Školné? No dovolte... ****************************************************************************************** * Školné? No dovolte... ****************************************************************************************** 20.5.2009, rubrika: Názory, strana: 13, autor: MICHAL RŮŽIČKA JAK VIDÍ SVĚT „Mohl bych u vás pracovat?“ zeptal se mě před časem vysokoškolský student. „Klidně na plný Studoval ve čtvrtém ročníku jedné z fakult Univerzity Karlovy. Nedalo mi to: „A vy na to b „V pohodě. Prezenci nikdo nehlídá.“ Tehdy jsem byl členem vedení jednoho z českých médií a takový rozhovor nebyl ojedinělý. St chtěli; co je většinou odradilo, byly peníze. Velké oči: představovali si plat na úrovni d zaměstnanců. Nyní je to pár dní, co čeští studenti protestovali. Zase. Nikoli za kvalitu výuky, nýbrž p „zápisného“ v hodnotě pěti tisíc korun českých. Strážci života zadarmo odhalili v takovém převlečené do císařových šatů. V atmosféře českého boje o třicetikorunové regulační poplatky ve zdravotnictví zní student oprávněně mnohým uším. Je to neuvěřitelné. Kolikrát za zimu projezdí dvacetiletý člověk pě lyžařských vlecích? Kolikrát za léto vyjede za pět tisíc do zahraničí? Kolik stálo jeho ko snowboard, kolik laptop a kolik mobilní telefon, o měsíčním účtu ve prospěch operátora nem Milí vysokoškoláci, kdo z vás není schopen vydělat si pět tisíc korun českých na zápisné, univerzit co dělat. Vysokoškolské vzdělání je přece zcela soukromou investicí. Proč by na ni měli připlácet os daní? Proč v mladých lidech zas a znovu oslabujeme pocit odpovědnosti za jejich vlastní os i takové sociální příběhy, jejichž nositelům bychom měli pomoci. Ale mluvme o nich upřímně všech výjimek. Zajímavé je, že falešnou „společenskou solidaritu“ pomáhají udržovat především ti politici občanských životech převáděli své akademické tituly na peníze, jak to jen šlo. Bez ohledu politickou příslušnost. Bohužel, jistým pokrytectvím se na této situaci podílejí i domácí straně jedné žadoní o „potřebnou finanční injekci“, na straně druhé se bojí sebevědomě říc je NĚKDO. A proto si vydělá nejen na zápisné, ale i na školné. Školné jako rudý hadr. Že s kandidáti všech sociálně populistických politických proudů, netřeba se divit. Ale proč jim představitelé akademických institucí? „Pokud by museli studenti zaplatit každý rok školné, by to mohlo odstřihnout cestu ke vzdělání,“ prohlásil při obhajobě „zápisného“ na vysokých Karlovy univerzity Václav Hampl. Možná jde o politickou opatrnost před volbami, možná pan ve věci školného vážně nevěří. V každém případě nesouhlasím. Cestu ke vzdělání mohou odstř věci: buď neschopnost, anebo lenost. Je to pár týdnů, co jsem vyhlásil soukromou soutěž o nejlepší český politický billboard př Evropského parlamentu. Cílová kamera mohla zůstat vypnuta, vítěz byl jednoznačný: „Buď sou projektu!“ Jenže soutěž se ukázala jako neplatná. Důvode je příznačný. Autorem vítězného p žádná politická strana, nýbrž obchodní řetězec. „Mohl bych u vás pracovat?“ zeptal se mě před časem vysokoškolský student. „Klidně na plný Dohodli jsme se na menším počtu hodin, ale výdělek měl stále slušný. „Vy byste si vydělal na školné brzy,“ říkám. On jen mávl rukou: „Spolužáci si vydělají v hotelech nebo překládáním mnohem víc.“ Měsíčně si odnášel asi dvacet tisíc, ale na školné ani pomyslet: „Platit za školu? Nestraš musel začít chodit...“