Školné nechystám

04.05.2009, Ondřej Liška

Pan profesor Keller mě ve svém komentáři Pravice už dohnala levici (Právo, 27. 4.) uvádí jako příklad pravicí (v tomto případě ODS) "nastrčeného ministra". Úkolem takového ministra nejspíš je tvářit se, jako že ve skutečnosti pravicový není, a ve skutečnosti dělat pravicovou politiku.

Jsem poctěn, že mi pan profesor věnuje takovou pozornost. Mé jméno se v jeho komentářích objevuje s železnou pravidelností, až mě to někdy nutí vzpomenout si na Catona a jeho "Carthago delenda est".

Nikdy jsem na výpady pana profesora nereagoval, protože si jej (ač tomu možná nevěří) vážím pro jeho akademickou práci. Koneckonců má právo myslet si o mně, co chce. Tentokrát však píše vyložené nepravdy. Podle profesora Kellera pravice (čili ODS) "ústy nastrčených ministrů, jako byl třeba Ondřej Liška, pracuje na zavedení školného "

To prostě není pravda. Cituji z tiskové zprávy ministerstva z 20. 3. 2009, která byla zaslána i redakci deníku Právo: "Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška dnes znovu zdůraznil, že připravovaný věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání nepočítá se zavedením školného na veřejných vysokých školách."

Mnohokrát jsem v médiích i na setkání s reprezentacemi vysokých škol opakoval, že Bílá kniha terciárního vzdělávání (dokument, který panu profesorovi svého času nahnal tolik strachu a kde se o školném hovoří jako o možné variantě) byl toliko podkladový materiál pro celospolečenskou diskusi o reformě vysokých škol.

Reformu totiž nelze připravovat bez seriózního a kritického zvážení všech možných alternativ. To není ani pravicové, ani levicové - to je prostě logické. Expertní tým složený i ze zástupců vysokých škol, který po skončení debaty o Bílé knize začal psát věcný záměr reformního zákona, však se školným nepočítá a školné se neobjeví ani v paragrafovém znění zákona. Jinými slovy: reforma vysokých škol bude bez školného.

Jestli mi pan profesor ještě někdy v novinách věnuje pár řádků, budu rád, když mi vysvětlí, co je na mně tak nesnesitelně pravicového. O ničem totiž nevím a stejného názoru jsou i všichni lidé, kteří mě dobře znají.