Je nevidomá, ale maluje. Barvy cítí ****************************************************************************************** * Je nevidomá, ale maluje. Barvy cítí ****************************************************************************************** 14.5.2008, autor: (krch) Brno - Pavla Francová se s těžkou vadou zraku už narodila, přišla o něj v patnácti letech. angličtinu na Karlově univerzitě a psychoterapii na Pensylvánské univerzitě. Pak začala sb na přelomu 80. a 90. let se účastnila šampionátů v plavání, atletickém běhu i běhu na lyží doma přes stovku, třeba zlatou z paralympijských her v Barceloně v běhu na patnáct set i t Pak závodit přestala - a začala malovat. Ode dneška její díla nazvaná souhrnně Mapy krajin galerie střediska Teiresiás Masarykovy univerzity na Šumavské ulici. Francová si vymyslela ojedinělou techniku, protože - jakoby těch výjimečných vlastností ne člověka i tak dost, je jedním z mála lidí, kteří vnímají synesteticky - jeden smysl si v m druhým. „Jsem sice nevidomá, ale maluji pro vidící, nejsou to žádné hmatové obrazy. Moje t taková abnormalita, vycházím ze zkušeností z dětství se zbytkem zraku, jako malá jsem vním barvy - maminka byla třeba oranžová,“ popisuje Francová. A dodává, že obrazy začala tvořit ukázala, co ve své mysli vidí: „Mám synestetické vnímání, což nesouvisí s tím, že nevidím. z populace, stejně jako já, vnímá věci, slova, třeba i telefonní čísla jako barevnost. Já zážitky přenáším do maleb,“ vysvětluje Francová. Svou výtvarnou techniku objevila při studiích v Americe. „Podložím si papír vrstvou látky. protlačím linie nějaké kresby. Potom papír obrátím na druhou stranu, kde jsou linie vystou čitelnější, a vybarvuji,“ popisuje výtvarnice. V začátcích ji podpořil malíř Jiří Anderle: „Řekl, že budu-li se jako nevidomá ve volném č kreslení, není to nutně jen podivná úchylka, ale že tím získávám možnost vyjadřovat to, co vzpomíná Francová.