Jak to vidí Karel Barták ****************************************************************************************** * Jak to vidí Karel Barták ****************************************************************************************** 27.05.2009 Pavel KUDRNA, moderátor -------------------- Přeji vám nádherný den, nádherné dopoledne. Pravda, počasí se nám lehce pokazilo, ale nikd ho nesvírají ty třicítky a že se přece jenom trochu lépe dýchá, tak doufám, že vás voda ne nabídne dnešní dopolední vysílání určitě pořad Jak to vidí, dnes speciální vydání, opět z se Jan Křelina, toho pozdravím hned za chvíli. Mezi devátou a desátou Ztráty a naděje, náš by možná mnohým měl pomoci. My se vypravíme na začátku do Prostějova do oddělení závodů, k ale teď už zase nabírají zaměstnance zpět, to je dobrá zpráva. Myšlenkování, Vladislav Dud jémine a jémináčku. Jak vlastně zvykla? V Rodinném lékaři Miroslav Kobza děti na dovolené. jedenácté Helena Fibingerová, sportovkyně, ba i politička, také úspěšná podnikatelka. Ale dlouho nečeká, přidám slovo do Bruselu a přeji nejenom jemu, ale také jeho hostu dobrý den Jan KŘELINA, redaktor -------------------- My také přejeme dobrý den. Přiznáváme se, že to, co v noci přešlo přes Česko, ta studená f poslali my a za tou studenou frontou už ale můžeme zase slíbit hezké počasí. Jinak hostem vidí, jehož záznam si můžete poslechnout ještě po jedenácté hodině nebo si ho můžete přečí www.rozhlas.cz/jaktovidi, je pan Karel Barták z Evropské komise. Dobrý den. Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Dobrý den. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Pane Bartáku, začněme u tématu dne, tím je dnes, tím je dnes divoká příroda v Evropě. Česk se teď společně s Evropou ptá, jak evropskou divočinu chránit, případně jak jí zachránit a to vlastně, proč bychom to vlastně měli dělat, je divočina v Evropě přítomna a je divočina Evropu přítomna. Ona to není přímo tedy vaše oblast v Evropské komisi, kterou se zabýváte, Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Tak nepochybně Evropská unie se věnuje už řadu let, od vlastně od 80. let ochraně, ochraně sílí to ekologické povědomí, řekl bych, v Evropské unii, tak také sílily ty tendence na ev nějakým způsobem chránit přírodu, zejména chránit biodiverzitu, biodiverzitu v Evropě. Je závazek, který platí do roku 2010, se Evropa zavázala, že do roku 2010 zastaví snižování b ubývání těch živočišných druhů, které je dosti katastrofální. Z tohoto hlediska samozřejmě o které jste mluvil, patří nepochybně do těch, do té oblasti rezervací, které Evropská uni zde žádný, není zde žádná legislativa, která by upravovala přímo ten pojem divočina, uprav způsobem to, jak má taková speciální divoká rezervace vypadat, že, je zde směrnice Natura této Natury 2000 v Evropské unie dvacet šest tisíc rezervací a těch chráněných míst, těch stanovišť, je to celkem osm set padesát tisíc čtverečních kilometrů, což není málo, a před necelých dvacet procent vlastně rozlohy Evropské unie, takže bychom mohli říct, že pětina rezervace, ale zároveň dochází nadále k poklesu té biodiverzity, dochází k ubývání těch ži minulý týden zrovna Evropská komise bila na poplach, že je ohrožena jedna pětina všech ješ čtvrtina všech obojživelníků v Evropské unii, dokonce mám dojem, že třetina těch obojživel vážně, že hrozí vyhynutí, takže se zdá, že tu metu toho roku 2010 se naplnit nepodaří. A z samozřejmě takové superrezervace, jaké jsou ty divočiny a dosahování nějaké vyváženosti me přítomností člověka v těchto místech tedy a ponechání přírody, aby si dělala, co chce, to Evropská unie nepochybně vítá, ale zůstává to v gesci členských států. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Některé státy v Evropě, myslím teď v geografické Evropě, mají více štěstí na větší rozlohy přemýšlím, jestli tady je v Belgii nějaká divočina, nenapadá mě. Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- V Belgii je několik docela zajímavých rezervací v Ardenách a je několik malých rezervací v oblasti Polderů, v té vysušené oblasti při hranicích s Nizozemskem, ale jsou to většinou s než vyloženě rezervace, jsou to místa, která mají obvykle několik hektarů. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Karel Barták z Evropské komise mluvil v Jak to vidí o cíli, který si stanovila Evropa do r se možná naplnit nepodaří. Evropa si ráda stanovuje určité cíle do určitých let, jeden tak stanoven na rok 2009, se ale podařil vrchovatě. Více o tom si řekneme za chviličku. / Písnička / Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Pokračuje bruselské vydání Jak to vidí, dnes s Karlem Bartákem z Evropské komise. Mluvili o stanovování cílů do určitých let. V roce 1999, tedy před deseti lety, se evropské země s že univerzity by si měly navzájem uznávat výsledky vzdělání do roku 2009, což je právě let zjednodušuji, ono se tomu někdy říká boloňský proces, tak jsem to chtěl přeložit trochu do ale zhruba takové ty cíle byly, že, aby si univerzity, pane Bartáku, uznaly navzájem své v Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Aby si uznaly své výsledky, to za prvé, samozřejmě to uznávání diplomů není věcí univerzit legislativy. A evropská legislativa se postupně vyvíjela v tomto směru, takže dnes řada di univerzit nebo řada diplomů v rámci Evropy je, se vzájemně uznává, ale aby se mohly ty dip tak by bylo potřeba sladit nějakým způsobem ty, ten obsah toho studia, že. A cílem boloňsk bylo vytvořit třístupňový systém, který se podařilo postupně zavést v těch jednotlivých čl to je ten systém, který dnes známe, bakalář, magistr a doktorát, ty tři stupně, které přes zemí, protože to narušovalo a dodnes jako do jisté míry narušuje tradice, čili zažité zvyk to prostě to, na co ty univerzity v řadě zemí prostě byly najeté po celá desetiletí, neřku tak najednou přišla tady Evropa s nápadem toto všechno sladit a to sladit v zájmu tedy stu srovnatelnosti těch vysokoškolských systémů, v zájmu v daleko větší mobility studentů, ale a také v zájmu atraktivity evropského vzdělávacího systému pro to, pro to širší zahraničí. systém během těch deseti let, kdy většina evropských univerzit dnes najela na toto dva, tř doktorát, že, na tento systém, a ty univerzity, které to dělají, tak mají daleko větší šan vyměňovat zkušenosti, vyměňovat si studenty a uznávat si výsledky toho studia, není to zda ale nikdo nečekal, že se to podaří takto rychle. A právě, no, prosím. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- To znamená, že ten náš doktor filozofie, kandidát věd a doktor věd, to jsou vlastně tituly v posledních letech tak trošku přišly, bylo to, takový poměrně náhlý a rychlý přerod, nicm Evropě řekne, že mám PHd za jménem, tak to znamená, že jsem doktor. A PHdr. nebo kandidát těžko někomu vysvětlovat, to je těžko, aby to někdo akceptoval v Evropě? Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Přesně tak. A právě v těch zemích, kde byly takto zažité ty staré systémy, tak vznikl urči panoval určitý odpor proti tomu, proti tomu sladění. Je to dáno nejenom tím, že byla ta, ž to byl najetý, ale také, že byla taková atmosféra ve společnosti, že prostě v některých ze před jménem a za jménem znamenaly daleko víc, než v jiných zemích, v některých zemích se t nepoužívalo vůbec, v některých zemích, naopak zejména v té naší oblasti v Rakousku, v Něme používalo velmi značně, takže například řada německých univerzit dodnes nepřistoupila stop boloňský proces a velmi je proti němu zaměřena, zejména akademická část, zatímco studenti přejí, kdežto naopak ve Španělsku je obrovský odpor proti boloňskému procesu na straně stu svědky demonstrací v Barceloně letos, které trvaly řadu měsíců, byly proti Boloni, ale v p jejich obsahem nebylo vlastně, nebyl vlastně protest proti tomu systému samotnému, ale pro se ve španělské legislativě na ten systém nabalilo, že, protože ve Španělsku vysokoškolský požadavky boloňského procesu, ale zároveň tam samozřejmě přibyly věci, které se týkají sti týkají postavení studentů a které se týkají prostě řady sociálních postavení studentů, při a tak dále, a to všechno se v myslích těch katalánských studentů spojil pod jeden do jedno a proti tomu oni protestovali, takže zde vzniká určité zmatení, nehledě na to, že v tomto to byl určitý odpor vůči Katalánska, vůči diktátu Madridu a tak dále, ale vyvolalo to doje je něčím velmi problematickým v Evropě, proti čemu se masově protestuje, ale nebylo tomu t že v poslední době dochází k takovému postupnému vyjasnění, nakonec Španělsko se účastnilo schůzky koncem dubna tady v Lovani a v /nesrozumitelné/ u Bruselu, kde se vyhodnocoval ten boloňský proces a kdy bylo rozhodnuto ho neukončit, ale naopak v něm pokračovat a pokračov bude na jedné straně nadále do jisté míry v rukou Evropské unie a že vždycky tomu procesu ta země, která předsedá Evropské unii, ale zároveň, že bude spolupředsedou vždy jedna země unii, protože ten proces je daleko širší, dneska se na něm podílí už čtyřicet šest zemí, t zemí přijíždí jako pozorovatelé, protože je to něco, co láká spoustu dalších států, protož samozřejmě zajistit kompatibilitu a tím pádem i mobilitu pro svoje studenty. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Jistě volný pohyb vzdělání, který boloňský proces usnadnil, je úžasná věc, to, že lidé moh na jiné univerzity v Evropě, vracet se, to, co tam nastudovali, je jim uznáno, je jim zapo fantastické, nicméně The Economist k tomu napsal, že ano, všechno v pořádku, ale je to dal aby třeba evropské univerzity mohly lépe konkurovat těm americkým, které jsou špičkové, al chybí to základní, a to jsou peníze, které by v tom systému jaksi ještě dál podporovaly te Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Samozřejmě, tak jak jsem, my jsme se tady o tom, myslím, jednou bavili, vzdělávaní patří d kompetence členských států a každý členský stát si rozhodujeme o tom, jak, jaké prostředky vzdělávací systémy a na školství, takže na této úrovni se, teda na té mezinárodní úrovni n širší evropské úrovni se s tímto dá těžko něco dělat, že jo, tato témata jsou tabu, každý si o financování svého vysokého školství rozhoduje sám, nicméně, to, jeden z těch aspektů procesu, který klade velký důraz na propojování školství, vysokého školství výzkumu, vědy vlastně umožňuje těm vysokým školám, aby se chovaly nebo je podněcuje, aby se chovaly také aktéři, že jo, že prostě jsou propojení, kdyby se, kdyby se v řadě případů tento trojúheln naplnit, tak by vlastně vysoké školy mohly, a v některých případech tomu tak již je, získa autonomii na těch státních rozpočtech a získávat určité prostředky samy právě díky spolupr centry a s podniky, záleží na tom, co se tam studuje, zřejmě to nebude u /nesrozumitelné/ zřejmě, zřejmě v případě spíše těch exaktních věd a přírodních věd a tak dále. Já bych cht že ta schůzka, která se tady konala koncem dubna, dospěla k velmi jednomu velmi důležitému ministři těch čtyřiceti šesti zemí se dohodli, že do deseti let by dvacet procent absolven v Evropě mělo mít za sebou nějakou formu mezinárodní mobility, což je obrovský nárůst, že že dnes v rámci programu Erasmus se mezi členskými státy a kandidátskými zeměmi Evropské u zhruba tři procenta těch vysokoškoláků, to znamená, jestliže bychom měli do deseti nebo je dosáhnout mety dvacet procent, tak by to byl obrovský nárůst, nejde jenom o Erasmus, jde i další formy té mobility a znamená to tedy, že je zde politický závazek tu mobilitu podporo zde jasné vědomí, že nějaký pobyt toho studenta v jiné zemi přináší obrovské plus z hledis zaměstnatelnosti z hlediska jeho kvalifikace, ale i z hlediska jeho osobního vývoje, pocho ostatních zemí, pochopení prostě jiných, jiných tradic a jiných míst, takže bude zde podpo mobility a hlavně se musí vytvořit ovšem systém na evropské úrovni, který to změří. Protož kolik studentů jede do zahraničí v rámci programu Erasmus, ale v rámci všech těch ostatníc mezi univerzitních, soukromých, polosoukromých a tak dále, tak to podchyceno není, takže z to začít měřit. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha pan Karel Barták z Evropské komise. / Písnička / Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Hostem Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha je pan Karel Barták z Evropské komise. Úplně n napadá, když tady tak mluvíme o všech těch závazcích nebo cílech, které se tak často stano unie, hlavně Evropská komise do roku toho a toho zvýšíme něco o tolik procent, včera jsme čtvrté mluvili o snížení administrativy o dvacet pět procent do roku 2015, pokud se neplet že se něčemu podobnému se možná dřív říkalo pětiletky, v Evropské unii /nesrozumitelné/, c ale myslím, že ta logika pětiletky a cílového standardu je úplně jiná, proč vlastně Evrops přijímá tolik těch závazků vyjádřených v číslech? Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Tak obvykle ty závazky se přijímají v těch oblastech, kde Evropská unie sama o sobě nemá p znamená, že se postupuje, není to případ Boloně, protože Boloň je širší, než Evropská unie o samotnou Evropskou unii, tak se postupuje tím, čemu se tady podle systému nebo metody, k říká otevřená metoda koordinace, kdy v podstatě členské státy nejsou vázány žádnými závazn nejsou vázány žádnou legislativou, ale Evropská unie v této dané oblasti přichází s nějaký nějakými standardy, jo, řekněme, do toho a toho roku bychom se mohli dohodnout, že dosáhne a toho. A členské státy se dohodnou, že v usnesení, že jo, ministerském nebo dokonce nejvy jako je to v případě Lisabonské strategie, že do toho a toho roku sníží, zvýší, dosáhnou a a potom se snaží ty mety nebo ty standardy naplnit, některým se to daří, některým se to ne to není, je to politický závazek, ale není to vynutitelné k Evropskému soudnímu dvoru nemů že někdo něco slíbil a nesplnil, že prostě nevyhynou obojživelníci, že, takže, takže je to to taková, na jednu stranu by se dalo říct, že to je trochu bezzubé, na druhou stranu je t prostředek, jak vyvolávat takovéto politické a společenské vědomí, že zde je nějaký, nějak že zde je nějaká naléhavost a že by bylo dobře se tímto směrem tedy ubírat. Na jednu stran stanovovat si ty termíny asi dosti náročné, protože to umožňuje prostě nebo umožňuje vyvol tlak. Na druhou stranu samozřejmě, když si ty, když se ty cíle nesplní, tak potom jaksi je pro kritiku vlastně Evropské unie, že si stanovila nějaké mety a že nebyla schopna, nebyla dosáhnout, ale ono to je vždycky smíšené, že jo, část členských států ji dosahuje, část čl jich nedosahuje v oblasti, kde já se pohybuju, vzdělávání a školství, že jo, tam je celá ř těch /nesrozumitelné/ takzvaných, do roku 2010 se budou posunovat, do roku 2020 schopnost určité znalosti v matematice, v určitém věku počet žáků, kteří vypadnou ze základního vzdě vysokoškoláků v těch přírodovědných oborech, schopnost se dohovořit v určitém věku určitým a tak dále. Ale, jak říkám, jsou to všechno věci, které ovlivňují potom tu národní politik stát prostě na to nemá nebo se na to necítí nebo není v té politické situaci, aby se snaži met nedosáhne a potom tedy je předmětem, neříkám kritiky, protože nikdo nemůže nikoho tady politicky za to, ale Evropská komise má potom možnost ty státy srovnávat, že, udělá nějaký přehled, tabulku, no, a potom tam všichni vidí, jak na tom jsou, a to je to takzvané /nesr v podstatě jako někoho označíte a zároveň řeknete, aniž byste to řekl naplno, že ten daný ten požadavek, který se sám, pod který se sám podepsal, proto také ta vyjednávání mezivlád nesrozumitelné/, o těch metách, jsou vždycky velmi obtížná, ale řada států si nepřeje, aby se jako příliš rozvíjela, protože tím dává té Evropské komisi do ruky zbraň teda toho, tu srovnávání. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Některé ty závazky jsou ale velmi, velmi důležité a jsou i oficiální třeba tři procenta, d domácího produktu, státy by se ... Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- To je legislativa. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Státy by se neměly skutečně zadlužovat, státy eurozóny, tam, kde se platí eurem, by se nem více než přes tři procenta hrubého domácího produktu, no jo, ale teď nám s tím krize trošk většinou státní výdaje jsou větší a příjmy se naopak díky krizi snížily. Týká se to i Česk deficit přes čtyři, až přes čtyři procenta nebo k pěti procentům hrubého domácího produktu problém pro ty státy, které už euro mají a nejsou schopni dodržet ta maastrichtská kritéri to taky problém, protože ačkoliv jsme Evropskou komisí hodnoceni dobře za to, jak se vyrov dokonce jsme jedna z nejlépe hodnocených zemí, pokud jde o aspoň o schválené, Evropskou ko státní zásahy do ekonomiky, ale i přesto je to, je to příčina, ten hrozící rozpočet nebo s proč zase oddalujeme euro, zdá se, podle poslední debaty v Česku. Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Ta kritéria pro vstup do eurozóny jsou dána tou, tou pevnou legislativou evropskou a zatím to znamená, že to kritérium tříprocentního schodku hrubého domácího produktu je prostě kri musí být splněno. A pokud ten schodek je vyšší, tak podle platné, platných předpisů by nem tak by neměly státy eurozóny souhlasit s tím, aby přijaly další členský stát do eurozóny. tom nic nezměnilo, debatuje se o tom, jak víte určitě, debatuje se o tom už řadu měsíců, ž zase vzhledem k té stávající situaci a vzhledem k tomu, že většina států eurozóny stejně t neplní, takže vlastně je nesmysl, když členské státy eurozóny ty podmínky neplní, tak ty p nebo vlastně je vyžadovat od států, které by do eurozóny měly vstupovat a že ty nové člens vstoupily v roce 2004, vlastně všechny se zavázaly v tom, v tom, v té přístupové smlouvě, eurozóny a žádná si nevyjednala nějaký optaut, žádná si nevyjednala nějakou výjimkou, takž že dříve či později do té, do té eurozóny vstoupí euro, euro přijmout. Nyní jde o to, jest ty podmínky vstupu zůstanou nastaveny tak, jak nastaveny jsou v současné chvíli, anebo jes té situaci, jaká je, dojde k nějakému změkčení těch podmínek, a o tom se v rámci euroskupi diskutuje, je tam řada států, které jsou pro změkčení, je tam několik, které jsou zásadně, němu. Evropská komise se příliš nevyjadřuje k této debatě. Evropská komise říká, ano, poku změní legislativu, tak my se jí samozřejmě podřídíme, dokud platí to, co platí, tak my pro podle těch pravidel, které nám členské státy stanovily, což je právě ta oblast té mezivlád tam Evropská unie žádný manévrovací, Evropská komise žádný manévrovací prostor nemá. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Stejně mi to ale přijde jako takové trošku pokrytectví, nejdřív si stanovíme přísná pravid jednoznačně ku prospěchu, jak mají občané přijít k tomu, že je stát vlastně proti jejich v jakékoliv jejich moci to ovlivnit, zadlužuje, když se to rozpočte na hlavu, jsou to obrovs maastrichtská kritéria, tři procenta deficitu, zaplaťpánbůh za to, chtělo by se říct, poto eurozóny, máme to euro a už si budeme dělat, co chceme a dál se budeme zadlužovat. To není hra s ohněm, společná měna pro celý kontinent různých států, to je docela odpovědná hra. Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Jistě, ale od toho existuje euroskupina, která řídí tu eurozónu společně, tedy částečně s centrální bankou a zase nějaká přehnaná rigidita také není, není ku prospěchu, prostě toho společenství, že jestliže dojde k takto mimořádné situaci a všichni jsou si vědomi toho, ž tím šíleným způsobem sanovat ty banky, které prostě mají, mají ty špatné peníze a vlastně bank by vlastně ohrozil ty ekonomiky daleko víc, aspoň tuto, na tuto filozofii Evropská un přistoupila, přistoupila na povinnost sanovat soukromé banky, takže ... Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Ono už to bylo před tím, třeba v případě jižních států, stejně ta tři procenta nebyla vždy Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Ano, ale následovaly sankce. Následovaly sankce nebo hrozba sankcemi a následoval kalendář komise předložila radě a rada ho obvykle schválila, kde se říkalo, ano, tato země překroči se vrátit zpátky pod ten, ten tříprocentní limit tehdy a tehdy a pokud to neučiní, mohou n a tak dále, to znamená, ten klacek zde byl, kdežto dnes to tak není, dnes vlastně se to tr vzhledem k těm mimořádným okolnostem a bude samozřejmě tendence to, co nejrychleji potom v jakmile ta krize pomine. Jan KŘELINA, redaktor -------------------- Říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, pan Karel Barták. Za čtyři minuty už budou po a po nich vás opět pozdraví Pavel Kudrna, váš dnešní průvodce dopolednem. Z Bruselu se lou Pane Bartáku a díky na shledanou. Karel BARTÁK, Generální ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu -------------------- Na shledanou.