Ministerstvo staví princip univerzity na hlavu ****************************************************************************************** * Ministerstvo staví princip univerzity na hlavu ****************************************************************************************** 20.5.2008,| autor: Věra Chytilová, Miroslav Petříček Kultura je pro zdravou společnost nejdůležitější. Pokud jde o společenskou sebereflexi, ro důležitější než technologie. Takové vnímaní se však bohužel z představ dokumentů ministers postupem doby zcela vytratilo. Hle, člověk plastický Experti zjevně sami nemají jasno: dvě Bílé knihy to potvrzují. Ta první (z roku 2001) předkládá Národní program rozvoje a vzdělávání v České republice; t 2008) je koncepční a strategický dokument Bílá kniha terciárního vzdělávání. Zdálo by se, navazovat na druhou, avšak po přečtení se spíše zdá, že druhá vznikla na troskách té první Protože však jde o reformu celého školství - která znamená hluboký zásah do života celé sp a určuje její budoucnost - je trapné, není-li zřejmé, co skutečně platí. Národní program s Komenským, klade důraz na »plastičnost« člověka, dovolává se kulturních a morálních hodnot tradic a výchovy k multikulturalitě. Avšak společnost znalostí, kterou proklamuje Bílá kni vzdělávání, na tyto cíle zcela rezignuje, protože nabízí jediné: kritérium ekonomické návr modelem je technologická aplikace vědění, a racionální produkci náležitě zpracovaných lids Cesta do »klientovy« duše Nová Bílá kniha už ani neužívá slova »student«, protože je nahrazuje politicky korektním t Sice v obecné rovině mluví o potřebě různých druhů institucí »s rozdílnými aspiracemi, viz ale tuto proklamaci dále popírá jednoznačná orientace na těsnou vazbu mezi zaměstnavateli vzdělávání, která se má promítnout do způsobu financování a řízení vysokých škol. Autoři druhé Bílé knihy si snad ani neuvědomují, že jejich projekt je často monumentem byr nesmyslnosti, jež se s rozpory vyrovnává velmi jednoduše metodou »na jedné straně - na dru Na jedné straně mají o potřebách rozhodovat zaměstnavatelé a požadavky průmyslu. Avšak na je žádoucí omezit příliš účelovou přípravu absolventů přímo podle požadavků jednotlivých p která by mohla vést až k deformaci vzdělávání jako takového. Na jedné straně by instituce spolupracovat s »aplikační sférou a dalšími subjekty«. Zároveň na straně druhé je třeba ví samostatné rozhodování institucí o jejich vnitřní struktuře a profilaci. Vzdělání a ornament Očividně rozporné formulace nesvědčí jen o tom, že řeči o kulturních a morálních hodnotách dekorativní funkci, nýbrž především o tom, že autoři zde pracují s primitivní rovnicí: pra je technologie a školy s ní musí držet krok; zájem finančně silných firem je určující silo společnosti, vše ostatní je nadstavba. Jinými slovy je to způsob jak postavit tisícileté principy univerzity úplně na hlavu. Vrch jedné straně - na druhé straně« je pak odstavec o stabilizaci systému financování: na jedn poskytování finančních prostředků vázáno na »prvořadé druhy výsledků v oblasti základního výzkumu a vývoje«, což předpokládá racionalizaci hodnocení výsledků a z ní vycházejících » institucionální podpory«. Na straně druhé je ale také »nutné podporovat objektivně existující specifika některých sp humanitních a uměleckých oborů«, což vede k doporučení přiznat zvláštní podporu oborům peč dědictví a rozvoj umělecké činnosti na vysokých školách. Vzhledem k marginální zmínce o těchto oborech je zřejmé, že vše, co se takto ocitlo »na dr ráz nějakého zdobného ornamentu. Bílá kniha terciárního vzdělávání sice s jistým údivem př současného stavu vysokého školství existují obory s mezinárodní pověstí a že k nim patří r se pěstují na uměleckých školách a humanitních fakultách. Avšak tento fakt její autoři chá evoluční kuriozitu. Nic jiného jim ani nezbývá: přínos uměleckých a humanitních oborů pro navzdory mohutnému rozvoji počítačů ani kvantifikovatelný, ani algoritmizovatelný. A exper že poptávka po kulturních, morálních a duchovních hodnotách ze strany průmyslu je stále do Do jaké míry ji může oživit ustavení nových správních rad univerzit, v nichž budou kromě v zástupci firem a byznysmeni, je vskutku otevřenou otázkou. Na druhé straně... Expertům těžko radit, z definice mají monopol na znalosti. Snad se ale druhá strana může o drobnou poznámkou. Například zkušenost Filmové fakulty AMU ukazuje, že jejich model není jediný možný. FAMU d světově uznávaným školám, pro zahraniční studenty (klienty) má akreditovanou výuku v angli po ní převážně ze západní Evropy a USA nestačí saturovat. Věnuje se stejně praktické výuce tedy výzkumu v nejširším slova smyslu. Což by nebylo možné, kdyby nebyla »inovativní«. Avšak, jak její příklad ukazuje, pramenem inovací - to jest tvořivého uplatňování znalostí schopnost kriticky reflektovat a předjímat vývoj společnosti, nabízet alternativy a učit o sobě i za výsledky vlastní práce (včetně odvahy k riziku). Pouze tímto způsobem, který odpovídá jejímu specifickému zaměření (a který je srovnatelný věnuje převážná část oborů humanitních fakult), plní úkol veřejné služby, který je pro ni Když tak zbude Komenský Kultura je pro společnost nejméně tak důležitá jako technologie, nikoli však ve smyslu dek místo společenské sebereflexe. A tedy vzniku vědomí pospolitosti, sounáležitosti, solidari národní identity. Žel, právě tato základní kulturní kompetence expertům na technologii vzdělávání zcela chyb neznepokojují: když by se jim totiž podařilo zlikvidovat většinu toho, co se v jejich myšl druhé straně«, vždycky jim tam přece zbude Komenský. Nová Bílá kniha už ani neužívá slova »student«, nahrazuje jej politicky korektním termínem