Chybí nám regionální vysoké školy ****************************************************************************************** * Chybí nám regionální vysoké školy ****************************************************************************************** 1.4.2009, rubrika: Názory, strana: 27, autor: IVAN WILHELM JAK VIDÍ SVĚT O významu vzdělání pro společnost, ale zejména pro jednotlivce, byly již napsány stohy tex potřeba tento fakt zvlášť zdůrazňovat. Poněkud diskutabilnější je však otázka budování vzd která by vytvářela dostatečnou nabídku odpovídající poptávce i v regionech a podle jejich vyvolává zejména otázka nabídky terciárního vzdělání a v jeho rámci vzdělání vysokoškolské pouze o dostatečnou kapacitu a dostupnost této nabídky. V současnosti u nás vstupuje do vysokoškolského studia více než 50 procent osmnáctiletých. let došlo tedy k zásadní změně v nabízeném objemu, kdy se kapacita vzdělávacího systému ČR rozvinutých zemích. Je tedy vše v pořádku? První příležitostí k významné změně v terciárním vzdělávání je rekonstrukce jeho obsahové tradiční orientace studia na teoretickou výbavu studujících dnes nachází svoje oprávnění v částečně bakalářských programech, které předpokládají návaznost na magisterské studium. Bakalářské studijní programy, které jsou orientovány na přípravu absolventů pro jejich bez uplatnění v praxi, by měly odpovídat tomuto zaměření a měly by tento cíl jasně deklarovat studia pro potřeby veřejnosti. To je nejen „fair play“, ale také jasná informace pro ty zá kteří chtějí získat zručnost a příslušnou kvalifikaci bez zbytečných časových ztrát a chtě praktické činnosti. Požadavek teoretické přípravy společně s časovými nároky magisterských programů znamenají finanční náklady, ale zejména významnou překážku v jejich rozšíření. V tomto směru bylo sice nemálo vykonáno, ale mnoho ještě zbývá. Nárůst počtu akreditovanýc bakalářských studijních programů vyjadřuje snahu vysokých škol o vývoj v naznačeném směru. Ovšem zatímco je v ČR bezmála padesát soukromých vysokých škol téměř výlučně neuniverzitní orientovaných na bakalářské programy), nemáme doposud ani jedinou neuniverzitní vysokou šk Skutečnost, že se s tímto problémem potýká většina členských zemí EU, je sice zajímavá, al řešení příliš nepřispívá. Přitom otevřenost takových škol k potřebám regionu, ve kterém pů významně napomoci v řešení chronického personálního zabezpečení studia u nás, protože může mnohem pragmatičtěji, než je tomu v mezinárodních sítích univerzitních vysokých škol. Významným argumentem pro rozvoj těchto vysokých škol je požadavek aktivního provozování in činností. Kromě výzkumu a vývoje se v současnosti zcela ekvivalentně zdůrazňuje působení v Přestože jde o oblast odlišnou od výzkumu i vývoje, jde o činnost na obě tyto oblasti nava zřejmé, že je to činnost kreativní a navíc činnost, která je u nás velmi málo rozvinutá. P mohly neuniverzitní vysoké školy najít silná partnerství s podniky. Byl by tak obohacen pr diverzifikace vysokých škol i posilování terciárního školství v regionech, mimo tradiční u centra. Hlavním argumentem pro start je však posilování celkové konkurenceschopnosti nejen jednotl ale republiky jako celku. O autorovi| IVAN WILHELM, Autor je bývalý rektor Univerzity Karlovy, zmocněnec vlády pro o výzkumu