Strach a pokrytectví české vědy ****************************************************************************************** * Strach a pokrytectví české vědy ****************************************************************************************** 9.8.2008, autor: Pavel Himl Grantový systém neslouží v humanitních vědách k podpoře špičkového výzkumu, ale ke zvyšová akademiků České humanitní vědy se po roce 1989 velmi málo reformovaly. Vznik regionálních univerzit systému konkurenci, jen zvýšil poptávku po „létajících profesorech“. Čeští akademici se uz pomocí předem rozhodnutých konkurzů a floskulí jako „národní rámec excelence“. Opět jsem si nepodal grant. Během devíti let od návratu z doktorandského studia v zahranič ostatně udělal jenom jednou, hned na začátku. Vracel jsem se s představou, že s tím, co js načerpal, podstoupím náročnou soutěž, jejímž vítězům bude umožněn špičkový výzkum. Očekáva systém, který ocení inovativnost a pracovní nasazení. Následujících zhruba pět let bylo tv do postkomunistické reality. Dospíval jsem během nich k poznání, že v českém vědeckém pros dosáhnout výsledků srovnatelných se zahraničím ne s podporou systému, ale jemu navzdory. J sváděl vnitřní boj, zda se smířit, přizpůsobit a zůstat, nebo odejít. Existuje však i třet a nesmířit se? Chce to mít oči otevřené pro mezinárodní srovnání a nepodlehnout iluzi o no vědeckého provozu. Po roce 1989 nedošlo k zásadní změně organizace české vědy ani chování českých vědců a věd které do vědeckého provozu, přirozeně kontinuálního a tíhnoucího k rigiditě, vnášejí plodn na organizační rovině téměř hovořit. Neujal se nás - jako v bývalé NDR - starší bratr, kte Akademii věd či který by očištěné univerzity zásoboval zástupy ambiciózních a konkurencesc a profesorů. Vznik mimopražských univerzit nelze považovat za změnu kvalitativní, nýbrž kv přinesla pouze formální a politicky žádoucí vyvážení pragocentrismu, akademickou mobilitu, i z centralistické Francie, však nepodnítila. Na rozdíl například od Německa v Česku vysok umožňuje zisk dvou po sobě jdoucích akademických hodností na téže univerzitě (a s prací o Samozřejmě je zde možné habilitovat se či získat profesuru na jiné než „vlastní“ univerzit však nemusí učit, neřkuli dlouhodobě působit a vychovávat žáky. S ohledem na akreditační ř financování je možná naivní čekat od nových univerzit, že budou alternativou ke kamenným v zvláště zaštiťuje-li obor v Plzni či Ústí nad Labem tentýž „létající profesor“ jako v Praz S odvoláváním na - historicky nesouměřitelné - postavení výzkumných center na Západě (ústa CNRS) dokázalo dodnes přežít rovněž nesmyslné rozdělení vědy a výuky, jinými slovy akademi typu. Pod argumentační floskule jako „přístrojově nákladný základní výzkum“ či „národně ne lexikografické projekty“ se skryla valná většina akademického výzkumu, aniž by si někdo vá otázku, proč by nemohla být i se svými prostředky důsledně převedena na univerzity. Jistě roli i představa vysoké školy jako ústavu pro memorování jmen, definic, dat, vzorců či kan postupů, které přece musí předcházet každému kladení otázek, tedy výzkumu. Místo toho se „ věda s (vysokoškolskou!) výukou tím, že akademici docházejí přednášet na univerzity, místo plnohodnotně působili. Je však opravdu něco jiného vést základní semináře pro dvacet a víc konat zkoušky, nebo přijít jednou za čas podebatovat s hrstkou zasvěcenců o speciálním tém zbytek týdne věnuji „v ústavu“. K čemu slouží granty Vrcholem „české“ organizace a financování vědy je ovšem grantový syst o tom každý, kdo se ho pokouší vysvětlit zahraničním kolegům či kolegyním. Nebudu analyzov fungování, ani není mým cílem zpochybňovat efektivitu všech dosud vynaložených prostředků. o komentář „udiveného příchozího zvenčí“. Náš grantový systém vychází z předpokladu, že každý žadatel je již někde zaměstnán, nejlép Přes zaměstnavatele ostatně grantové peníze plynou. Lze mít za to, že se žadatel své dosav naplno, přesto se v grantovém projektu zavazuje, že na něm bude pracovat jaksi nad tento r o večerech, nocích a víkendech, jak si to téma, dosud jistotně opomíjené, zaslouží. Proč t nepodniknou ti, kdo jsou za výzkum placeni v rámci svých úvazků, je nasnadě. Jen v menšině českých vědeckých grantů financován celý projekt včetně kompletních platů jeho řešitelů, j v německém systému (DFG) nebo i v domácím neziskovém sektoru. Místo toho granty fungují ja špatně odměňovaných akademických a univerzitních vědců a vědkyň. Neuspokojivý stav neřeší, už druhé desetiletí flikují. Stejně je tomu u přístrojů, knih či studijních cest. Co by mělo patřit ke standardnímu vyb servisu vědeckého (vysokoškolského) pracoviště, se buď nekoordinovaně nakupuje z jednotliv (včetně vzápětí odepisované výpočetní techniky), nebo se platí diety za kopírovací pobyty knihovnách, místo aby se kvalitně vybavily knihovny domácí či se zefektivnila meziknihovní Není to tak dávno, co moji kolegové navrhovali pořídit „paralelní“ seznam či katalog kopií si v zahraničí pořizovali. I to je „excelence“ české vědy. Samotná idea českých grantů, te vedle většinového provozního motivační elitní financování, přitom možná není scestná, její zmutovalo do postsocialistického rovnostářství a záplatování - situace vědy a vědců a vědk souhrnném výsledku aspoň nejeví tak tristní. Kouzlo průměrných mezd Kdyby někdo získal grant na antropologickou studii současného české profesora“, objevil by olbřímího ducha, který vedle organizační a pedagogické činnosti na veřejných a soukromých školách (celkový úvazek minimálně 150 procent) stihne zasedat v odb jde od grantu ke grantu a zbývá mu i čas na původní vědeckou činnost a publikování. I mě k nabádají, ať jdu ještě „učit Američany“, že si vydělám. Nad tímto obrazem českého vědce, k z nedávné kauzy Iva Budila, se na rozdíl od protagonistových údajných pochybení pozastavil Profesoři na takové mnohostranné angažmá mají alespoň čas - na rozdíl od asistentů podstat ale jsou za to lépe placeni. Tento například v Německu nepředstavitelný nepoměr koření v č obrozenecké tradici - věda je zasvěcení, které si je třeba odpracovat, a zároveň poslání, povolání jako každé jiné, a proto je třeba jí „sloužit“ a „přinášet oběti“. Hovořit zde ot tudíž zavání špiněním vlastního hnízda. Tento systém sám sebe reprodukuje a patřičně formu těch, kteří k němu chtějí náležet. Asistenti, léta školeni v konformitě, tedy leccos „skou Kapitolu samu pro sebe představuje vypisování záměrně úzce profilovaných, protože pro konk určených konkurzů podle motta: „Přece jsme si ho vychovali, tak si sem nepustíme někoho ne u několikaletých výzkumných projektů lze požadavek úzké specializace ještě pochopit, při v vysokoškolských učitelů vzniká mnohdy dojem, že jde o bariéru, záměrně zamezující přístupu uchazečů. Vyhlašovat konkurzy na asistenty pro morfologii cizího jazyka či politický systé působí až směšně u pracovišť, která by měla garantovat co největší šíři oboru. Tito asiste cvičí a zkoušejí příslušné tvarosloví či jména ministrů, místo aby spolu se svým disertačn přinášeli nové pohledy a otevírali nová témata. U docentů a profesorů by pak katedra, ústa měly „unést“ co nejširší vymezení vypisovaného postu (moderní dějiny, mikroekonomie, anglo s tím, že vítězný uchazeč bude pracoviště dále formovat a směrovat podle své specializace zájmu. To, a nikoliv huňaté kožešiny rektorských a děkanských talárů dělá studium skutečně V předstírání excelence české vědy a dobrého postavení českých vědců a vědkyň mají významn granty. Členové vědecké komunity si je udělují v podstatě navzájem - jinak to ani nelze, n kolegů posuzovaného spoléhají i zahraniční, v Česku však téměř neexistující soukromé nadac vědy. (Tím nejsou myšlena „zištná“ stipendia různých firem, která zároveň či především vyl obraz a prodejnost produktů.) Na vysokých školách granty a prostředky na výzkum přispívají ke schizofrenii: výzkum či tv měly být nedílnou součástí práce vysokoškolského učitele -ten na rozdíl od svého středoško učí přece tím, že v „přímém přenosu“ zkoumá či tvoří. Nikdo však moc netuší, do jaké míry za výzkum a tvorbu již součástí jeho tarifního platu, pocházejícího ze státního příspěvku Většinou je třeba alespoň papírově vykázat ještě jaksi výzkum navíc, aby vznikl nárok na „ A nadto samozřejmě získat grant, který plat také o něco vylepší, třeba jen ušetřenými diet jdou příkladem někteří politici. Jen tak je možné vysvětlit úžas odborného asistenta, když tarifní, tedy nárokový plat, s údajným platovým průměrem ve své kategorii, slátaným z nejr kterým se mu pravidelně dokazuje, že na tom není tak zle. Jistě je možné očekávat, že výzk prostředky získá každý (k čemu pak ovšem předstírat soutěž?), ale co potom stát očekává od učitelů za tarifní „nouzovky“, nepřesahující - ve vší úctě - platy řidičů MHD? Formování k informovaného člověka, který obstojí ve světové konkurenci, jistě ne. Strach a chvění Nejs které si může nezasvěcený pozorovatel odnést z českého vědeckého prostředí, tak jsou - s t strach a pokrytectví. Jako ve skutečnosti nikdy nedošlo k pověstnému utahování opasků ve společnosti, zásadně se netransformovala ani česká věda a vysoké školství. Možná by bylo i pošetilé něco takového očekávat. Z grantů se alespoň v humanitních oborech záležitost, posouvající jejich řešitele mezi evropskou špičku a mimo existenční starosti; zahraničí nenabízí česká podpora vědy stále alternativu. V rozdělování finančních příštipk rovnostářství, jen aby bylo na hypotéku, ale jen aby kolega neměl víc. Domácí představitelé humanitních oborů v zahraničí dlouho nehledali inspiraci a obecné obo institucionální srovnání, ale spojence z řad „bohemistů“, které využívali k budování zdání světovosti. Současně ale plakali nad tím, že kromě těchto několika notorických odborníků s témata pro jejich „českost“ nikdo nezajímá. Proč by také měl? Proti impactově-patentové ma přírodovědnětechnické vědecké lobby nejsou humanitní vědci schopni argumentovat jinak než I vymohli si nejnověji „národní rámec excelence“. Jako by přitom nebylo jedno, zda se Bože zabývá - na skutečně mezinárodně sdělitelné, srozumitelné a srovnatelné úrovni - badatel č nebo řekněme australský. Velmi poučné by bylo dozvědět se, jak byla „národnost“ tohoto „rámce excelence“ definována li ještě nedávno posledním sporným kandidátem na zařazení právo. Jistě se právní řády jedn liší, ale je možno výuku a výklad jednotlivých ustanovení skutečně nazvat právní vědou? Ne ekonomické, ale i sociální a dokonce i filologicky orientované humanitní vědy co do východ a obecných interpretací vždy z principu ne-národní? Zřejmě ne pro ty, kdo „českost“ příslu prezentují jako hodnotu hodnou zvláštní ochrany. Ti budou tedy v „chráněném rámci“ zase ne zneuznaní. Několik iniciativ z nedávné doby (např. Týden neklidu či historická diskusní fó financování, výuce či medializaci vědy) situaci nezměnilo, neboť existenční tlaky byly pat než krátkodeché nadšení jednotlivců. Přidávat svůj štěkot k ostatním psům, které karavana akademických a vědeckých funkcionářů, odpovědných za stav v posledních dvaceti letech - ig zdát bláhové. Činím tak, neboť jsem přesvědčen, že česká věda a vysoké školství nejsou org financovány tak, jak by nejlépe mohly být. Třeba mi, nechápajícímu hlupákovi, český granto přednosti někdo vysvětlí. O autorovi: Pavel Himl, Autor (* 1971) působí na Fakultě humanitních studií UK. Nedávno vy nakladatelství Argo knihu Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století. hi