Vlády, přestaňte financovat vědu ****************************************************************************************** * Vlády, přestaňte financovat vědu ****************************************************************************************** 8.12.2008, rubrika: Ekonomika, strana: 66, autor: Lukáš Kovanda, Irvington-on-Hudson Byrokraté si nebezpečně podmaňují vědce skrze peníze z daní „Globální oteplování je mantrou těch samých lidí, kteří před dvaceti třiceti lety horovali a pro masivní intervence do ekonomiky,“ říká William Butos, profesor ekonomie z Trinity Co Hartfordu. * Celkové výdaje na výzkum a vývoj v České republice roku 2007 odpovídaly 1,53 procenta HD polovina prostředků, přesněji 54 procent, pocházela ze soukromých zdrojů – z podnikatelské tato situace přijatelná, či ne? Ve srovnání s vyspělými státy Ameriky a Evropy – Německem, Francií, Británií, USA – je půl příliš malým podílem. Na druhou stranu to, že polovina zdrojů – pokud je to pravda – přišl zdrojů, je velmi dobrým znamením. Mám problém s tím zbytkem, neboť jde o peníze daňových p jsou přerozdělovány vládou. * Proč je vládní financování horší než to, k němuž dochází prostřednictvím soukromého sekt Někdy může být přínosné i vládní financování výzkumu a vývoje. Avšak proces, v jehož rámci tečou, utváří další problémy. Vláda totiž prostředky přerozděluje podle klíče, který nejví potřebám. Politici a lobbisté tak mají nepřiměřený vliv na to, jakým směrem se věda a výzk * Je současný poplach kolem takzvaného globálního oteplování příkladem neblahého vyústění vměšování politiků do výzkumu? Určitě. Ukazuje to, jak nebezpečné to vměšování je. Globální oteplování je mantrou těch sa kteří před dvaceti třiceti lety horovali pro socialismus a pro masivní intervence do ekono ztroskotali, a proto si záminku ke státním zásahům do hospodářství našli právě v oteplován že vlády již své politiky přizpůsobily hrozbě globálního oteplování, a těžko tak budou pod co tuto doktrínu byť jen zpochybňuje. Vlády nyní prostě mají velký zájem na tom, aby se na neměnilo – aby se globální oteplování bralo za dané. * A aby na základě této hrozby mohly intervenovat do ekonomiky a upevnily svoji moc? Věda Veřejnými penězi je financován převážně jen ten výzkum, který ony teze, že se Země nebezpe kvůli působení člověka, podporuje. Pak už je jen krůček k obhajobě opravdu masivních zásah Například Al Gore hlásá, že Spojené státy se musejí stát „ekonomikou zbavenou oxidu uhliči deseti let – k tomu je potřeba obřích zásahů do hospodářství. Mezi vědci přitom neexistuje ani ohledně toho, že se Země vůbec otepluje, a už vůbec ne toho, že je toto oteplování způ člověka. * Nyní, v době finanční krize, se mnohem více než předtím zdá, že zabývat se globálním ote jakýmsi luxusem do časů klidu a hojnosti. Není globální oteplování jen bublinou, která spl palčivějších problémů? Je to možné. Ale myslím, že jen tak ta bublina nesplaskne. Existuje dost vědců, kteří míní otepluje, a to dokonce kvůli činnosti člověka. Tito lidé často zastávají významné pozice p v OSN či ve vlivných vědeckých uskupeních. Problém oteplování je tak komplexní, že se vždy argumenty, které vládám posvětí to, co je třeba. Vlády, lobbisté a mnozí vědci tlačili tak globální oteplování stalo součástí obecného povědomí. Jakmile dnes vláda opře nějaký svůj že tím bojuje proti oteplování, získává enormní podporu veřejnosti. Lidé v posledních dese chtějí být zelení. * Ale jak se dostat z tohoto začarovaného kruhu ven? Jedinou nadějí je, že vláda omezí financování vědy, či dokonce, bude-li to možné – v což n zcela eliminuje. Ať ten problém vyřeší vědci jen mezi sebou, mimo politickou arénu! Ale je velmi pesimistický stran toho, že tomu tak skutečně bude. * Ve svých studiích kritizujete vzdělávací systém v USA a jeho financování, ale v Evropě a republice je považován za metu hodnou následování. Kritizujete stav v USA, ale my jsme na české mozky unikají do Ameriky. Je pravda, že americké univerzity jsou mezi nejlepšími na světě. Otázkou však zůstává, zda díky masivním státním dotacím, které dostávají. Dám jeden příklad. Většina výzkumu je v US univerzitními pracovišti. V minulosti tomu bylo tak, že přímo univerzity poskytovaly prost – a ten nesl velmi slušné ovoce. V USA, Británii, do jisté míry v Německu. Navíc tu byla n výzkumu ze stran mecenášů, privátních dárců či firem. Jinými slovy, v době, kdy vláda zača intervenovat do vědy, zde nebyl žádný problém – výzkumná činnost byla plodná, úspěšně se o vynalézalo. Žádná krize vědy nebo něco takového. Vláda se ale do financování vědy sama vnu tím, že je americký systém poměrně úspěšný, je třeba hledat kvalitní vývoj v období do pad než začal ve velkém intervenovat stát, jenž vědu směruje určitým způsobem. Nikdo si nikdy financování pouze soukromníky a univerzitami je neodpovídající. * Jaké jsou dopady rostoucího státního financování? Dělá se tuze mnoho vědy. Nejlepší vědci nemají zpravidla problém získat prostředky od souk organizací, ti druholigoví žijí z vládních peněz, přičemž – ekonomickým výrazivem – dodate jejich činnosti je vlastně nulový: vláda je dotacemi směruje za určitým druhem výzkumu, al mnoho (druholigových) vědců bádá podobnými způsoby nad podobnými problémy, nikdo z nich už objevného nepřichází. * Ekonom Thomas DiLorenzo mi nedávno v rozhovoru řekl, že v USA existuje již jen jediná vý vzdělávací instituce – Grove City College –, jež není ani centem financována vládou. Dělat uznávanou vědu je tam pak ještě mnohem obtížnější. Problémem jsou i slyšení před kon nich američtí zákonodárci posuzují tvrzení, teorie i praktická doporučení jednotlivých věd ně předstupují. Je to zásadní součást výzkumného procesu. Přitom předstoupí-li před Kongre výzkum je hrazen ze soukromých zdrojů, je téměř automaticky znevažován a brán na lehkou vá slovy, bádá-li ten který vědec za soukromé, nikoli vládní peníze, je jeho výzkum a priori „poskvrněný“, neobjektivní. Ale věda, kterou platí vláda, ta je objektivní. I z řad mnoha proto existuje silná motivace, aby se vždy do financování výzkumu snažili „zatáhnout“ vlád * Je to něco na způsob efektu vytěsňování, kdy financování vědy státní sférou postupně vyt financování sférou soukromou? Přesně tak. Týká se to hlavně základního výzkumu, tam má vláda na financování lví podíl. A výzkum v oblasti technologií je zato z poměrně velké míry záležitostí soukromého financová jasný produkt – firmy zřetelně těží z toho, co jimi placení vědci objeví, vynaleznou a pat důležité. Může-li být práce vědců vztažena k finálnímu produktu, který bude požadován spot jistě i firmou financována. Ekonomické studie ukazují, že výnos firemních investic do výzk * 25 až 30 procent, uplatní-li se vzniklý produkt na trhu. * Co si myslíte o tezi ekonoma Johna Kennetha Galbraitha, že výzkum ve velkých firmách je takzvanou technostrukturou (managementem, vedoucími vědci, techniky, marketinkovými pracov jsou sledovány primárně zájmy firmy, ne nutně spotřebitelů? Spotřebitelé jsou pak reklamou ten či onen produkt prostě musejí mít. Zájmem korporace je vytvořit produkt, který spotřebitel bude chtít kupovat a který firmě z * Hlavním cílem velké firmy podle Galbraitha není zisk, ale růst. Galbraith zapomněl na to, že na trzích existuje cosi jako konkurence. Firmy se mohou stát, chtějí, ale zcela zásadním a nutným předpokladem k tomu je, aby úspěšněji než konkurence v přáním a potřebám spotřebitele. Stejné je to s tím problémem manipulace našich preferencí korporací – Galbraithův argument nakonec byl, že firmám by nemělo být povoleno užívat rekl zboží. Jenže on opět zapomněl, že reklama je druhem informace. Zaprvé, spotřebitel může př odmítnout tuto reklamu a, zadruhé, zakoupí-li produkt, jenž byl inzerován, velmi rychle zj mluvila pravdu. Existuje tedy spousta zpětných vazeb. Myslím, že Galbraith nechápal povahu a ani to, že spotřebitelé jsou velmi suverénní v tom, zač peníze utratí. * Ve svých studiích kritizujete praktiku přezkumů profesní skupinou (peer-reviews), jejímž důsledkem je posilování již převládajícího paradigmatu. Byrokracie a státní financování vě spíše utužují. Může být, že čím vyšší poměr financování vědy státem, tím obtížnější bude p a tím těžkopádněji se tedy bude věda rozvíjet? Ano. Přezkumy děláme všichni. Potíž je, když se zkombinují se specifickým cílem, jehož má výzkumu dosaženo. Pokud chcete vědu směrovat určitým směrem, vybíráte členy přezkumné komi souhlasí, a odmítáte ty, kteří jsou proti. Podíváte-li se na seznamy jmen vědců z přezkumu Science Foundation – vládní agentura Spojených států pro podporu základního výzkumu, pozn. pocházejí jen z univerzit takzvané Břečťanové ligy (Ivy League, skupina osmi elitních souk ze severovýchodu USA, pozn. red.) nebo jiných velkých univerzit. * Monopolizace úhlů pohledu a vědy vůbec? Ano. Existuje na to spousta literatury. Zajímavostí je, že přezkumy se objevily až na sklo války. Roku 1944 řídil kancelář výzkumu při americkém námořnictvu fyzik Alan Waterman, jen návrhy na financování toho a toho souvisejícího projektu, například oceánografického. Byl nerozuměl tomu, nevěděl, co je kvalitní a co ne. Požádal proto o pomoc své kamarády z obor profesních přezkumů – na bázi kamarádství. Ten muž se stal prvním ředitelem NSF. * Může to být příčinou toho, proč oficiální, učebnicové ekonomii stále vládne neoklasické se jednostranně rozvíjí cestou matematiazce a formalizace, ale je otázkou, zda je schopno ekonomické problémy, nejen teoretizovat „o nesmrtelnosti brouka“. Myslitel Friedrich von Hayek tomu říkal scientismus – myslel tím přesvědčení, že všechno v lze redukovat na rovnice. Tunely, mrakodrapy, mosty – k postavení potřebujete rovnice. Tak úspěšná. A pak přijde někdo jako já nebo Hayek, kdo popisuje ekonomiku bez rovnic, a to na nepůsobí vědecky. Je to mimo. * Ale lze argumentovat, že s rovnicemi je možné postavit most, ale ne popsat lidskou spole úředníky, kteří rozhodují o přidělení peněz, o grantech, je však přesvědčivější, když je t – pak na to peníze dají spíše. Je to pak jen otázka image vědecké práce. Napsal o tom hezkou esej James Buchanan (ekonom bádající na pomezí ekonomie a politologie, ceny, pozn. red.). Ptal se, o čem vlastně ekonomie je. Rozlišoval ekonomii rovnic a ekonom dopěl k závěru, že abyste mohli dělat tu první ekonomii, nemusíte být vlastně ekonom, spíš Buchanana ani pro rakouskou školu to není skutečná ekonomie. * I v České republice je snazší dostat peníze, dejme tomu, na ekonometrický výzkum s výsle pohled mnohem hmatatelnějšími než na verbální ekonomii ve stylu rakouské školy. A to i pře matematický model užívaný ekonometry může být nakonec realitě vzdálen mnohem více než pouh Ano. Neoklasická ekonomie není ekonomií reálného života. Modely popisují svět, který nikdy to antirealistická ekonomie. Rakušané se snaží popsat svět takový, jaký je. Je tam mnohem než kdy v neoklasické ekonomii najdete. *** William Butos (63) Profesor ekonomie z Trinity College v Hartfordu je synem řeckého přistě Specializuje se na ekonomii vědy, monetární teorie, teorie hospodářských cyklů a na ekonom rakouské školy. Za tři nejvýznačnější ekonomy považuje právě zástupce tohoto proudu ekonom – Friedricha von Hayeka, Ludwiga von Misese a Karla Megera, někdejšího studenta pražské Ka (dnes Karlovy) univerzity. Butosovy nejmilejší koníčky jsou fotografování a truhlařina, je nedovoluje, aby se věnoval surfování. Ženatý otec jednoho syna – lékaře – řídí Volvo Vagon