Vědy se zmocnili úředníci ****************************************************************************************** * Vědy se zmocnili úředníci ****************************************************************************************** 9.7.2009, rubrika: Názory, strana: 10, autor: Michal Stehlík Metodika hodnocení vědy, jak byla navázána na přijatý zákon o výzkumu a vývoji, není ničím nebezpečným a amatérským experimentem. Argumentů již padlo dost, jsou však kompetentními místy ignorovány. Nestačí skutečnost, že neporovnatelné či že se nesmyslně k prostředkům na výzkum pouští i průmyslová oblast, aniž stát dokázal garantovat kvalitní základní výzkum. Nestačí fakt, že před časem slíbené rost pojednou v reálných návrzích rozpočtů v tom lepším případě zamrzají či že rada vlády šmahe připomínky k metodice. Problém je v samotném přístupu k celé věci. Vše je totiž postaveno že existuje jakýsi tajemný vševědoucí algoritmus, který rada samozřejmě (téměř) našla. Pod větší námahy nasypat výsledky vědecké práce do jednoduché tabulky a další světlé zítřky če zaručeny. Čirá alchymie. Zcela nevědeckým přístupem se zde troufale hodnotí věda. Stát pro svých orgánů naprosto ignoroval nutnost významné investice do samotného systému hodnocení čistě úřednickou cestou. Celá diskuse se bohužel stále více zvrhává do černobílé opozice vysoké školy versus Akadem Akademie reaguje (do značné míry pochopitelně) relativně emocionálně. Není přitom zvykem v otevírat bolavá místa uprostřed diskusí o přežití, co kdyby to bylo pro někoho uprostřed t „politicky“ nevýhodné… Je to vážné Situace je však natolik vážná, že se bez vysoké dávky upřímnosti neobejdeme. V ústavy Akademie patří ke špičkovým (či dokonce jen průměrným), a to hovořím pouze o oblast pohybuji, tedy o společenských a humanitních vědách. Ne všechny regionální univerzity mají na to, aby se vůbec mohly nazývat výzkumnými. A zároveň ne všechna pracoviště kamenných a univerzit v konkurenci obstojí. Vedle toho zde pak stojí mnohé takzvané resortní výzkumy n ministerstev, které za dlouhá léta nevydaly jediný relevantní vědecký výstup. Uprostřed ta systému je těžko tahat za záchrannou brzdu, neboť hrozí destabilizace resortu vědy v příšt alespoň tak zní jeden z nejvážnějších argumentů podporovatelů reformy. Jde však o politick clonu. Je stále čas proces jedním legislativním krokem pozastavit – odkladem účinnosti zák přistoupit v dalších dvou letech, při prodloužení stávajících výzkumných záměrů, k akredit vědeckých institucí v kombinaci s novým systémem hodnocení výstupů, a to při jasné oborové V opačném případě zeštíhlujeme vědu, aniž bychom měli byť jen drobnou jistotu, že přežije věda. To vše píšu s vědomím, že instituce, kterou teď vedu, se podle nové metodiky umístila v pr nejlépe hodnocených. Mezi humanitními a společenskými vědami je jednoznačně nejvýše, což b přineslo i dostatečný finanční profit. Bylo by však krátkozraké nad situací vědy pokrčit rameny a potichu si myslet, že i když je tak náš rozpočet plní, a tedy není třeba ji zpochybňovat. A ještě: všiml si někdo toho, že z nového zákona zmizelo slovo věda? V této republice se t pouze výzkum a vývoj… a samozřejmě i trocha alchymie… O autorovi, Michal Stehlík, děkan Filozofické fakulty UK