Peníze pro vysoké školy

1.12.2008,| rubrika: dopisy, strana: 11

Hra o 50 tisíc Respekt 42/08

Peníze pro vysoké školy

Článek Marka Švehly o reformě univerzit mě nadzvedl ze židle. Přesněji ta část, kde autor píše o průměrném platu profesora 56 tisíc, což „oslovení akademičtí činovníci z přírodovědeckých či technických škol“ považují za uspokojivé. „Na druhou stranu vysokoškolští učitelé z humanitních škol, kteří méně dělají vědu, mají podprůměrné příjmy.“

Do této kategorie spadám i já, když učím jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pohledem na výplatní lístek zjišťuji, že mám měsíčně přibližně polovinu této „uspokojivé“ částky. Patrně to bude tím, že nedělám vědu? Publikoval jsem v posledních letech několik vědeckých knih a desítky studií, kromě jiného jednu monografii anglicky a jednu německy. Letos jsem dostal prestižní Humboldtovu cenu, kde mezinárodní grémium vybírá z vědců všech národností a všech oborů. Dělám tedy vědu málo? Nebo je pes zakopaný jinde a já nejsem schopen shánět si granty?

V našem ústavu české literatury jsem vedoucím vědeckého záměru ministerstva školství a také kolektivního grantu státní grantové agentury na téma holocaust v literatuře.

Nebo máme málo studentů, a tudíž málo tzv. studentonormohodin, což se projevuje v nízké mzdě? Nemyslím, u nás na bohemistice studuje asi 600 studentů a desítky doktorandů. Nebo jsem výjimečný případ? Znám mnoho dalších kolegů, kteří jsou na tom stejně. O situaci psal dost podrobně před několika týdny Petr Bílek v týdeníku A2 a v Britských listech.

Ať o tom přemýšlím jakkoli, nemohu se logiky tvrzení pana Švehly dobrat. Buď napsal věc zcela neověřenou, vždyť ke zjištění vědecké činnosti stačilo podívat se na internetové stránky jednotlivých fakult či zavolat do grantových agentur. Je ovšem možné, že považuje humanitní vědy za nadbytečný přílepek těch pravých věd, které mohou přinést hmatatelný užitek. V tomto podání je věda pouze science, ne také humanities.

Obávám se, že pokud to platí, shoduje se jeho mínění se stanoviskem současného náměstka ministra, který je odpovědný za vysoké školy, což je v článku citovaný prof. Růžička. Ministerská kritéria rozdělování prostředků jsou totiž nastavena tak, že se situace v nejbližší době nezmění. Měli bychom to však otevřeně přiznat a neschovávat indolenci vůči duchovním vědám za domnělou nevýkonnost těch, kdo se zabývají filozofií, literaturou a podobnými málo praktickými věcmi.

Jiří Holý, Filozofická fakulta UK Síla vesmírná Respekt 47/08

Kde leží Brno

Článek byl pro mne příjemným čtením o tom, že se v mém městě dějí i pozitivní věci. O Zahradě u smrku jsem zatím neslyšela a určitě se tam vyrazím někdy podívat. Víc než samotný text mě ale zaujala doprovodná mapka České republiky. A protože mi stejně jako dámám na fotografii „nic neunikne“, musím vás upozornit, že Brno není statutárním městem kraje Vysočina. Co si pamatuji, vždycky leželo na jižní Moravě.

Celá situace má však alespoň jedno plus.

Příště nebudu nadávat, až mi nějaký Francouz sdělí, že Česká republika je součástí Ruska.

V Praze zase nevědí, na kterém kilometru na cestě do Bratislavy leží Jihlava a na kterém Brno.

S pozdravem Magda Nemkyová