13 hlavních problémů vysokých škol ****************************************************************************************** * 13 hlavních problémů vysokých škol ****************************************************************************************** 27.4.2009, rubrika: Názory, strana: 9, autor: Pavel Ripka Vysoké školství patří k nejefektivnějším a nejvýkonnějším sektorům českého hospodářství. V měřítku je jeho poměr výkonu k ceně vysoce nadprůměrný. Česká univerzita produkuje srovnat za zlomek ceny v porovnání s německou nebo rakouskou konkurencí. Funguje-li nějaké odvětví dobře, je na pováženou hovořit o jeho zásadní reformě. Je proto dobře, že se reprezentaci podařilo zastavit rozjetý obrněný vlak reformy terciárního vzdělávání. Souvislost s pádem vlády je čistě náhodná, ministr Liška by zřejmě byl nucen uspěchanou re v každém případě. Tým, který reformu připravoval, totiž ministr podědil a sám měl jen málo aktivně vstoupit. A tak mu reforma vysokých škol nepřinesla očekávané body, ale spíše naop s lidmi, s nimiž by si jinak patrně dobře rozuměl. Hysterické mediální výpady proti kardin rektoru Karlovy univerzity Hamplovi byly vrcholem neobratnosti jinak mediálně zdatného min Vysokoškolští učitelé i studenti tedy řekli ne diagnóze i návrhu terapie z ministerské díl neznamená, že by akademická obec byla spokojená se stavem vysokých škol a necítila potřebu úprav stávajícího vysokoškolského zákona. Zkusím zde zrekapitulovat hlavní problémy našich vysokých škol a naznačit realistická řeše 1) Podfinancování vysokého školství: Každá vláda, která to s vysokým školstvím myslí vážně, do něj musí investovat. Zatím jsme jednoho studenta (přepočteno na kupní sílu) zhruba na jedné polovině průměru zemí OECD. Pr chybou ministerských reformačních týmů bylo, že přijaly postulát rozpočtové neutrality ref »nenalití« nových prostředků do systému. Tím celou akci odsoudily k neúspěchu. Udržitelná nabídnout zisk všem klíčovým hráčům. Tedy v našem případě:Školám více peněz za zvýšení kva Studentům zvýšení kvality za zvýšení úsilí. Státu zvýšení kvality za zvýšení finačního příspěvku. Kvalitním učitelům konkurenceschopný plat, ovšem jen za podmínky zvýšení konkurence a třeb prázdnin. Schopný reformátor sestaví kompaktní konstrukci takovýchto formulí a předstoupí před vládu žádostí o balík peněz na reformu. 2) Slepá ulička vyšších odborných škol: V současné době se tento problém týká jen asi 10 000 studentů, nicméně vyšší odborné školy některé) si zaslouží lepší právní úpravu – avšak ve speciálním zákoně o profesních institu jako třeba v Dánsku). Absolvované předměty by měly být ohodnoceny takzvanými kredity, při vysokou školu by pak některé kredity mohly být uznány. Systém finančního řízení se ovšem musí nastavit tak, aby vysoké školy pro takové započtení motivaci. 3) Malá diverzita vysokých škol – každá vysoká škola dnes chce být univerzitou, nejlépe vý To se dá vyřešit zavedením odlišných kritérií pro hodnocení kvality prakticky orientovanýc vysokých škol – pak se do této kategorie budou školy samy hlásit. Stačí je platit ne podle vědeckých publikací, ale třeba podle uplatnění absolventů. Při současné úrovni financování hodnocení kvality vůbec smysl, protože má-li se jedné škole přidat, muselo by se jiné ubra znamenalo její likvidaci. 4) Následky zavedení bakalářských studijních programů: V některých oborech (např. na pedagogických fakultách) se nucené zavedení bakalářských zko a bylo by třeba je zrušit a vrátit se k »dlouhým« pětiletým magisterským programům. Ukazuj vysokým školám nelze dobro prokazovat násilím. Mezinárodně platný kreditový systém (ECTS) povinný pro všechny vysoké školy. 5) Malá diverzita studijních programů – souvisí s předch Prakticky orientované bakalářské programy jen pomalu nacházejí zájemce jak ze strany stude strany zaměstnavatelů. Naprostá většina bakalářů chce pokračovat v navazujících magistersk mnohé vysoké školy je ochotně přijímají i za cenu dalšího snižování laťky. Na druhé straně chybějí šíře a obecněji zaměřené bakalářské programy. Řešení je jednoduché v zákoně, aby každý bakalářský program připravoval studenty zároveň pro praxi i pro další povolený počet magisterských studentů na kvalitní vědecké výstupy dané instituce. 6) Násle studentů: Kampaňovité zvyšování počtu studentů vedlo k plíživému snižování nároků na studenty. Masov programy nabízejí malou motivaci k excelenci. Studenti chodí ke zkouškám nepřipraveni a mr pedagogů. Řešení: stanovit poplatek za opakovanou zkoušku, který by se odváděl do stipendijního fond opatření má trojí výhodu: motivuje slabší plátce i excelentní příjemce prospěchových stipe obsahuje pojistku proti zneužívání ziskuchtivými examinátory (ze zvyšování stipendijního f žádné výhody nemají). 7) Problémy s akreditací: Akreditační proces se změnil v byrokratické běsnění, mnohé akred založeny na »létajících profesorech«. Akreditační komise ale hraje pozitivní roli jako hlí vysokého školství. Je třeba především upravit nevyhovující ministerskou vyhlášku a zvýšit pravomoci Akreditač mohla udělovat akreditace pro kvalitní instituce i na dobu neurčitou a také pro širší skup méně kvalitní nebo nové instituce je ale vhodné zachovat dosavadní typ přísných akreditací 8) Nekompetence a těžkopádnost vysokoškolských senátů: Tyto volené samosprávní orgány řídí a díky tomuto systému se podařilo získat a udržet akademické svobody a nezávislost vysokýc politických a finančních zájmových skupinách. Malá operativnost samosprávních orgánů je obecným problémem demokracie, kvůli kterému však výhody demokratického systému přehlížet, či dokonce ho rušit. Recepty na vylepšení existuj samostatný článek. 9) Malá mobilita akademických pracovníků, sebeoplodňování, vzájemná podpora průměrných a p odpor proti příchozím odjinud: Zvyšuje se počet předmětů, předměty někdy slouží jako trafiky pro průměrné pedagogy. Jen na důstojný plat můžeme přilákat učitele ze světa a z českých podniků a nasadit je do akademických rybníků. Pomohly by cílené granty pro hostující profesory a tlak na jejich vy Je ovšem třeba usnadnit udělování docentských a profesorských titulů pro pedagogy, kteří p zahraničí nebo z praxe. Naopak pro domácí pedagogy by alespoň půlroční zahraniční pobyt mě požadovanou kariérní podmínkou pro získání docentury nebo profesury. 10) Malá mobilita studentů: Způsobena tradicí, pohodlností, neuznáváním kreditů ze zahraničních výměn: situace se zhor strukturovaných programů. Tady může pomoci jen politika, spočívající v mnohem větší motiva škol. I toto opatření vyžaduje finance navíc. 11) Diskriminace starších studentů: Zrušit věkové omezení pro studentské výhody. Vyžaduje finance navíc. 12) Menší zájem o doktorské studium: Je třeba okamžitě valorizovat státní stipendium (nyní směšných zhruba šest tisíc korun za úroveň Slovenska (500 eur za měsíc). Doktorandi jsou základem odborného vývoje univerzit. Za současných finančních podmínek nám bohatším nebo prozíravějším sousedům. Státní stipendium by mělo zabezpečit alespoň holou existenci na koleji. Studenti si v každ nadstandard musí přivydělávat. Pokud pokud to dělají prací, která souvisí s jejich studiem to jenom dobře. 13) Zákony a předpisy nereflektují zvláštní charakter práce vysokoškolskýc Řešení: obnovit možnost navazujících smluv na dobu určitou, stanovit jasná pravidla pro de povinnost registrace pracovní doby. Na druhou stranu není důvod pro to, aby vysokoškolský pedagog měl paušálně nárok na osm tý Průměrný vysokoškolský učitel totiž těch osm týdnů opravdu stráví na chatě, budovy českých letních měsících liduprázdné. To nemá v rozvinutém světě obdoby. Typická západoevropská univerzita celé léto kypí výzkum kurzy. O prázdninách je ideální čas na návštěvu spřáteleného pracoviště. Vysokoškolský učitel by tvůrčí volno, v tomto volnu by ale mělo vzniknout vědecké nebo umělecké dílo. *** Vysokoškolští učitelé i studenti řekli ne diagnóze i návrhu terapie vysokých škol. To ale akademická obec byla spokojená se stavem univerzit.