Bílá kniha a bílá nemoc statistik ****************************************************************************************** * Bílá kniha a bílá nemoc statistik ****************************************************************************************** 21.6.2008, autor: PETR KOUBA, JAKUB JIRSA Návrhy v Bílé knize terciárního vzdělávání povedou ke ztrátě akademických svobod a ke zvýš přístupu ke studiu Absolventi humanitních oborů mají být připravováni „pro různé pozice ve státní správě a ad obecně". Specifická role humanitních oborů ve společenském a kulturním prostoru, či dokonc vlastního výzkumu je zřejmě autorům Bílé knihy velkou neznámou. Ministerstvo školství v květnu představilo tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání, která podkladem veřejné diskuse o reformě vysokého školství. Přínos této expertní studie je před analýze současného stavu českého vysokého školství a v pojmenování jeho základních problém zmíněné lze vyjmenovat několik nejzávažnějších: chronické podfmancování vysokých škol, pře paralelního působení pedagogů na několika vysokých školách zároveň, jež je vynucena nejen docentů a profesorů, ale i mizernými platy odborných asistentů, kteří musejí přijímat více úvazků, aby se nějak uživili. Dalším problémem je nerovnost v přístupu k vysokoškolskému v souvisí jednak se zavedeným systémem přijímacích zkoušek, jednak s neexistencí studentskýc tak je problematická i vysoká míra nedokončování studia. V návaznosti na výše uvedené potíže jsou v Bílé knize vytyčeny základní cíle, jichž by v r českého vysokého školství mělo být dosaženo. Mezi ně zejména patří: celkové navyšování fin prostředků, posílení autonomie vysokých škol, větší diverzifikace vysokoškolského studia a snížení sociálně podmíněné nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému studiu. Tyto cíle jsou realizace je nanejvýš žádoucí. Konkrétní kroky navrhované autory Bílé knihy však povedou k výsledkům: zejména ke ztrátě akademických svobod a ke zvýšení sociální nerovnosti v přístu Zároveň je třeba upozornit na skutečnost, že ve státním rozpočtu na rok 2008 bylo poprvé o vysoké školy a výzkum vyčleněno o více než 1,7 miliardy méně než předešlý rok. Krok špatným směrem Ačkoli tvůrci Bílé knihy tvrdí, že akademická svoboda zůstane nedotčena, nebo že bude doko není to pravda, a to bez ohledu na plánované zachování akademických senátů. Výkonnou a leg univerzitě totiž převezme správní rada, v níž budou univerzitní činovníci pouze jednou z n (vedle zástupců vlády, regionů, podnikatelů, tedy tzv. „externích aktérů"). Správní rada b pro monitorování a ovlivňování základních strategických kroků instituce" a jmenovat ji bud školství. „Externí aktéři" mají být překvapivě i ve vědecké radě univerzity (§ 82) a akademické sená paragrafu 83 „ponechají nezastupitelnou roli v projednávání a schvalování (nikoli tvorbě) předpisů instituce... Nezastupitelnou roli by měl mít akademický senát v hodnocení servisn zejména těch, které mají zásadní význam pro studenty (ubytovací a stravovací služby, stipe sportovní a jiné volnočasové aktivity)." Jak již bylo řečeno, jmenování správní rady má být v moci ministra (§ 81) a na ministrovi rada se má zásadně podílet na volbě rektora (§ 84). Takto razantní vstup politické moci na je naprosto neodůvodněný. Proč dnes rozšiřovat moc politiků v oblastech, kde ji tradičně n Pokud se navíc podíváme na dnešní obsazování a fungování rad, v nichž zasedají „externí ak reálnou vizí, že experti typu Heleny Fibingerové, Pavla Němce či Milana Richtra budou určo cíle univerzit (ve správní radě) a rozhodovat o návrzích na docentské a profesorské tituly radě), zatímco akademický senát bude uplatňovat svoji autonomii při rozhodování o kvalitě jídelně a organizaci sportovních turnajů. Je pravda, že v mnoha zemích správní rady univerzit dobře fungují (např. v některých skand zemích). Avšak nechce se uvěřit, že by Bílá kniha, vyplněná mnoha sociologickými statistik bez vztahu k aktuální společenské situaci v naší zemi. Při morální úrovni naší politické r její schopnosti skutečně se starat o „věci veřejné" se totiž posílení role politiků a „ext vedení univerzit, tak jak je vymezuje Bílá kniha, jeví jako krok špatným směrem. Společnost „neznalostí" Podle autorů Bílé knihy by v rámci diverzifikace vysokých škol mělo dojít k jejich rozděle vzdělávací a profesně orientované, což samo o sobě nemusí být ještě nijak problematické. Záhadou nicméně zůstává, jak se výzkumné vysoké školy, jejichž prioritou bude badatelská p úzce zaměřených seminářů, budou vyrovnávat s nadbytkem zájemců o studium. Sotva se to poda principu numerus clausus, jehož existenci chtějí autoři Bílé knihy minimalizovat (§ 106). mnoha studentů je přece dostat se na ty nejlepší školy, kde s nimi budou pracovat špičkoví Špičková výzkumná pracoviště budou mít zákonitě mnohem vyšší úroveň než výchovné ústavy pr profi lované bakaláře. Každá ze škol bude bezpochyby zaměřená jiným směrem, co se však úro přednášek týče, výzkumné instituce budou zcela jasně kvalitnější. Bílá kniha ovšem zároveň zcela opomíjí humanitní obory, a jelikož je orientována pouze na které lze kvantifikovat, dá se předpokládat, že by je reforma dovedla k jejich naprosté de autorů Bílé knihy jsou absolventi humanitních oborů připravováni „pro různé pozice ve stát administrativě obecně". Specifická role humanitních oborů ve společenském a kulturním pros nakladatelství, kulturní instituce aj.), či dokonce možnost vlastního výzkumu je zřejmě au neznámou. V paragrafu 40 se sice zmiňují, že je potřeba dbát specifik humanitních oborů. N neříká, jaká jsou tato specifika a jakým způsobem jich je třeba dbát. Bílá kniha podobně ignoruje otázku umělecky zaměřených vysokých škol, takže zůstává nejasn školy měly být považovány za výzkumné, vzdělávací či prakticky orientované. Nutno podotkno ze tří navrhovaných kategorií vysokých škol neodpovídá specifikům škol uměleckých. Vzhlede charakteru by nejspíše bylo záhodno, aby umělecké vysoké školy získaly zvláštní status, co Bílé knihy nijak nepřipouštějí. Vše nasvědčuje tomu, že autoři Bílé knihy chápou pod pojmem „společnost znalostí" toliko ú aplikovaného výzkumu s průmyslem. Není však dobré podřídit celé vysoké školství jen jedné hospodářství, průmyslu a obchodu. A nelze opomíjet nebezpečí, kterému by v poměrech nastol knihou musel čelit primární výzkum. Výzkum, který není okamžitě aplikovatelný, by bylo vel eliminovat a odsunout na druhou kolej. Přitom je to právě primární výzkum, který nejlépe v vědecké práce. Nemluvě o tom, že v případě takových oborů, jako je například egyptologie, teoretická matematika, divadelní věda či astrofyzika, si lze propojení vědy a průmyslu pře stěží. Bílá kniha vychází z premisy, že snížení nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzděláván dosáhnout zavedením školného. Paradox tohoto tvrzení se ani nesnaží vysvětlit. Pravda, stu mají být částečně hrazeny ze „základního studijního grantu", jenž by byl studentům poskyto nevratné půjčky (§ 111, § 164). Základní studijní grant však nebude stačit k plnému pokryt čemž svědčí předpokládaná nutnost „základní studijní půjčky", jejíž část by měla pokrýt i odhadu vycházejícího ze současného stavu by základní studijní grant činil pouze 890 Kč měs se v případě neplnění studijních povinností a prodlužování studia měnil z nevratné půjčky (§ 164). V sociálně znevýhodněných rodinách chybí jakákoliv zkušenost s vysokoškolským studiem. Za si lze jen těžko představit, že by se studenti začali masově hlásit na vysoké školy. Nebud studium náročných oborů (medicína, matfyz) a humanitních předmětů, jež jim nezaručí příjmy půjčky. Počet studentů z chudých rodin tak ve srovnám s dneškem ještě poklesne. Naději by sociální stipendia, jejichž množství a dostupnost se však za stávajících poměrů dá jen stě Jediné, co lze s jistotou předpovědět, je, že o sociální stipendia by se museli ucházet kr studenti z učitelských rodin, neboť - jak předpokládají autoři Bílé knihy - učitelská prof stěží skýtat záruku, že ti, kdo si ji zvolí, budou v budoucnu s to splácet základní studij Jedním ze základních „nástrojů" financování, o nichž Bílá kniha hovoří, jsou „soukromé zdr vícezdrojového financování" (§ 102). Dalo by se tedy předpokládat, že se náležitě vysvětlí účast podnikatelského sektoru ve správních radách univerzit tyto prostředky zajistí, tedy normativního financování bude následovat podkapitola o soukromých zdrojích. Avšak taková k knize není. Ať už je to záměrné opomenutí, či pouhé nedopatření, kniha mlčí o tom, jak zaj univerzit ze soukromých zdrojů. Přitom externím aktérům dává do rukou kontrolu nad chodem by specifikovala jejich povinnosti či jakýkoli přínos. Tento přístup se tak zdá být klasic principu „soukromé zisky za veřejné náklady". Podobného momentu si v textu všiml i bývalý ministr školství a děkan FHS UK Jan Sokol. Pod pléduje pro to, aby normativ na studenta dostávaly i soukromé školy, jako je tomu v ČR na školách, což je problematické hned z několika důvodů, které autoři nezmiňují. Předně to zn podnikání za státní peníze', za druhé se nikde nemluví o tom, k jakým ,společenským službá školy zavázány (tak jako veřejné - například o reprodukci učitelských sborů), a za třetí s dechem s tím, že veřejné výdaje na VŠ neporostou. To pokládám za nepřijatelné a neprovedit Rozpory a statistiky Shrneme-li uvedené body, můžeme konstatovat, že deklarované cíle a strategické kroky, jež k jejich naplnění, si v Bílé knize fatálním způsobem odporují. Zřejmě je to dáno tím, že a si svou pravdou absolutně jisti a nezamýšlejí se nad možnými problémy a námitkami. Podklad měřitelné, „tvrdé" údaje statistik, což vede k odmítnutí jakéhokoli jiného přístupu, který kvantitativní, avšak mohl by problematizovat deklarované teze a odhalit vnitřní rozpory v Jan Sokol k tomu poznamenává: „Své návrhy autoři předkládají jako až podezřele jednoznačné zmiňují o jejich problémových stránkách. Opírají se o kvantitativní, to jest měřitelné a a o mezinárodní srovnání. V tom je jak jistá síla jejich argumentace, tak ale i jistá povrch problémů hůře měřitelných, možná však o to důležitějších." Podle jedné z mnoha statistik u knize si reformu vysokého školství, která by „zvýšila kvalitu poskytovaného vzdělání", pře procent dotázaných. Při takové formulaci se můžeme jenom divit tak nízkému číslu. Avšak žá nám neřekne, jak tuto reformu provést a zda má jejím základem být tato verze Bílé knihy. fn V současnosti se zdá, že teorie a praxe ministerstva školství se zásadním způsobem rozcház zvláště tam, kde jde o financování terciárního sektoru vzdělávání. Do dalších let vláda do nikde nevídané snižování finančních prostředků na vysoké školství. Začátkem června proto a Filozofické fakulty UK přijal usnesení, ve kterém upozorňuje na alarmující stav financován Akademický senát, je přesvědčen, že současný způsob financování a uskutečňování reformního několika příštích letech povedou přesně opačným směrem, než jaký doporučuje Bílá kniha. Po ke snížení kvality výuky a výzkumu, ke zhoršení dostupnosti i efektivity terciárního vzděl centralizaci jeho řízení." Současná situace na FF UK je přitom taková, že nepoměr mezi státními dotacemi a reálnými f hrozí vyústit v nutnost propouštět kvalifikované pedagogy, které bude prakticky nemožné na usnesení akademického senátu FF UK se tak v obecných bodech shoduje i s našimi závěry: sou ministerstva školství a strategické kroky Bílé knihy odporují jejím deklarovaným cílům. Závažnou otázkou v přístupu ministerstva tedy zůstává samotné postavení Bílé knihy v konce vysokého školství. Ministr Ondřej Liška má k dokumentu nejednoznačný vztah; do funkce přiš Bílé knize již několik let pracovaio. Avšak mnohem závažnější jsou zatím nepotvrzené zpráv probíhá veřejná diskuse o Bílé knize, ministerští úředníci chystají návrh novely zákona o a terciárním vzdělání. Je-li to pravda, pak by bylo dobré vyjasnit, v jakém vztahu jsou ty novely k Bílé knize. A měla by se zahájit veřejná diskuse i o těchto návrzích. *** Autoři Bílé knihy zřejmě pod pojmem „společnost znalostí" chápou toliko úzké propojení apl s průmyslem. Není však dobré podřídit celé vysoké školství jen jedné složce národního hosp opomíjet nebezpečí, kterému by v poměrech nastolených Bílou knihou musel čelit primární vý Současná situace na FF UK je taková, že nepoměr mezi státními dotacemi a reálnými fakultní vyústit v nutnost propouštět kvalifikované pedagogy O autorovi PETR KOUBA, JAKUB JIRSA, Autoři působí jako odborní asistenti na FF UK