Budete i vy to, co jsme teď my? ****************************************************************************************** * Budete i vy to, co jsme teď my? ****************************************************************************************** 9.3.2009, rubrika: Trendy a analýzy, strana: 11, autor: Rudolf Haňka Všichni o ní už léta mluví, ale nikdo ji zatím neviděl. Právě tenhle trochu otřepaný bonmo trochou nadsázky použít, je-li řeč o reformě vysokých škol. Možná ji ale nakonec přece jen v dohledné budoucnosti spatříme. Jak totiž koncem minulého ministr Liška, vláda právě teď pracuje na novém vysokoškolském zákoně. Přesto není jisté, reformu přinese. Není totiž tajemstvím, že řada akademiků se bouří proti některým záměrům byly veřejnosti už loni představeny v Bílé knize. Přesto jsem si jist, že většina vysokoškolských pracovníků souhlasí s tím, že reforma vyso opravdu nezbytná. V minulých letech pokusy o ni sice vždy nějak selhaly. Přesto je naděje, tomu bude konečně jinak. Důvodů, proč reformu už opravdu nezbytně potřebujeme, je celá řad proberme. Jak jsme reformovali Cambridžskou univerzitu Třebaže největší povyk se strhl kolem školného, o němž se je uvedeno, že by mohlo být čase považuji za stěžejní jiné body. Jde o reformu způsobu řízení vysokých škol, o reformu jeji o reformu, jež má vést ke zlepšení spolupráce s aplikovanou sférou. Když poslouchám námitky proti posílení vlivu správních rad, proti změně pravomoci akademic proti změnám ve způsobu volby rektorů a děkanů či proti změnám ve výběru profesorů, připad se přenesl v čase zpět někam do 80. let minulého století. Tehdy podobnými změnami procháze univerzita, na níž pracuji již čtyři dekády. Snad nebude na škodu, když se z cambridžských poučíme i u nás. Železná lady rozdrtila kamenné zvyky Když jsem v roce 1968 přišel do Cambridge, bylo to malé ospalé město se známou univerzitou to největší centrum firem založených na nejvyspělejších technologiích ve Velké Británii. A univerzita patří dlouhodobě mezi pět nejlepších ústavů na světě. Mnoho lidí se ptá jak je takového za tak relativně krátkou dobu dosáhnout. Tady je pokus o stručný popis úspěchu. Vláda Margaret Thatcherové v 80. letech zrušila deficitní financování univerzit a progresi veřejných dotací podstatně zvýšila podněty k jejich podnikatelskému myšlení. Ve výsledku to vedlo v univerzitním prostředí k úvahám, že stávající způsob řízení a pravo orgánů přestávají v nové situaci stačit. Tento vnitřní tlak si nakonec vynutil debatu, jej bylo ustanovení zvláštní komise (jejíž práce jsem měl tu čest se účastnit). Komise podrobn situaci v Cambridge a na jiných světových univerzitách a po roce intenzivního studia vydal Byla jich řada, ale tři z nich se ve světle historie ukázala jako nejdůležitější -a nutno své době jevila také jako nejkontroverznější. První se týkalo nízké flexibility řídících o a jejich neschopnosti pružně reagovat na rychle se měnící situaci. Doporučili jsme proto z řídících orgánů i úpravu jejich vzájemných vztahů. Druhé doporučení radilo více se otevřít vnějšímu světu a těžit ze zkušeností aplikované sf důvodu se měli do řízení univerzity zapojit i externí partneři. Současně s tím jsme doporu řízení ústavu zapojili ve větší míře také jeho studenti. A to především v rámci těch orgán kompetence spadala výuka. Žádné z těchto doporučení nebylo přijato s nadšením. Největší od vyvolalo to třetí: návrh vybírat rektora veřejným konkurzem a prodloužit jeho funkční obdo Profesoři v Cambridge sice byli a jsou vybíráni veřejným konkurzem. Nicméně rektor byl vžd cambridžských kolejí, a to vždy na dobu pouhých dvou let. Myšlenka, že někdo, kdo přijde » stát v čele ústavu více než trojnásobně dlouho, byla tehdy považována za absolutně nepřija staletých tradic. A za hrubý zásah do akademických svobod. Manuál učencův aneb Kterak zabránit změnám Cambridžští akademici znají dobře knihu Microcosmographia Academica, vydanou v roce 1908. bojích ji plně využívali. Jde o spisek, který radí, jak argumentovat v »akademických bojíc odvolávat se na ohrožení akademických svobod, intelektuální integritu a tradici. A selže-l některé ze tří principů: »Je to dobrý nápad, ale není na to vhodný čas«; »vznikne tak nebe a »napadnout sloh dokumentu a polohu čárek ve větách«. Když čtu některé argumenty zazívající v Česku, roste ve mně přesvědčení, že slavná sto let byla nedávno přeložena do češtiny. Staroslavný ústav v počítačovém věku Jak Cambridge funguje dnes? V čele stojí rektor, který je de facto generálním ředitelem. Z je pak nejdůležitější Univerzitní senát, který je zodpovědný za řízení a plánování. Má prá jinými organizacemi a vybírá veřejným konkurzem hlavní představitele univerzity. Schvaluje předpisy. Školní/vědecká rada nepřímo řídí činnost jednotlivých fakult. Dělá to hlavně tím finanční prostředky, které univerzita obdrží na podporu výuky. Finanční rada je zodpovědná za rozpočet. Za investice, opravu a výstavbu budov, transfer t dále. Na rozdíl od českých vysokých škol jednotlivé fakulty mají relativně malou autonomii výdaje na veškerou univerzitní administrativu (včetně knihoven) představují jen asi 5 % ce Univerzitní senát má dnes 21 členů, z nichž dva jsou externí a 3 jsou studenti s omezeným hlasování. Školní/vědecká rada má 10 členů, z nichž dva jsou studenti opět s právem účastn v otázkách, které se jich dotýkají. Konečně Finanční rada má 12 členů, z nichž 4 jsou exte nastavený řídící systém funguje v Cambridge již déle než patnáct let. Věž ze slonové kosti a rektor »nového druhu« Jak se ukázalo, ta nejspornější změna - veřejný výběr rektora -byla nakonec krokem, který nejvýrazněji. První rektor »nového druhu« byl profesor Alec Broers (nyní Lord Broers), který několik let vyhrál konkurz na místo profesora na inženýrské fakultě. Dlouhá léta byl ředitelem výzkumu univerzitu tedy přišel s důkladnou znalostí průmyslového výzkumu. A s dlouholetou zkušenos mezi aplikovanou sférou a předními americkými univerzitami. Jeho manažerské metody připadaly akademikům zpočátku tak rázné, že se jich část málem vzbo si však uvědomili, že pod jeho vedením se univerzita mění a nabývá nejen větši reputaci, a relevantnější z pohledu veřejnosti. V současnosti - od roku 2003 -stojí v čele Cambridge Alison Richardová, uznávaná antropolo univerzity. V křesle rektorky se zaměřila na univerzitní investice a podporu studentů. A n posílení naší finanční situace i spolupráci s aplikovanou sférou. Velmi aktivně se zúčastňuje národních a mezinárodních debat o roli univerzit v moderní spo se také získat co nejvíce peněz na programy spojené s oslavami 800. výročí založení Cambri Dříve se na nás veřejnost dívala jako na dobrou univerzitu, která vychovává skvělé absolve vědci světové pověsti. Naši vědci nicméně byli vnímáni jako odtržení od denního života. Po slonové kosti« dobře vystihoval charakter Cambridžské univerzity v té době. Nyní jsme brán světové vědecké pracoviště, které sice získává Nobelovy ceny, ale přitom se zabývá problém současnou společnost a jsou důležité pro každodenní život obyčejných lidí. Ze závisti - po dalo říci - se dnes stal obdiv. A to je nesmírně důležité pro nábor nových nadaných vědců Kdo se bojí změn, má strach hlavně sám ze sebe Ohlédnu-li se zpět, vidím, jak moc se Cambridžská univerzita změnila za poslední dvě dekád jak zbytečnými se ukázaly být obavy některých mých kolegů, že bude ohrožena akademická svo Jsem přesvědčen, že podobně se ukáží být nepodloženými i obavy mých českých kolegů, kteří záměrům obsaženým v Bílé knize. Je asi přirozené obávat se změn, ale je nutné najít odvahu Když jsme v Cambridge začali s reformami, vyvolalo to na univerzitě málem vzpouru. Změna a úspěch.