Zemřít za ostatní – Palachova smrt ****************************************************************************************** * Zemřít za ostatní – Palachova smrt ****************************************************************************************** 10.11.2008, rubrika: Horizont, strana: 11, autor: Adam Drda Přinášíme osmou část dvanáctidílného seriálu Příběhy bezpráví, který vzniká ve spolupráci Člověk v tísni. K doprovodným akcím patří i výstava Příběhy bezpráví – cesta ke svobodě, k sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze od 31. října do 17. listopadu. Upřechodu pro chodce poblíž Domu potravin na pražském Václavském náměstí stál 16. ledna 19 třetí odpoledne dvaapadesátiletý technik Rudolf Hruška. Všiml si mladíka na protější stran polil. Hruška si myslel, že jde o opilce, přestal mu věnovat pozornost – a když se k mladé pohledem vrátil, viděl, že na něm hoří šaty. Později vypověděl: „...když začal hořet, předstoupil dva tři kroky před (…) sloup, úplně k si ruce a asi dvakrát nebo třikrát si sáhl rukama na hrudník. Ruce mu při tom hořely. Pak skoků a sportovním způsobem se přenesl přes zábradlí oddělující chodník od vozovky a probě tam parkujícími vozidly. (...) Hořící mladík běžel přes vozovku směrem k Domu potravin. (. naprosto bez dýmu, takový jasně oranžový.“ Hruška byl jedním z řady svědků sebeupálení stu Palacha – výsostně politického činu, který stejně jako například dobrovolná smrt Jana Zají protesty proti sovětskému komunismu v Československu zcela zvláštní místo. Okupace jako životní zlom Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze a vyrůstal ve Všeta vynikal v dějepise, po gymnáziu studoval ekonomii a roku 1968 se dostal na Filozofickou fa obor historie. Byl to prý klidný mladý člověk se zvýšeným zájmem o politické dění. Palacha přepadení země armádami Varšavské smlouvy: dozvěděl se o něm ráno 21. srpna 1968 ve Všetat autostopem do Prahy, celý den chodil po ulicích a diskutoval s okupačními vojáky. Příští d pokusil se dostat na Pražský hrad a nakrátko ho zadržela sovětská hlídka. Historik Petr Bl Palacha se „srpnové události v roce 1968 staly zásadním životním zlomem. Podle vzpomínek k školy se k nim v následujících měsících často při diskusích vracel a těžce nesl, když se p celonárodní odpor proměňoval v rezignaci.“ Existuje řada dokladů, že Palach se intenzivně účastnil veřejného života. Například 28. ří navštívil s přítelkyní hrob T. G. Masaryka a pak odjeli na demonstraci k 50. výročí založe kterou rozehnali esenbáci. Krátce předtím, 18. října, schválilo národní shromáždění smlouv pobytu“ sovětských jednotek na čs. území, za pár týdnů vystoupil Alexander Dubček s projev zdůraznil, že Československo musí hledat cestu z krize ve shodě se „sovětskými soudruhy“. 1968 se konala studentská stávka, požadující mimo jiné, aby posrpnový režim respektoval li svobodu shromažďování a svobodu slova. Studenti navíc žádali jednání o úplném odchodu sově Stávka skončila neúspěchem – a jak konstatuje Blažek, Palach to „vnímal velmi osobně a s t na srpnový odpor“. Tehdy zřejmě nabyl přesvědčení, že je třeba přistoupit k radikálnímu či Smrt „na okraji beznaděje“ Je důležité zdůraznit, že Palach nejednal zkratkovitě: jeho roz život pro svobodu ostatních bylo promyšlené, byl přesvědčený, že vyčerpal všechny ostatní inspiroval se zřejmě protestním sebeupalováním buddhistických mnichů. Dopoledne 16. ledna dopisy – dva přátelům, třetí svazu spisovatelů, čtvrtý přinesl na Václavské náměstí v akto Psal v něm jménem skupiny lidí: „Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji bezna jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupin dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosov a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavk zrušení cenzury; zákaz rozšiřování ,Zpráv‘ (okupační tisk – pozn. autora). Jestliže naše p nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podpo neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.“ Palach se podepsal jako „Pochodeň č. 1“ a p postskriptum: „Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, vyu U benzinové pumpy v Opletalově ulici si Jan Palach koupil několik litrů benzinu, odešel po muzea a zapálil se. Zemřel v nemocnici 19. ledna 1969. Skupina, o níž píše, podle všeho ni Jak konstatuje Petr Blažek, Palach chtěl „otřást šokujícím činem veřejností natolik, aby v podporu splnění jeho požadavků. Ty přitom nebyly nijak složité a každý občan v Českosloven dlouhého vysvětlování rozuměl.“ Po celém Československu se po Palachově smrti uskutečnily smuteční tryzny, v centru Prahy ledna 1969 sešel průvod tisíců lidí, kteří podporovali jeho požadavky a žádali odstoupení politiků. Dva mladíci drželi od 18. ledna ze stejných důvodů hladovku a přidávali se k nim mezi nimi i Jan Zajíc. Hladovka skončila policejním zásahem. Palachův pohřeb (25. ledna) se změnil ve velkou manifestaci, kázání pronesl evangelický fa Trojan: „V tomto cynickém století, v němž nás často děsí druzí a my opět děsíme je a v něm lekáme, jak jsme vnitřně malí – on nás přivedl k tomu, abychom se ptali otázkou, která z n velké lidi: co jsem udělal já pro druhé, jaké je mé srdce, za čím jdu, čemu sloužím, co je životní hodnotou?“ Komunistický aparát začal už za několik měsíců Palachovu památku likvidovat. Pod dohledem policie byly jeho ostatky vykopány z hrobu na Olšanských hřbitovech a na místě se objevil se jménem Marie Jedličkové. Urnu s popelem Jana Palacha směla jeho matka uložit na hřbitov teprve na konci března roku 1974. *** Studie historika Petra Blažka, z níž autor cituje, vyjde v lednu příštího roku v obsáhlé k ’69, kterou připravuje společně k vydání několik nakladatelství. Seriál Cesta ke svobodě Dnes: Jan Palach a Jan Zajíc Zítra: Vydavatelé samizdatů Ve středu sekce Dvě živé pochodně Dvacetiletý student filozofické fakulty Jan Palach nesl sovětskou okupac těžce. Odmítl se smířit s apatií, do níž národ po srpnu 1968 upadl, a na protest se 16. le Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil. Jeho pohřeb se stal národní manifestací. Os student železniční průmyslovky Jan Zajíc se po Palachově sebeupálení zúčastnil protestní h pokračující normalizací i tím, že Palachův čin situaci zásadně nezvrátil, následoval 25. ú příkladu. Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit s probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal pr dopisy a nastoupit coby první pochodeň... Maminko, tatínku, bratře, sestřičko! Až budete č budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale si ho až příliš vážím...