Školství je přefinancované ****************************************************************************************** * Školství je přefinancované ****************************************************************************************** 16.6.2008, autor: MILOŠ DRDLA Tržní principy by se univerzitám neměly vyhýbat V poslední době plnily stránky novin diskuse o připravované reformě školství. Ministerstvo Bílou knihu, která obsahuje náznak začlenění tržních mechanismů do školského systému. To j poloviny odborné veřejnosti nepřijatelné, druhá by zase uvítala ještě razantnější změny. Předseda představenstva Brno International Business School Miloš Drdla patří do druhé. Je školného a uvítal by uvolnění státních prostředků, aby si našly cestu za studentem. * EURO: Většina vysokých škol tvrdí, že nemá prostředky na přijetí nových studentů, a prot terciární vzdělávání zprostředkovat všem zájemcům. Navíc v Česku existuje relativně velký prosperujících soukromých ústavů, v nichž se za studium platí. Je to argument pro zavedení státních vysokých školách? DRDLA: Vysokých škol je u nás víc než dost. Dokonce se odvažuji tvrdit, že až extrémně mno nesouhlasím s častým tvrzením rektorů státních škol, že vysoké vzdělání není pro každého. pociťují problémy týkající se akvizic studentů, což je jasným znamením konkurence. A ta fu případě, že převis poptávky nad nabídkou není extrémní. Tvrdím, že nabídka už je s poptávk vysokých školách vyrovnaná. Kdo chce, dostane se na obor i na státní vysoké škole. U soukr složitější. Musíte být pro studenta atraktivní a nabídnout mu něco zajímavého. To opravdu Školnému tedy nic nebrání. * EURO: Opravdu jste přesvědčen, že letošní maturant může nastoupit, kamkoli se mu zachce? DRDLA: Jak se to vezme. Přijetí či nepřijetí je otázkou volby oborů. Ekonomicko-manažerské obory, na kterých byl vždy obrovský převis poptávky nad nabídkou, dnes dosahují poměru při jedna ku dvěma či třem. Kdo splňuje alespoň základní míru inteligence a zájem o obor, nemá něj dostat. To, co zde bylo před deseti lety, kdy nastal obrovský boom zájmu o vysokoškols však narazil na naprostý nedostatek míst ve školách, je minulostí. Tehdy se mnoho lidí hlá obor. Chtěli vystudovat jakoukoli vysokou školu a pak se dál rozvíjet. Dnes už je to jinak dobře ví, co chce studovat a proč. Domnívám se, že přístup k terciárnímu vzdělání by měl m si je měl zaplatit. Vzdělání je dnes komodita, kterou by do určité míry mělo být možné si * EURO: A kdo by je měl platit? Student, zaměstnavatel nebo stát? Navíc výraznou nehomogen systému financování školství budou vždy tvořit soukromé školy. Mají dle vás mít přístup ke DRDLA: To je naprosto jednoduché. Soukromá škola, když splní všechny zákonem dané požadavk mít přístup ke státním prostředkům. Co je cílem vysokého školství? Produkovat vzdělané lid přinesou vysokou přidanou hodnotu do ekonomiky. Je rozdíl mezi inženýrem ze státní a soukr Formálně nikoli. Považuji za spravedlivý pouze takový princip financování, v němž peníze j Student by si měl sám rozhodnout, která škola mu vyhovuje z hlediska kvalitativních nároků sbor nebo prestiže. Když se takto rozhodne, neměl by být hendikepován tím, že na jedné ško zadarmo a na druhé si za to zaplatí. * EURO: Ale pak by byly hendikepované státní vysoké školy, nemohly by vybírat školné. DRDLA: Kdyby se zavedl princip „peníze za studentem“, prostředky by v podstatě vždy skonči se bude na praxi připravovat na státní nebo soukromé vysoké škole. Státní školy by se dost kvalitu výuky, pedagogů, poreport můcek, vybavení a technologií. Chápu, že se to všem z ni * EURO: Mám tomu rozumět tak, že v případě dotace na studenta ze státního rozpočtu pro sou ta adekvátně snížila školné? DRDLA:Mohlo by to tak být, proč ne. Ale jde o vlastní politiku školy. Ta rozhodne, jak se naloží. Na studenta konkrétní organizace dostane určité množství prostředků. Když studento poskytované služby i mezinárodní prestiž školy, vynikající možnosti následného uplatnění a poptávku po absolventech, pak ho může požádat o další prostředky ve formě školného. Použij výzkum, lepší prostory či kantory, nebo bude-li to pro školu určitá forma zisku, to už je problém a konkurenčního boje o akvizice studentů. Musí tedy být natolik atraktivní, že si chtít doplatit. Podobný model existuje na středních soukromých školách. Taková škola dostane minimum od st prostředků si musí vybrat od studentů. Když bude špatná, moc studentů mít nebude. Naopak j středních škol, které mají velmi dobrý zvuk, a lidé si za možnost nechat na nich studovat rádi připlácejí. Stejný princip by měl platit na vysokých školách. Jako příklad uvedu Velk Každá tamní škola má kromě státních financí také určitý ceník dle svého ratingu a renomé, to, co jsou studenti ochotní doplatit za možnost na ní studovat. Škola peníze může použít rozvoj či akvizice velice schopných lidí – ať už pedagogů nebo studentů – prostřednictvím stipendií. * EURO: Kromě kvalitních středních škol pro elitu jsou i ty, do nichž stačí jednou za měsí a ukázat se u maturity. A týká se to i některých vysokých škol. Z hlediska efektivity vyna prostředků je třeba myslet i na takové. DRDLA: Naprostá většina dnešních studentů chce studovat a získat znalosti, které použijí n zbytek je důležitá motivace. Kdyby se platilo plošné školné, byla by to určitá bariéra, kt studiu čehokoli kvůli „závěrečnému papíru“. Prodej titulů asi nelze vymýtit. To tady bylo, Existují však mechanismy, které by to měly eliminovat, nebo alespoň velmi výrazně omezit. vydá akreditaci, měl by dotyčný splňovat určité penzum kvalit. Současně s tím by měl fungo kontroly, jehož výstupem by mělo být buď ponechání, nebo odebrání akreditace. Lze přece sn produkt, tedy absolvent, splňuje podmínky, které se akreditovaný subjekt zavázal dodržet. * EURO: U středních škol jsou tímto nástrojem státní maturity. Ty už dnes některým ředitel velké starosti. Jak však kontrolovat vysoké školy? DRDLA: Dovedu si i na vysokých školách představit limit, který stát stanoví, že student mu Možností, jak to kontrolovat, je více. S radostí bych například uvítal profesory z nějaké nebo zástupce ministerstva, kteří by chtěli být přítomni na některé státní zkoušce u nás. byla stanovena pevná pravidla. A tvrdě dbát na jejich dodržování. Bohužel současná realita část soukromých škol, přestože mají akreditaci, lze označit za prodavače diplomů. Jednoduc může být „úmrtnost“ studentů během bakalářského programu. Jsou školy, ve kterých tento pro procent přihlášených studentů. U nás necelá polovina. Zkrátka když stát dá někomu akredita kontrolovat její dodržování. Problém je v tom, že ministerstvo školství nemá prostředky an takové kontroly systematicky zavést. Samozřejmě že není problém jednou za čas poslat kontr nejvíce tluče do očí. To však rozhodně není systémové. Přesto, nebo spíše právě proto bych školství rozhodně nevylučoval. Kvalitním lidem pomůže a nekvalitní zviditelní. EURO: Napomáhá absence hodnoticího žebříčku chaosu v nabídce a nedostatečné kontrole akred se, že nejlepším hodnoticím kritériem škol je dnes šeptanda mezi personalisty... DRDLA: To je opravdu trpká skutečnost. Velice dobře však odráží realitu. Personalisté z po absolventy a následně z jejich výsledků velmi dobře vidí, jak kvalitně připravení odešli z to lze opravdu pouze zpřísněním podmínek pro akreditace ve vysokoškolském zákoně. A vymysl jak školy mezi sebou kontrolovat navzájem. Jak už jsem řekl, recipročními návštěvami státn kontrolou diplomových prací, nástrojů je víc. Vezměte například aktivitu některých škol v plagiátorství. Vytváří se databáze, které mezi sebou porovnávají různé texty. Můj soukromý že do této aktivity se zapojí možná pět soukromých vysokých škol. To poskytne poměrně přes seriózně to ostatní instituce myslí. Z hlediska kvality jsou markantní rozdíly mezi soukro lze říct, že až dramatické. Je to jako s cestovkami. Na počátku jich tu bylo několik tisíc musel stabilizovat a toto odvětví se výrazně vyčistilo. U soukromých vysokých škol bude ně nastane konsolidace. Bohužel však nepůjde o opožděný odlet nebo nefunkční klimatizaci na p roky života a spoustu peněz. * EURO: Nespočívá to do jisté míry v odpovědnosti studentů těchto škol? Jde přece pouze o jejich vlastní kalkul rizika versus snadný průchod školou. DRDLA: Nechci tvrdit, že je to pouze odpovědnost studentů, ale... Když si půjdete koupit n půl milionu, budete pečlivě volit značku, model, výbavu, spotřebu, servisní náklady, proto vám bude sloužit řekněme pět let. Vzdělání je investice na celý život, a přesto tu často p zavrženíhodný přístup typu „dostanu se, přetrpím proces a budu mít titul“. Člověk, který jde na vysokou školu, tím rozhoduje o své budoucnosti. Měl by opravdu velice nad tím, jaké má škola reference, jaká bude jeho uplatnitelnost, co ho to bude stát, jaké průběhu studia musí splnit. Dnes už je pryč doba, kdy stačil jakýkoli titul, protože jde z odkud titul je. Přesto bude určitá část lidí vždy usilovat pouze o papír. Buď kvůli tabulk zaměstnání, nebo společenskému postavení a podobně. Tito lidé budou vždy tvořit tržní pros diplomů. Naopak člověk, kterému bude 30 nebo 40 a bude vědět, že bez dalšího vzdělávání se kariéře, do školy půjde kvůli znalostem, nikoli kvůli papíru. * EURO: Domníváte se tedy, že státní prostředky společně s důraznější kontrolou jejich vyn do školství potřebnou konkurenci? DRDLA: Vyslovím teď možná kacířskou myšlenku. Naše školství je přefinancované. Když mám 70 relativně jistých, co mě motivuje k tomu, abych byl atraktivní, otevíral nové obory, moji špičkami v oboru a předávali studentům vždy nejaktuálnější informace? Pokud srovnám napřík ekonomickým programem v USA, které znám, pak ty mají 30 procent prostředků od státu a zbyt vydělat. Škola se musí velmi snažit, aby studenta zaujala. Jakmile bude o 50 kilometrů dál který má atraktivní pedagogický sbor, moderní technologie, vynikající podmínky pro studium musí uvažovat o podstatě konkurenčního vztahu. Obzvlášť pokud obě instituce musejí požádat školné. Kdybyste šel na průměrnou státní vysokou a od osmi ráno do osmi do večera monitoroval, jak učebny, zjistíte, že mnoho z nich je celý den prázdných nebo poloprázdných. Oproti tomu tř mají školy natolik naplněný rozvrh, že učebny jsou využité do posledního místečka a vteřin učebny, laboratoře, ateliéry a podobně někdo musel postavit a vybavit. A to je jen jeden p neefektivně vynaložených prostředků, které pak v systému chybějí. Studenti státních vysoký měli ptát svých rektorů, jak to ve skutečnosti je s oním věčným nedostatkem peněz na rozvo *** MILOŠ DRDLA (41) V současnosti působí jako předseda představenstva a ředitel pro obchod a marketing na Brno Business School (B. I. B. S., a. s.) a jako nezávislý konzultant v oboru strategického říz managementu. V letech 1996 až 2002 byl proděkanem pro zahraniční záležitosti na Fakultě po Vysokého učení technického (FP VUT) v Brně. Podílel se na organizaci několika desítek mezi projektů (Tempus, Phare, Leonardo, Sokrates). Absolvent Fakulty strojní VUT v Brně, The No University a FP VUT v Brně. V posledních deseti letech absolvoval více než 70 studijních p (Velká Británie, Itálie, Německo, USA, Kanada a další). Dosud publikoval asi 30 prací, člá a vědeckých časopisech a příspěvků na vědeckých konferencích a seminářích a dvacet skript. pěti monografií. Udržuje intenzivní kontakty s podnikovou praxí. Působí také jako vysokošk a lektor a koordinátor manažerských programů, především MBA. Odborně se zaměřuje na strate řízení změn, bankovnictví, management. Aktivně ovládá ruštinu, angličtinu a italštinu. Pro bylo, je a bude – otázkou zůstává, do jaké míry mu lze zabránit SOUVISLOSTI * Vysokých škol je u nás dostatečné množství. * Brzy nastane konsolidace trhu vzděláním. * Na soukromých vysokých školách učí odborníci z praxe. * Státní vysoké školy č pedagogy, kteří za několika desítek let nestrávili v praxi ani jeden den. * Tržní principy jak velmi kvalitní, tak nekvalitní školy. České školství je přefinancované a vládne v něm vynakládání prostředků