Nemám čas, jsem v důchodu ****************************************************************************************** * Nemám čas, jsem v důchodu ****************************************************************************************** 19.5.2008, autor: Radka Smejkalová Čeští senioři přicházejí životu na chuť, často jim pomáhá technika Pracují, studují, učí se cizí jazyky, jezdí na zahraniční dovolené. Kdo? Před dvaceti lety Němcové, nyní novodobí 60+. Maminka brblá, že na ni nemám čas, děti taky žehrají, směje se devětapadesátiletá Blanka L své kanceláři, ozdobené fotografiemi vnoučat. „Hrozně bych se o ně chtěla starat, ale jsem vysvětluje energií a optimismem překypující žena, kterou otázka, zda už je v důchodu, upří vlastně ani nevím. Nemám čas o tom přemýšlet!“ Seniorů v jejím věku a starších žije v České republice přes dva miliony tři sta tisíc. V p generacemi před nimi jsou zdravější, dožívají se vyššího věku a stáří si hodlají více užív těch, kteří se na odchod do penze necítí – podle statistik stoupl počet pracujících důchod 2000 téměř o polovinu. Celosvětový výzkum AXA Retirement Scope 2008 dokonce řadí české sen špičku v zaměstnanosti hned vedle Japonců – téměř tři čtvrtiny pracujících Čechů si podle placené zaměstnání i v důchodu, v současnosti si prý přivydělává každý pátý důchodce, ve v dokonce každý třetí. Dům Portus „Na konci osmdesátých let jsem dělal reportáž pod názvem Čekání na smrt z dnes už zrušenéh v pražské Josefské ulici. Byl pro mě šok, jak tam byl člověk redukován na provozní funkce v postelích na hromadných pokojích, ačkoli nebyli nemocní, panoval tam kasárenský režim, n chodilo jenom na povolenku,“ vzpomíná Jan Lorman. Kousek dále se u Karlova mostu ze zájezd klubali růžolící němečtí senioři téhož věku, lační po nových zážitcích. Zaklínadlem pro spokojené a naplněné stáří je podle Lormana heslo „aktivizace“. V pražském občanského sdružení Život 90, které s manželkou založili v polovině 90. let, se to dnes rů seniory jenom hemží. Blok staroměstských domů v těsné blízkosti Karlova mostu, kde se dřív hostinci přepřahali koně do Vídně, navštěvuje každoročně více než devadesát tisíc lidí důc Účastní se jazykových, výtvarných či počítačových kursů, posedí v místní kavárně nebo rest sborníky ze vzpomínkových večerů, hrají šachy. Funguje tu pěvecký sbor, smyčcový kvartet, divadlo, bazar. Deset lůžek v respitní části Domu Portus navíc umožňuje až tříměsíční přec seniorům, kteří potřebují využít služeb místní rehabilitační péče nebo o něž je tu postará kdy jejich rodina třeba odjíždí na dovolenou. Toto největší středisko služeb pro seniory v nedávno natáčel belgický televizní štáb dokument o příkladné praxi pro evropskou konferenc jednou střechou i seniorský časopis Generace, poskytuje sociální a právní poradenství, lin dispečink tísňového volání AREÍON (viz Tísňové volání...). Quo vadis, babičko? Čím je člověk starší, tím je šťastnější. Alespoň o amerických seniorech to tvrdí studie Ch univerzity. Zatímco po dovršení osmnácti let se velmi šťastnými cítí zhruba třetina Američ věku osmdesáti let to je prý celá polovina. „Já si důchodu užívám, jsem strašně spokojená! Děti jsou odrostlé, žádný stres z práce. Má a můžu se věnovat čemukoli,“ libuje si i třiašedesátiletá Anna Kubištová. Bývalá hutní inž zapojila do evropského projektu Travel Agents. Jeho hlavním cílem je, aby evropští senioři navázali kontakty a při cestách po Evropě se mohli obrátit na zahraniční vrstevníky. „Je o přínosné setkávat se s cizími lidmi, vidět, jak žijí, jak tráví volný čas,“ vypráví Kubišt rámci projektu podívala do Portugalska, hostila v Praze skupinky z Německa a Polska a zalo Cestovatelský klub. „Připravujeme čtyřdenní program pro zájemce o pobyt v Praze. Členky, k italsky, plánují cestu do Itálie. Také přišla nabídka na cestu do Finska. A jinak pořádáme Česku, přidat se může každý!“ dodává plna elánu. Stařečku, otřes se! Lidí činorodých i v pozdním věku přibývá, zlepšuje se i jejich finanční zabezpečení. „Firm ucházejí jako o zákazníky – tento trend už se dostal i k nám. Díky komerci se z českých se stávají vážení lidé,“ uvažuje Lorman. Speciálně pro seniory vyvinula moravská firma Bodeče jízdní kolo opatřené benzinovým motorem, letos na jaře se na trhu objevil Počítač 50+ láka vedle velkého písma a přednastavených programů i na bezplatný uživatelský kurs. Jedním z t veletrhu obalů Interpack v Düsseldorfu zase byly obaly na výrobky, které půjdou seniorům s na jejichž přečtení s sebou nemusejí do obchodu nosit lupu. Kde domov můj? Zhruba padesát tisíc seniorů přebývá v České republice v domovech důchodců, dalších šedesá umístění čeká. „Světovým trendem je ale zůstávat doma, nikoli umísťovat seniory do domovů říká vedoucí denního stacionáře při domě s pečovatelskou službou v pražském Bráníku Svatav „Tady bydlí senioři podle svého způsobu života, je dobře, když se co nejdéle mohou postara byť s naším přispěním. Ve stacionáři se navíc přes den staráme o seniory, kteří nemohou bý zatímco jejich rodina je třeba v práci,“ říká Pečenková. Kapacita necelých třicet šest tis pečovatelské služby však nepostačuje. Důstojné bydlení nabízejí i postupně přibývající projekty seniorských rezidencí. V nově bu Stráži pod Ralskem se bude moci garsonka s lékařskou permanencí, asistenční službou, služb programem a dokonce vlastním mikrobusem na výlety najmout od částky 10 000 korun měsíčně. střešní byt v průhonické seniorské rezidenci Classis u Prahy lze ale hravě utratit i deset že ve stáří je na co se těšit, však u nás ještě není příliš zakotvená. „V naší společnosti že stáří by mělo být skromné a nenáročné, že nemá právo si užívat života,“ horlí Jan Lorma Češi spíše než na sebe hledí nebýt na obtíž a přispívat důchodem do rozpočtu potomků. O mé stránkách stáří vědí své i pracovníci seniorských linek důvěry. Do nadačního fondu Elpida deseti tisíc lidí. „Nejčastějším problémem bývá osamění, smrt partnera, blízkost vlastní s vztahy v rodině, dokonce násilí,“ vypočítává vedoucí linky Michal Horažďovský. „Neřekl byc daří stále lépe,“ míní. „Život kolem nich ubíhá závratným tempem, není čas pobýt‘, ani ta nepočká...“ Hledá se. Zn.: Babi a děda Dříve se staří lidé báli hladu, dnes se bojí sociální izolace, pozoruje socioložka Šiklová můžete dostat i ve vatičce seniorských rezidencí. Kumulace starých lidí není ideální,“ var v dobré víře kupují pro své rodiče bydlení v rezidenčních domech, kde se často setkávají l profesí i finančního zabezpečení. „To ale není řešení. Optimální je začlenění do normální níž se střetávají všechny věkové skupiny,“ radí Šiklová. Tento pomyslný návrat ke kořenům začíná nacházet úrodnou půdu zejména v Beneluxu a seversk kde se prosazuje koncept takzvaného centrálního bydlení. V jednom komplexu vedle sebe bydl mladé rodiny, které spolu sdílejí společné prostory, jako je zahrada či společenská místno i společná kuchyně a prádelna. „Tato nová forma bydlení získává na popularitě, dává senior delší dobu samostatně bez vnější pomoci. Generace si navíc mohou vypomáhat, například pro s dětmi může být ochotná, byť cizí babička na hlídání ohromným trumfem,“ říká propagátor c bydlení v Belgii Luk Jonckheere. Na mezigenerační symbiózu sází i Blanka Lormanová. „Stáří k sobě. Můj šílený sen je mít tady v Domě Portus mateřskou školku. Od příštího roku bych k otevřít kursy pro seniory a jejich vnuky. Je spousta věcí, které mohou dělat společně – tř krajinomalbu, drátkování nebo plavání,“ plánuje. Prarodiče na dosah přitom má a bude mít stále méně českých rodin. „Význam prarodičů ve spo změnil. Děti se rodí později a lidé umírají později. Setkávají se tak spolu v úplně jiném dříve,“ míní Šiklová, podle níž dnešní dítě babičku často nemá, protože se narodí starším jeho babička ještě zaměstnaná. „Generační disproporce se nejvíce projeví kolem roku 2040. vnuků,“ míní. V tu dobu budou českou populaci podle Šiklové tvořit ze třiačtyřiceti procen šedesát. Gaudeamus igitur... „Radujme se, dokud jsme mladí,“ rozléhá se univerzitními halami při pr aule Karolina v Praze však loni slavnostně ukončilo studium v rámci Univerzity třetího věk seniorů, Masarykova univerzita v Brně jich letos vzdělává téměř šestnáct set, jednosemestr kursy pro seniory vypisuje i většina ostatních vysokých škol v Česku. Mezi letošními poslu sedmadevadesátiletá bioložka Marie Kubíková. „Vysněnou medicínu jsem začala dělat na Unive věku,“ vzpomíná v univerzitním časopise Forum žena, jejíž plány před válkou zhatila finanč medicíny už jako seniorka absolvovala dějiny hudby i kurs o zemědělství, nyní dochází druh archeologii. „Senioři si na Univerzitě třetího věku rozšiřují znalosti i v oborech, jimiž nezabývali. Pro někoho, kdo třeba studovat nemohl, je navíc promoce životní zážitek,“ říká „třetího věku“ na Fakultě sociálních věd UK Josef Maršík. V rámci jeho kursu rozhlasové žu senioři přístup k technickým vymoženostem stejně jako běžní studenti denního studia, dělaj práce, chodí na exkurze do rádia. Ke studiu patří i studentský život. „Setkávají se tu lid společný okruh zájmů a nechtějí sedět sami v parku na lavičce,“ doplňuje Maršík. Za studiu poplatek v rozmezí 100–500 korun za kurs, přihlášky se podávají většinou do konce školního do začátku září.