Věda v krizi ****************************************************************************************** * Věda v krizi ****************************************************************************************** 15.6.2009, rubrika: Civilizace, strana: 54, autor: Martin Uhlíř FINANCOVÁNÍ VĚDY Potíže světové ekonomiky dolehly i na českou vědu a ze skříně vypadávají kostlivci v podob problémů. Stát se pokouší přimět badatele k větší výkonnosti, jenže způsob, který zvolil, spory. Jsou stížnosti postižených oprávněné? Fyzik Michal Dušek ukazuje na téměř neviditelnou tečku tmavohnědé barvy, umístěnou v centr přístroje. Je to vzorek zvláštní krystalické látky, který do laboratoře, kde Dušek pracuje z Austrálie. Chtějí znát její vnitřní strukturu. Laboratoř, součást Fyzikálního ústavu Aka vyvinula postupy, které zkoumání těchto netypických krystalů umožňují. V poslední době však Dušek a jeho kolegové nemohou zkoumat krystaly tak nerušeně jako dřív okolním světě vnášejí do mnoha českých vědeckých pracovišť vlny neklidu. „Dříve se hovořil na vědu bude přibývat. Před několika měsíci k nám ale z vedení ústavu začaly pronikat jiné se mluvilo o katastrofě,“ vypráví mladý fyzik. Ozvěna této paniky se začíná dostávat v poslední době i na veřejnost. Většinou je vnímána Akademie věd ČR a vysokých škol, kdo dostane ze státního rozpočtu více peněz. Ve skutečnos svědky hlubšího sporu o to, jakým způsobem má být hodnocena a financována česká věda a jak reforma, která má zajistit, aby stát dával peníze jen kvalitním badatelům. Krize, Brusel a bodování vědy Obavy vědců z budoucnosti vyvolal souběh několika faktorů. Vypukla hospodářská krize a stá propadá do obrovských schodků. Příspěvek vědcům se v příštích letech zřejmě už nebude každ možná naopak klesne. Zároveň do Česka začínají proudit velké peníze z Evropské unie, z takzvaných strukturálníc se budou stavět nové ústavy a laboratoře. Brusel zaplatí 85 procent nákladů, zbývajících 1 na českém státním rozpočtu. Kde je vzít? Bude se muset šetřit, takže výdaje na stávající v snížit ještě víc. A pak je tu ještě třetí věc: do této složité situace překvapivým způsobe metodika hodnocení vědy. Česko už dnes dává ze státního rozpočtu na vědu tolik, že jej to řadí k průměrným státům e sedmadvacítky. Podíváme-li se však na výsledky, zjistíme, že do evropského průměru zatím n Zaostáváme za ním jak v citovanosti (tedy v tom, jak důležitá je práce českých vědců pro s komunitu), tak v počtu udělených patentů. V počtu patentů se dokonce potácíme na chvostu E počáteční náklady například na celoevropský patent se šplhají k milionu korun a není přede nakonec přinese nějaké peníze. Jít do tak nejistého podniku vědce prakticky nic nenutí.) Nespokojenost s výsledky české vědy během let postupně rostla. Začalo se proto diskutovat zařídit, aby státní peníze dostali jen kvalitní vědci. Jak je ale hodnotit? Snaží-li se ro poznání, tedy, jinými slovy, pracují-li v základním výzkumu jako Michal Dušek, lze se ptát své výsledky: v uznávaném mezinárodním časopise, kde musí článek projít oponentním řízením silné konkurenci? Nebo jen v méně významných českých žurnálech? A v aplikovaném výzkumu: k patentů, kolik nových technologií vytvořili? Postupně začala krystalizovat zajímavá, leč ve světě nevyzkoušená myšlenka: spočítejme obj všech týmů, tedy publikace, patenty, nové technologie, knihy a podobně. Každému výsledku p určitý počet bodů a získáme vodítko, podle něhož můžeme vědcům přidělovat peníze. Metodika, na jejímž vzniku se podíleli sami vědci, vstoupila na scénu kolem roku 2005. Do uváděla Rada pro výzkum a vývoj (poradní orgán vlády), jejíž příslušná komise výsledky věd shromažďuje, boduje a porovnává. Od letošního roku se „kafemlejnek“, jak začali vědci nové hodnocení přezdívat, více méně stává univerzálním nástrojem, pomocí něhož se budou rozdělo celou českou vědou. Jakkoliv po něčem takovém mnozí badatelé i úředníci dlouho volali, univerzální záběr „kafe pochyby. Lze používat jednu centrálně naplánovanou metodiku pro hodnocení lékařů, filozofů leteckých vývojářů a všech ostatních výzkumníků ze všech myslitelných oborů? A lze na její přidělovat peníze automaticky, bez zásahu lidské ruky? Metabolismus bez živin „Překvapilo nás to,“ říká o razantním nástupu „kafemlejnku“ Jiří J. Mareš, vedoucí sekce f látek, tedy té části fyzikálního ústavu, v níž působí i Michal Dušek. „Akademie to podceni se o kvalitní výzkum a mysleli jsme, že se to v hodnocení projeví.“ Jenže neprojevilo, Akademie věd ČR v hodnocení příliš neuspěla. Dle celkového počtu bodů v „kafemlejnku“ má horší výsledky než vysoké školy. Následky mohou být dramatické: podle jed diskutovaných variant má v příštích třech letech množství peněz, jimiž stát přispívá na zá metabolismus akademie (elektřina, platy apod.), klesnout téměř o polovinu, zatímco u vysok oscilovat kolem současné hodnoty. Akademie by pak musela některé ústavy zrušit nebo všem ubrat, případně se začít slučovat s školami. „Bylo by to pro ni likvidační,“ říká chemik Pavel Jungwirth, který pracuje v Ústa chemie a biochemie AV ČR a přednáší na Univerzitě Karlově. „Kdyby můj ústav hospodařil jen procenty toho, co máme v letošním roce, musel bych čtyřicet procent lidí propustit,“ konkr Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, dříve známý kritik akademie, kt připojil k vědcům, kteří bijí na poplach. Zatím je vše ve stadiu úvah a návrhů, státní rozpočet by měla během léta schválit vláda a parlament. Není tedy vůbec jisté, kolik peněz dostane akademie příští rok, natož pak v těc Myšlenka, že by se přinejmenším některé akademické ústavy přičlenily k fakultám a staly se vysokých škol, se však objevovala již v minulosti a periodicky se vrací. „Bude chtít někte vlád radikálně změnit krajinu naší vědy tím, že by výrazně zmenšila, nebo dokonce zrušila Hořejší. Řada lidí by byla pro. „Akademie musí dostat méně peněz, protože je méně výkonná než vysok rezolutně biolog Jihočeské univerzity Jan Zrzavý a navrhuje částečně sloučit akademii s un (podrobněji v rozhovoru na str. 57). O nutnosti ubrat akademii peníze mluví i Marek Blažka komise, která vědu pomocí „kafemlejnku“ hodnotí: „Nikdo nepopírá, že v akademii jsou vynik týmy. Ale není to celá akademie věd, ne všichni v ní patří k těm nejlepším.“ Zkusme argumenty zastánců slučování a jeho odpůrců shrnout: Až krize ustoupí, převeďme vět vysoké školy, pojďme do vzájemné konkurence, v níž se ukáže, kdo je dobrý učitel a vědec; ušetříme, navrhuje Zrzavý. Děkujeme, ale raději si ponecháme nezávislost, kontrují Hořejší vysvětlují proč: Akademie je podle nich pružnější než vysoké školy, lépe řízená, spíš se m dlouhodobé výzkumné projekty. Proč jí brát vlastní rozpočtovou kapitolu, která zaručuje sv se nebojíme, ale vysoké školy jsou příliš byrokratické, akademie by se v nich rozpustila. diverzitu, raději případně zkusme šetřit každý zvlášť, ne společně pod taktovkou vysokých Nezávislý pohled ze zahraničí nabízí chemik českého původu Josef Michl, který působí na Co univerzitě v Boulderu: „V akademii věd došlo v 90. letech k očistě. Její tehdejší předseda vyhodil řadu lidí, kteří v podstatě žádnou vědu nedělali. Na českých univerzitách něco pod a průměrná kvalita vědců je tu slabší než v akademii,“ zdůrazňuje světově proslulý badatel upozorňuje, že obecně není sloučení akademie a univerzit špatný nápad, akademie by tím zís stabilitu, protože peníze na výuku studentů politici nemohou tak snadno škrtnout. V českýc Michl doporučuje převést vysoké školy pod akademii, nikoliv naopak. Názory se tedy různí a nelze vyloučit, že „mapa“ do určité míry překreslena bude. Ruka, kt badatelské krajiny zasáhne, by se ale měla řídit skutečně kvalitním hodnocením, jež by uká dobře a co ne. Znovu se tak vrací otázka, zda takové hodnocení nabízí právě „kafemlejnek“; podle níž se mají dělit takzvané institucionální prostředky, neboli finance používané větš vědeckých pracovišť: již zmíněné topení, svícení, údržba, platy a podobně (tvoří 40 procen výdajů na vědu). Náhlé probuzení programátorů Jiří J. Mareš provádí novinářskou návštěvu budovou fyzikálního ústavu v Praze 6 a vysvětlu zdejších laboratořích odehrává. Jedné z nich například vévodí komora připomínající obrovsk vědci pěstují tenké vrstvy diamantu. Mohly by najít uplatnění jako nové polovodiče fungují 500 stupňů. Na otázky týkající se vědy odpovídá Mareš hbitě, avšak dotazem, jakou cestou se výsledky v do rukou vládní rady, je viditelně zaskočen a odkazuje nás na knihovnu ústavu. Je evidentn metodiku dosud příliš nezajímal. Mohli jinde být všímavější a dát si pozor, aby „kafemlejn vším, co byl ochoten vstřebat? Indicie pro takové podezření existují. Pozoruhodné například je, kolik v Česku v posledníc počítačových programů či různých průmyslových prototypů, jejichž užitečnost je nejistá, př počítají: v roce 2005, kdy se o „kafemlejnku“ začínalo mluvit, nahlásili výzkumníci v této 336 výsledků. O dva roky později už mnozí věděli, že se skutečně hraje o peníze, a počet v téměř na dva a půl tisíce. Vytvořit nový software přitom není nic složitého, často stačí j předchozí verzi téhož počítačového programu. „Jsou to výsledky pro výsledky, popření smysl vědy,“ zlobí se Hořejší. S jinou námitkou vůči metodice přichází Pavel Baran, ředitel Filozofického ústavu AV ČR a zástupce humanitních věd v komisi, která „kafemlejnek“ pomáhala připravit: „Za knihu dosta bodů a je jedno, jestli je to útlá brožura, kterou napíšete přes léto, nebo mnohasetstránk výsledek pěti let práce několika lidí. To je absurdní. Chtěli jsme to změnit, ale rada vlá nepřijala.“ Jiní vědci vyčítají vládní radě například to, že neumí správně bodovat články v nejprestiž časopisech, jako je Science či Nature. Nejsou to ale všechno plané stížnosti? Výsledky věd lze rozdělit na „tvrdé“ a „měkké“, přičemž „tvrdý“ výsledek představuje třeba právě publik časopise či získání patentu, „měkký“ například zmíněný software nebo stať v konferenčním s Porovnáme-li množství „tvrdých“ výsledků vůči „měkkým“, vychází akademie nejlépe - jak v p vysokými školami, tak s výzkumnými ústavy spadajícími pod ministerstva. Skutečně je tedy z akademie na škrty doplatit nejvíc. „Kafemlejnek nikdy nemůže oddělit kvalitu od kvantity, protože kvalitu musejí posoudit odb se v Americe, co říkají tomu, že se u nás věda boduje, to tam nelze vůbec zmínit, to je ha se Marešův kolega z fyzikálního ústavu Antonín Šimůnek. Řekněte jasně, kdo je nejhorší Zjištění, že „kafemlejnek“ dává poněkud zavádějící obraz, je dost podstatné. Vláda se v po snaží o to, aby se penězi na vědu méně plýtvalo. Dosáhla například toho, že se o polovinu institucí, které v Česku peníze na vědu rozdělují - vypadne třeba ministerstvo pro místní velcí hráči ale zůstávají, třeba ministerstvo zdravotnictví či zemědělství. Nepřehledný systém se tedy podařilo poněkud zredukovat, v mnohém ale zůstala reforma na pů Jestliže se zároveň ukazuje, že „kafemlejnek“ lze poměrně snadno obelstít, jak si chce vlá na rezortní ústavy, kde se v minulosti ztrácely stovky milionů korun? Bez kvalitního hodnocení vědy to půjde těžko, nicméně určitá možnost tu je. Skrývá se v ji je ta, o níž jsme dosud hovořili - v dělení nikoliv institucionálních, ale takzvaných účel které vědci nedostávají od státu paušálně, ale soutěží o ně. Příští rok začne fungovat nov agentura zaměřená na aplikovaný výzkum. Bude nutit vědce, aby si část peněz na své projekt firem či z Evropské unie, což určitou kontrolu kvality zajistí. Bude to fungovat? Hořejší vzácné shodě pochybují; spíš podle nich vyjde najevo, že v Česku téměř žádný aplikovaný vý že je pouhou zástěrkou pro neúspěšný výzkum základní, odpovědí na otázku „proč nepublikuje Ukáže se to tak, že se firmy do financování společných projektů s vědci nepohrnou. Vedení (bude se jmenovat technologická) pak pravidla změkčí a v časoprostoru české vědy začnou zn díry. Ale zpět ke kafemlejnku: dle řady vědců by bylo nejlepším řešením jej úplně nezavrhovat, a vyladit a hlavně zrušit kategorie, do nichž spadají hůře uchopitelné „měkké“ výsledky. Pak k hodnocení srovnatelných oblastí vědy, třeba podobně zaměřených ústavů. A hlavně kafemlej jako určitý podklad k diskusi a zamyšlení, ne striktně daný návod pro dělení peněz. Původní představa některých autorů kafemlejnku, že peníze bude rozdělovat jakýsi robot bez ruky, je možná naivní, slova o „diskusi“ a „zamyšlení“ však přílišnou důvěru také nevzbuzu dostaly v Česku hodnocení vědy na starosti komise odborníků, skončilo to katastrofou nebo rozpačitým verdiktem, po němž zůstalo všechno v zásadě při starém. Šimůnek i Hořejší nicmé komise vědu hodnotit mohou. Do přílišných podrobností nemá smysl zabíhat a pohledy obou vě liší, zhruba řečeno by to ale fungovalo takto: alespoň třetinu členů komise by tvořili zah Komise by jednou za několik porovnala buď celé ústavy, nebo jednotlivé skupiny v rámci téh musela by jednoznačně říci, kdo je nejhorší. Lidé s nejhorším hodnocením by pak museli ode místa by se vypsal konkurz. Banalizace světa Zajímavý pohled na „kafemlejnek“ nabízí filozof Pavel Baran: „Duchem doby je určitá banali zjednodušování problémů. Ptají se nás, kolik jsme napsali knih a článků. ,Dejte nám ta čís všechno do našeho systému, a my už si s tím poradíme,‘ říkají. Tudy se ale ke kvalitě nedo rozdělí připravovanou knihu na dvě a nic se nevyřeší, jen bude dražší ji vytisknout.“ Ať už se prosadí v budoucnu jakákoli metodika, jisté je jedno: Dokud se nepodaří najít roz hodnocení vědy, budou se všechny snahy o systémovou změnu rozpouštět v nekonečných sporech jichž jsme nyní svědky. Ceská veda ve srovnání se svetem Relativní citační index (horní osa) charakterizuje zájem mezinárodní vedecké obce o odborn publikované daným státem, a vypovídá tedy o jejich kvalite. Na spodní ose je pocet udelený patentu. ZDROJ: THOMSON REUTERSISI NATIONAL INDICATORS / EPO, ANNUAL REPORT ředitel jde do penze Jak hodnotí vědu v zahraničí? Řediteli německých Ústavů Maxe Plancka, obdoby naší akademie vynikající světoví vědci. Každý ústav je pravidelně hodnocen mezinárodním panelem expertů. předtím, než má ředitel odejít do důchodu, musí ústav předložit plány do budoucna včetně m Správní rada celé instituce pak buď najde nového ředitele, což může znamenat změnu zaměřen ústav zruší. V USA hraje větší roli než u nás volná soutěž o granty. Pro získání trvalé po na univerzitě jsou důležité doporučující dopisy. Jejich autoři posuzují uchazeče podle pub třeba i toho, zda je zván jako řečník na prestižní konference. V některých evropských zemí Skandinávii) se počítají výsledky podobně jako nyní u nás, ale slouží to vždy jen jako pod úvahy a srovnávání pouze pracovišť podobného zaměření. Za knihu se dává 40 bodů, ať je to útlá brožura nebo dílo o tisíci stran.