pokud ponecháme zdravotnictví jen jako po šermování politiků ODS s politiky ČSSD o udržení politické moci, žádná skutečná reforma ne Má ministr odvahu a důvěru k pacientům i lékařům? Kritika Julínkovy reformy je obtížná, protože známe jen její náčrt. Některé kroky pociťuje kontraproduktivní, některé jen vyvolávající iluzi pravicovosti a některé kroky jsou pociťo neodůvodnitelně riskantní. Mohu navíc mluvit jen za primární péči. Tomáš Julínek mi na můj přímý dotaz na pokladenský systém adekvátně neodpověděl. Neměl na mi ale také nevyvrátil přesvědčení, že pokud nebude prosazovat pokladenský systém, nepodař největší díry ve zdravotnickém finančním koši. Obávám se, že pro tento jedinečný systém ne nemá odvahu ani důvěru k pacientům a lékařům. Svobodu je ochoten dát jen pojišťovnám, což pacientů a lékařů podle mne riskantní. Navíc pro zdravotní pojišťovny chce určit limity zd vědomím toho, že stát jim pro to nedává reálné podmínky, a navíc nedostatečným přísunem no což zodpovídá, předává pojišťovnám neřešitelné problémy. Jde jen o shození odpovědnosti z pojišťovny při zachování centralistického, direktivního řízení. To nemůže dobře dopadnout ani pro jejich ošetřující lékaře, navíc se tím otvírá nový prostor pro korupci a protekci. Podpora nezdravotnického finančního kapitálu v resortu nejspíše hrozí dalším odsáváním pro finančního koše pro zdravotnictví a není v zájmu občanů. Navíc informace o exploataci léka nejsou moc povzbudivé. A tak to vyvolává otázky po účelnosti a po provizi. Konečně léta pa lékaři jsou nekonkurenceschopní vůči takovémuto finančnímu kapitálu. To klade otázku, proč Tomáš Julínek nevidí. Socialismus v nás Po celou socialistickou éru jsme byli zvyklí na socialistické zdravotnictví a toto sociali konstruktivistické myšlení je v nás zažrané. Nemyslím tím sociální cítění. To musí mít kaž smýšlející člověk také. Myslím tím ten ubohý centralistický konstruktivismus. Nebo to má b pro naše hanebnosti? Celý tento elaborát berme jako kladení otázek a nikoli jako obviňování kohokoli, jak je dn obzvláště v politické sféře. Pokud budeme setrvávat na vzájemném obviňování za účelem udrž politické moci, nepohneme se ani o krok dopředu v žádné oblasti. Tedy neprovedeme ani žádn