Cesta ke zvýšení kvality českého vysokého školství ****************************************************************************************** * Cesta ke zvýšení kvality českého vysokého školství ****************************************************************************************** 9. března 2009 v Lidových novinách (příloha Akademie) Jan Koucký doporučuje, aby vysoké školy přijaly jen tolik studentů, kolik budou považovat za optimální, a zaměřily se na péči o kvalitu LN: Vy nepatříte k lidem, kteří si myslí, že by se mělo na vysoké školy přijímat stále víc Už několik let to považuji za velký problém. Zvyšování počtu přijímaných bylo nepochybně n devadesátých letech, kdy jsme se potřebovali dotáhnout na úroveň vyspělých zemí. Ale dnes odchází studovat na vysoké školy skoro šedesát procent lidí z populačního ročníku a dalšíc jde na vyšší odborné školy, které také patří do terciárního vzdělávání. Tak rychlému růstu ekonomická situace, ani schopnost vysokého školství se přizpůsobovat. LN: Říkalo se přece, že tomu pomůže podstatné zvýšení počtu bakalářů. Ano, předpokládalo se, že polovina bakalářů půjde rovnou na pracovní trh. Vývoj je ale zce dobu od vzniku bakalářského stupně pokračovala více než polovina jeho absolventů v magiste studiu, ale v posledních letech je to dokonce kolem osmdesáti procent bakalářů. Za pár let více než polovina mladých lidí terciární vzdělání a většina z nich dokonce magisterský dip ovšem k jeho inflaci, podobně jako to dnes vidíme u maturity. LN: Ve světě to tak ale přece není. Jsou vyspělé země, kde odchází rovnou na pracovní trh procent bakalářů. Co motivuje naše studenty k dalšímu studiu, které často ani v praxi nevy to samotné vysoké školy? Do značné míry ano. Vysoké školy jsou financovány podle počtu studentů. Pro ně je tudíž vý podržet si další dva, tři roky bakaláře, který už je tak říkajíc zajetý, neboť škole přiná LN: Může to stát nějak ovlivnit? Třeba ekonomicky? Nepochybně, jde například o to, jak nastavit pravidla financování. Ministerstvo školství s regulaci snažilo, jenže vysoké školy na ně tlačily, že právě ty jejich obory jsou specific pro jejich zvládnutí nestačí. A úředníci většinou podlehli a schvalovali. V našich podmínkách snadné takovým tlakům čelit. LN: Jak to myslíte? Do ministerského dokumentu o rozvoji vysokého školství z roku 2005 se podařilo prosadit, ž kvantitativní rozvoj už by měl začít brzdit (i kvůli klesající populační křivce) a priorit kvalita. Jenže už na jaře 2006 bylo jasné, že se to nepodaří, neboť se i u nás potvrdila zkušenost že pro politiky je populisticky lákavé zaštítit se hesly o rozvoji vzdělání pro všechny be tak viditelné negativní dlouhodobé důsledky, které to má pro kvalitu vzdělávání. LN: Třeba USA, nebo některé další země, mají vysokoškoláků taky hodně, ještě víc než začín Naše situace je podstatně jiná, protože u nás vždycky bylo – stejně jako v dalších zemích historickou tradicí - mimořádně kvalitní střední odborné školství. Například absolventi pr výbornými projektanty nebo zastávali náročná místa techniků. Ptáte-li se dnes zaměstnavate mnohá místa chtějí vysokoškoláky, když se nároky práce nezvýšily, odpovědí, že klesla kval středních odborných škol. LN: Chcete říct, že jejich učitelé dnes učí hůř než dřív, nebo že na průmyslovky jdou slab Chci říct, že víc než tři čtvrtiny absolventů středních odborných škol – pochopitelně těch neodchází na trh práce, ale na vysokou školu. A chci tím také říct, že v zemích s kvalitní vzděláváním se vysoké školství zdaleka nerozvíjí takovým tempem, jako v zemích bez této tr LN: Představitelé vysokých škol říkají, že by hodně vyřešil větší příliv peněz. Rychlý nárůst počtu vysokoškoláků stát skutečně není schopen přiměřeně financovat. Výdaje školy se sice pořád mírně zvyšují, ale neodpovídají ani růstu počtu studentů, ani celkové 3 Nejvýznamnější ukazatel, totiž výdaje na jednoho studenta v poměru k HDP na hlavu, u nás u let klesá a dnes jsme mezi vyspělými zeměmi hluboko pod průměrem. Srovnávací analýzy proka v systému chybí přinejmenším 7 - 10 miliard korun. Situace se navíc výrazně zhoršila v pos letech. Přitom ještě před 10 - 15 roky jsme na tom byli mnohem lépe a kvalita absolventů t odpovídala. LN: Není to i proto, že českým vysokým školám chybí financování ze soukromých zdrojů? Jde o jeden z mýtů, který lze jednoduše vyvrátit. Podíl privátních zdrojů ve výdajích vyso v ČR se již v roce 2005 dostal na úroveň téměř pětiny prostředků vysokých škol a je v každ nad průměrem evropských zemí, který činí 15%. Růst podílu soukromých zdrojů na celkovém fi vysokého školství u nás ovšem dále pokračuje a v roce 2008 se již pohyboval kolem 23%-25% výdajů vysokého školství. LN: Co si máme pod financováním terciárního školství ze soukromých zdrojů představit? Například školné na soukromých vysokých a na vyšších odborných školách (i veřejných), sank pro „věčné studenty“, příjmy za vzdělávání dospělých, rekvalifikace a za výuku v cizím jaz za výzkum a inovace pro podniky, ale třeba i za pronájem majetku školy atd. LN: Co dělá nedostatek financí s kvalitou vzdělávání? Nedostatek financí se navzájem posiluje s masifikací vysokého školství a tvrdě dopadá na k vzdělávání. Je totiž třeba počítat s tím, že na vysoké školy přichází mnohem různorodější studentů, a mezi nimi dost těch, kteří nemají dostatečné předpoklady ani motivaci ke studi individuální přístup učitelů ke studentům je nahrazován „masovým“, který jeden kolega tref „akademická jatka“. Nedostatek financí způsobuje, že se omezuje počet cvičení, seminářů a mnozí ze špatně placených učitelů se snaží přivydělat si mimo školu. Často opakovaný bonmo že ve vzájemné symbióze se studenti tváří, že studují, a učitelé zase, že je vyučují. Při nutné snižovat nároky, protože by jinak většina studentů neprošla, a tak dále a tak pořád LN: Připusťme, že kvalita vysokoškolského vzdělávání jeho masifikací klesá. Takový názor n zdaleka sám. Máte ale nějaké řešení? Když se vysoké školství masifikuje, je třeba ho také diverzifikovat. LN: Co to znamená? Kvantitativní expanze musí být provázána s diverzifikací vzdělávacích institucí. Jejím cíl 4 jedné straně umožnit vzdělávání mnohem různorodější populaci studentů a připravit je na ne velmi rozmanité pozice ve společnosti, ale na druhé straně také ochránit a zachovat tradič univerzitní sektor vysokého školství, udržet jeho vysokou úroveň, která je pro vývoj spole ekonomiky) životně důležitá. V masifikovaném a diverzifikovaném vysokém školství, které plní řadu velice rozmanitých fu vytvořit příznivé prostředí pro profilaci jednotlivých škol podle toho, v čem dokáží dosah výsledků. Vedle škol orientovaných na špičkový výzkum v mezinárodním prostředí a náročné v programy na magisterské a doktorské úrovni by měly dostatečný prostor pro svůj rozvoj získ školy, které se zaměří například na bakalářské programy, vzdělávání dospělých, spolupráci nebo podporu svého regionu. Zásadní ovšem je dát jim možnost, aby získaly pro takový rozvoj dostatečné finance a dosáh vysoké kvality v těch oblastech, na které se zaměří. Vysoké školy mají totiž nejen různé f představují také různé kvality. LN: S čím byste začal? Myslím, že situace je hodně napjatá a je proto třeba přijít s radikálním řešením. Být mini bych se například s rektory domluvit, že rozpočet každé školy bude v příštím roce navýšen letošnímu o stejné procento jako celý vysokoškolský rozpočet, a to bez ohledu na počet nov studentů. Mohli by jich přijmout dokonce až o 10 procent méně. A že to tak bude, dokud se nedohodneme na nových pravidlech financování, která vedle počtu studentů upřednostní ukaza kvality jejich studia. Požádal bych je, aby do té doby pečovali právě o kvalitu, dbali na přijímačkách i závěrečných zkouškách, žádali ji od studentů i od učitelů. Protože by se jim to mělo dlo vyplácet. Jan Koucký, vzděláním ekonom, je ředitelem Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakul Univerzity Karlovy v Praze. V 90. letech byl prvním náměstkem dvou ministrů školství (Petr Ivan Pilip) a poradcem ministrů následujících (Jiří Gruša, Jan Sokol, Eduard Zeman, Petra roku 2006. Dvě volební období byl poslancem za ODS a místopředsedou „školského“ výboru Par působil však řadu let také v OECD a v Radě Evropy. 5 Typologie funkcí a profilu vysokých škol Jan Koucký, Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Dnešní vysoké školství v Evropě již do značné míry neodpovídá tradičním představám. Počet přesahuje polovinu populace odpovídajícího věku, také samy školy plní řadu velice různých od nich společnost (jednotlivci, podniky, organizace, regiony …) očekává. Nadprůměrných vý ovšem nemůže každá jednotlivá instituce dosahovat v celém spektru činností, každá z funkcí definovanou kvalitu, vyžaduje jiné zaměření a vytváří odlišné vztahy ve svém specifickém p Vysoké školy se proto různě profilují. Některé mají předpoklady stát se mezinárodně uznáva výzkumnými univerzitami (centra excelence) v širokém spektru oborů, jiné se zaměřují pouze omezený počet oblastí výzkumu a vývoje či vytvářejí podmínky pro úzkou specializaci; někte školy své uplatnění spatřují zejména ve výuce, jiné zacílí hlavní úsilí do služeb regionál které mohou zahrnovat různé vzdělávací služby, přenos znalostí (knowledge transfer) nebo výsledk aplikovaného výzkumu mezi malé a střední podniky v regionu apod. Zaměření jednotlivých ško ovlivňuje další směřování a uplatnění jejich absolventů. V Evropě i v jednotlivých evropských zemích většinou chybí všeobecně přístupné a srozumite informace o tomto zaměření a funkcích jednotlivých škol. To ovšem brání a zpomaluje jejich do celoevropského prostoru vysokého školství, jehož vytvoření je jedním z předpokladů konkurenceschopnosti Evropy. I proto se začaly objevovat různé srovnávací žebříčky (napřík Šanghajské univerzity nebo londýnských Times), které však mají řadu problémů a nedostatků. z nejvýznamnějších je, že se většinou zaměřují pouze na nejsnáze měřitelnou výkonnost škol výzkumu. Tím ovšem nepřípustně redukují jejich rozmanitost na jediný rozměr a pomíjejí tím funkce. Vlastně vysoké školy nutí do činností, které pro ně nemusí být vůbec efektivní. Vzniká proto řada celoevropských projektů, které mají srovnávat vysoké školy podle jejich funkcí. Mezi nejznámější patří například mezinárodní projekty University v Twente (CHEPS) německé instituce pro rozvoj vysokých škol (CHE). Výsledkem takových srovnání ovšem nebudo žebříčky, jak je známe dosud, ale spíše informace o tom, v čem jsou silné stránky té které jaké jsou její hlavní charakteristiky a směry vývoje. Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na základě př nizozemské a německé inspirace a vlastních analýz několika desítek ukazatelů (ve velké vět vytvořených z veřejně dostupných údajů) definovalo šest základních funkcí (dimenzí) českýc vysokých škol. Dosažená hodnota u všech šesti funkcí přitom vytváří jedinečný profil každé · Studijní funkce vyjadřuje především míru orientace školy na magisterské a doktorské stud programy oproti programům bakalářským. · Mezinárodní funkce vypovídá o celkové míře zapojení vysoké školy do mezinárodních aktivi výměny studentů apod. · Výzkumná funkce charakterizuje rozsah a úroveň vědecké a výzkumné činnosti vysoké školy. · Podnikatelská funkce vyjadřuje míru spolupráce školy se svými partnery a výši prostředků získává z neveřejných zdrojů. · Regionální funkce vypovídá o orientaci vysoké školy na regionální problematiku a o míře spolupráce s kraji. · Celoživotní funkce charakterizuje, do jaké míry se vysoká škola zaměřuje na další vzdělá vzdělávání dospělých. O tom, jak vysoké školy naplňují jednotlivé funkce (dimenze), vypovídá přiložený graf a ta týká veřejných vysokých škol v České republice v roce 2007-2008. Úroveň každé funkce je př vyjádřena na škále od 0 do 100, přičemž vyšší hodnoty znamenají vyšší úroveň příslušné fun naopak. Profily jednotlivých škol se liší ve všech funkcích, nejvíce ve výzkumné funkci, naopak ne regionální. Zároveň se potvrzuje, že školy mohou vynikat i v několika funkcích současně. Z vysokou školu lze nepochybně označit například pražskou VŠCHT, přestože vysokých hodnot do rovněž v podnikatelské a celoživotní funkci. Nejvyšší hodnotu v mezinárodní funkci má ČVUT v celoživotní i v podnikatelské funkci brněnská VFU a jako regionální vysoká škola se bezp profiluje Polytechnická vysoká škola v Jihlavě. Univerzita Karlova sice - kromě regionální dosahuje výrazně nadprůměrných hodnot, ale zároveň v žádné z šesti funkcí není zcela v čel vysokých škol.