Komenský by měl zase jednou důvod k radosti

Pavel Šmejkal, sobota 28. březen 2009 22:46

Zatímco se v novinách řeší vládní krize a na stránkách Respekt blogu se diskutuje o tom, zda jsou Češi národ debilů, či zda jen slušní lidé mlčí, takřka nezmiňováno uplynulo další výročí narození Jana Amose Komenského. Další Den učitelů.

Často slyšíme nářky a stesky učitelů z praxe - peněz je čím dál méně, zaujmout v éře internetu a televize dnešní děti je čím dál těžší, ministři školství se snaží dělat „vysokou politiku", ale skutečné problémy školství jsou jaksi pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Zmiňovaný Komenský by asi nad dnešním stavem školství přinejmenším káravě pozdvihl obočí.

Ovšem není všechno úplně černé. Školství naštěstí nestojí a nepadá s figurkou ministra, se změnami osnov (a že jich už bylo opravdu požehnaně), ale je závislé především na lidech, kteří skutečně na školách působí - na učitelích, a to i těch - nebo možná právě těch - budoucích.

Dnes, v sobotu, jsem se na pražské pedagogické fakultě zúčastnil jako doprovod svých dvou školou povinných dětí akce D-DUR, neboli Dnu Dětí, Učitelů a Rodičů. Studenti, budoucí kantoři, připravili pro děti odpoledne na téma Afrika. Do detailů promysleli jeho náplň, připravili si masky a spoustu toho, co se naučili, promítli do dnešního setkání. Starobylá budova v "Rettigovce" tak žila domorodým tancem, rytmem bubnů, ale třeba i rituálními obřady či dětským halasem při hledání ukrytého deníku cestovatele Emila Holuba.

Přál bych studentům, aby jim bylo umožněno jejich entuziasmus uplatnit v praxi. Aby nenarazili na mantinely školní byrokracie, zkostnatělých tradicí, vžitých stereotypů, existenčního minima. Agresivní každodennosti.

Moc bych jim to přál.

A to je vlastně vše.

 Více zde