Voják se stal knězem a úředníkem ****************************************************************************************** * Voják se stal knězem a úředníkem ****************************************************************************************** 29.11.2008, rubrika: Věda, strana: 25, autor: Eva Hníková Tento týden zakončili čeští egyptologové výzkum pohřební komory hodnostáře Menechibnekona. informace z jeho osobního života a zároveň ukázal, jak se v polovině prvního tisíciletí př letopočtem měnila egyptská společnost. Nejprve mocný vojevůdce, později úředník a kněz. Taková proměna kariéry potkala v polovině před naším letopočtem hodnostáře Menechibnekona. Životní příběh člověka, jehož šachtovou h Abúsíru zkoumali čeští egyptologové, ostatně názorně ukazuje, jak se tehdejší společenská vyrovnávala s perskou okupací. Šakal a jeho zajatci Šachtou o rozměrech 1,1x1,1 metru sestupujeme po žebřících do podzemí 15 metrů se na konci úzké chodbičky rýsuje vstup do pohřební komory vybudované z vápencový letmé nahlédnutí do prostoru s klenutým stropem bere dech. Téměř každý centimetr stěn i st zdobí propracované rytiny. Ženské postavy vyvedené do nejmenších detailů na stěnách, slune stropě, rozsáhlé soubory titulů majitele hrobky, citace z náboženských textů Skoro celý prostor komory zabírá dvojitý sarkofág: vnější, spíše hranatá „slupka“ je vytes kusů vápence, vnitřní, s naznačením obličeje pak do horniny označované metadroba. Také sar hieroglyfy a objevují se i na jeho spodní straně. „U hodnostáře Menechibnekona nacházíme prvky výzdoby, které se běžně používaly spíše v krá hrobkách,“ zdůrazňuje Ladislav Bareš z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze. Pod j čeští odborníci za pomoci místních dělníků dostali do pohřební komory Menechibnekonovy hro Bohužel zjistili, že byla vykradena, a to možná dokonce dvakrát. Zloději se k pohřební kom hlavní šachtou a poničili oba sarkofágy v místě nohou zemřelého. I přes nájezd vykradačů přineslo zkoumání šachtové hrobky řadu cenných informací. „Našli j pečetítko pohřebiště o rozměrech 2x4 centimetry, které zdobí ležící šakal, a devět zhruba čtyřmilimetrových svázaných zajatců,“ připomíná profesor Bareš jeden ze zajímavých nálezů. že z prvních dvou třetin prvního tisíciletí před naším letopočtem byla dosud známa jen dvě Písek jako spolehlivá ochrana Místo posledního odpočinku Menechibnekona patří mezi šachtov budování bylo reakcí na důmyslné praktiky vykradačů. A přestože zrovna Menechibneko násled zlodějů neodolal, pyšní se šachtové hrobky příznivým skóre: zhruba polovinu z nich objevil nevykradenou. Největším úspěchem českých egyptologů bylo v tomto ohledu otevření hrobky kn 1998. A jak tyto pevnosti věčného odpočinku vznikaly? Dávní stavitelé nejprve vyhloubili do jílo třetihorního bahna) obří hlavní šachtu a menší vedlejší šachty. Hlavní „kráter“, často o r deset na deset metrů, vyplnili pískem a posadili na něj mnohatunový sarkofág. Postupným od stranách nebo vedlejšími šachtami ho spouštěli na dno. Následně kamenný kolos obezdili poh hlavní šachtu zasypali. Když majitel hrobky zemřel, v dřevěné rakvi ho spustili do pohřebn šachtou a uložili do připraveného sarkofágu. Při výzkumu hrobky místní dělníci pod vedením českých egyptologů nejprve vybrali písek z h rozměrech 13x13 metrů až zhruba do dvanáctimetrové hloubky. Tam narazili na strop vápencov a z jihu pak do ní pronikli. „Museli jsme zpevnit severní a východní stěnu hlavní šachty. V jílovci se sice poměrně dob protože nasává vlhkost, nebo případně opět vysychá, může být poměrně nestabilní. Šachtě ta že ji zloději po sobě nechali otevřenou, dokud ji nezavál písek,“ vysvětluje Ladislav Bare rekonstrukčních prací začalo opětovné zasypávání hlavní šachty. „Několikametrová vrstva pí nejspolehlivější ochranou proti případným dalším nezvaným hostům,“ poznamenává český egypt zbožím na černém trhu by se podle jeho slov mohly stát i samotné zdi pohřební komory, tedy reliéfy, které je zdobí. Pro přístup do hrobky si vědci ponechali vedlejší jižní šachtu, další - západní - byla tot poničená. Mimo to narazili čeští egyptologové v těsné blízkosti hrobky na šachtu, která vedla do pře rozsáhlého skladu balzamovačů (podrobněji viz text Podzemí vydalo zápisy balzamovačů). Pohled na starověkou míchačku Dělníci nejprve využívali pro zasypávání šachty písek z ní p Letos na podzim začali navíc odkrývat lokalitu východně od hrobky. „Chtěli jsme ověřit, zd místě nenacházel kultovní prostor - soubor místností částečně zapuštěných do země - jako v hrobky,“ vysvětluje Ladislav Bareš. Existence kultovního místa se nepotvrdila, podařilo se sochu Hathory v bohyně podobě krávy. Také minulé úterý narazili dělníci na několik zajímavých předmětů. Na pokyn reise čili pře materiál pro zasypávání hrobky směrem na východ od ní. Hned po ránu se shlukli nad prvním vápencovým pečetítkem. Podle profesora Bareše však jeho zdobení naznačuje, že šlo spíše o sešit“ začínajícího umělce. Po objevu pečetítka opustil reis natrvalo své plastové křesílko a začal na dělníky dohlíže blízkosti. Často jim ukazoval, kde přesně mají kopat. Výsledek se dostavil vzápětí: z písk fajánsové oko příslušející bohu Horovi, jeden z nejznámějších egyptských symbolů. Následov úlomků vápencových bloků z nadzemního ohrazení hrobky a kamene s nápisem. Postupně se také začalo na podloží rýsovat plato postavené z nepálených cihel. „Zhruba tis vybudování hrobky si ho postavili rozbíječi kamene,“ vysvětluje při jeho přeměřování Květa Českého egyptologického ústavu FF UK . Dávní kameníci vytahovali mohutné vápencové bloky z „porcovali“ je a využívali jinde jako stavební materiál. V těšné blízkosti plata rozbíječů kamene se odpoledne začaly postupně vynořovat pozůstatky míchačky“. V půlkruhu ohraničeném cihlami byla ještě nyní dobře patrná masa ztvrdlé malty, využívala při budování hrobky. Za života Menechibnekona již byla egyptská společnost poměrně rozvrstvená, faraon se rozho chlubit tak výlučným postavením jako v dřívějších obdobích. Velký podíl na řízení země drž obdoba středověké šlechty - silná vrstva civilních úředníků, vojenských velitelů a církevn Jejich funkce se často prolínaly a navíc i dědily. Společnost se měnila také v souvislosti velkého množství cizinců. Menechibneko tedy patřil za vlády sajské čili 26. dynastie k váž Texty v pohřební komoře ukazují, že se pyšnil například hodností generála, byl velitelem l členem královy osobní stráže a admirálem námořního loďstva. „Hrobka byla s velkou pravděpodobností dokončena až po první perské okupaci Egypta v roce letopočtem. Zdá se tedy, že uctívání egyptských kultů pokračovalo i za vlády Peršanů,“ poz Smoláriková. Texty nalezené na úlomcích ohradního zdiva hýří náboženskými a administrativními tituly Me naznačuje, že vojenský velitel neodešel po příchodu Peršanů z výsluní, jen se už neprosazo „Celou nadzemní část hrobky vybudovali dávní stavitelé z bílého vápence, což muselo být ve upozorňuje profesor Bareš. Domnívá se, že to svědčí o vysokém společenském statusu a bohat Menechibnekona. S tím souhlasí i Květa Smoláriková: „Na výlučné postavení majitele hrobky výzdoba.“ Jedinečné ztvárnění ženských postav znázorňujících dvanáct denních hodin na vých nočních na západě by podle ní bylo možné zařadit bez problémů až do ptolemaiovské doby, te 200 let později. *** V jílovci se celkem dobře kope, ale protože nasává vlhkost, může být poměrně nestabilní Výzdoba hrobky předběhla dobu Čeští egyptologové prozkoumali pohřební komoru hodnostáře Me Překvapila je kvalita vnitřní výzdoby, zejména propracované detaily reliéfů na jejích stěn vyobrazení vypadají, jako by vznikla až v pozdějším období. Foto popis| Egyptští dělníci postupně zasypávají hlavní šachtu hrobky, písek je totiž nejl zloději Foto popis| V těsné blízkosti hrobky odkryli vědci pozůstatky „zednické míchačky“, kde dáv připravovali uvnitř půlkruhu maltu Foto popis| Socha bohyně Hathory v podobě krávy Foto popis| Pečetítko pohřebiště s vyobrazením šakala a devíti zajatců Foto popis| Symbolické oko příslušející bohu Horovi Foto popis| Některé prvky výzdoby hrobky hodnostáře Menechibnekona jsou běžné v královskýc vedoucí výzkumného týmu Ladislav Bareš. Sluneční bárka zdobí strop pohřební komory. Na výc je dvanáct žen znázorňujících denní hodiny, na západní stěně pak tucet žen zpodobňujících Jednotlivé postavy se v detailech odlišují.