Reforem je třeba, ne dušezpytu ****************************************************************************************** * Reforem je třeba, ne dušezpytu ****************************************************************************************** 24.11.2008, rubrika: Názory, strana: 10, autor: Jan Zrzavý Nutkavé potřebě reflektovat nečekané výsledky krajských a senátních voleb začínají podléha koaličních stran, od nichž bychom čekali spíš dokončení reforem než dušezpyt. Politici jsou závislí na rozmarech voličů, a tudíž mají sklony k lidovosti a zbabělosti, a vládnoucí partaj volby jednou prohraje a žádným podbízením se tomu vyhnout nelze. I to je hejtmani byli tiší a neviditelní, a taky jim to nepomohlo. Peníze? Už byly Mnozí věří, že vyšší životní úroveň občanům nabídnou země, jejichž ekonomiky budou poháněn myšlením. I kdyby to tak nebylo, do terciárního vzdělávání, výzkumu a inovací u nás ročně na to, abychom se zajímali o jejich osud. Obecný názor - intenzivně artikulovaný v nedávné veřejné diskusi nad strategií terciárního Bílou knihou) - je, že ono by to všechno bylo tak nějak lepší, kdyby stát dal víc peněz. Autoři Bílé knihy byli opakovaně obviněni z cynismu, když se dopustili predikce, že žádné nepřitečou a že na »podfinancovanost systému« bychom se měli spíše adaptovat než se jí kaž schvalování státního rozpočtu znovu a znovu divit. Kromě toho svět jako by začínal jevit j známky jakési ekonomické nestability, takže počítat najisto s budoucím extenzivním rozvoje sektoru je spíše projev nezodpovědnosti. O přežití naší vědy a vysokých škol rozhodnou vni změny, nikoli další státní peníze, ty došly či brzo dojdou. Dým a plamínky na bojišti Topolánkova vláda se v roce 2006 vrhla do reforem s nadšením dosud nevídaným. Věci se brzy komplikovat a uzlovat; v mezičase vyznačeném tradiční volební meziprohrou se můžeme porozh bojišti ještě dýmá a co už dodýmalo. Reforma výzkumu dospěla do podoby novely zákona, která prošla prvním čtením ve sněmovně. R financování vědy bude částečně zjednodušen, ale institucionální reforma výzkumu v podstatě skoro všichni velcí hráči zůstávají ve hře. Potřeba ministrů zachovat si vlastní peníze na neplynula jen z reflexu nepustit, co držím, ale i z realistického odhadu, že resortní výzk mohou přežít jen v resortním závětří. Nadějněji vypadá změna financování výzkumných institucí na základě jednotného nadresortníh předchozí vědecké produkce. Zdá se, že se také podaří posílit účelové financování výzkumný grantů a sjednotit je do dvou specializovaných agentur. S reformou vysokých škol je to horší. I tady si změnu přejí spíš ti, kdo jsou venku, a brá kdo sedí uvnitř. Odpůrci jsou ale mnohem silnější, navíc sešikováni v zákonem posvěcených skupinách. Mlčící většina mlčí, a tudíž se neví, co si myslí. Nicméně i tady se věci začín Strategie reformy je hotova a vláda ji má projednat ještě letos. Středem konfliktu se tak stává její praktická implementace. Od počátku je »nejužším hrdlem« změna řízení vysokých š pochopitelně školné. To tato vláda - v souladu s programovým prohlášením - jistě nezavede, to nemůže stihnout, ani kdyby chtěla. Nejdřív totiž musí být zavedena finanční podpora zac studenty, která pochopitelně narazila na bdělost ministra financí, ale prý se již na nejvy rýsuje shoda. To umožňuje začít konkrétní debatu o školném, a to školném »odloženém«, placeném nikoli st absolventy, kteří dosáhli nějakého minimálního příjmu. Kromě toho, že přinese další peníze především zásadně změnit vztah mezi školami a jejich klienty. I když asi ne v tom naivním platící studenti budou více motivováni k plnění studijních povinností (nebudou, já je znám totiž měla především motivace univerzit, které dnes maximalizují počty studentů, zatímco o jenom odložené) školné je bude tlačit k produkci úspěšných absolventů. Nepřátelé s kulatými razítky Obecně tedy platí, že reformy se rozběhly a nevypadají nenadějně, když člověk nemá velké o všechno je kompromis. A že všude číhají nepřátelé s kulatými razítky. Je potřeba pokračova půjde. A hluboké sebereflexe nechat těm, kdo na to mají čas. Premiér Topolánek kdysi překvapil svým neústupným a prakticky orientovaným zájmem o oblast vysokých škol, o niž se jinak zajímali různí krasomluvci. I jiní by mohli takto překvapit, do nich člověk neřekl (jeden má zálibu v lunaparcích, druhý se převlíká za Itala), ale kdo znova zkoušet. Kde už jsme mohli být, kdyby nás nezdrželo půlroční vymítání Dany Kuchtové školství... Je v našem nejvlastnějším zájmu dotáhnout práci na nezbytných změnách aspoň do léta 2010, všechno na půl roku zhroutí a noví ministři se začnou zaučovat do resortů, které na ně náh osidlovat úřady svými soudruhy a sestřenicemi. *** Dotáhněme reformy do léta 2010. Než se zas zastaví čas, protože noví ministři budou osazov soudruhy. Foto popis| O autorovi, Jan Zrzavý, Autor, předseda odborné komise Rady pro výzkum a vývoj, je spoluau vzdělávání