Kladivo na plagiátory ****************************************************************************************** * Kladivo na plagiátory ****************************************************************************************** 31.1.2009, rubrika: Orientace, strana: 19, autor: PETR ZÍDEK Přestože univerzity nyní věnují problému plagiátorství větší pozornost, pravděpodobnost od je stále velmi malá České vysoké školy si uvědomily, že problém nepoctivých studentů a akademiků je vážný. Pom odhalování má elektronický systém, zpřísnění univerzitních regulí i nová legislativa. Mnoz pochybují o tom, že by tato opatření dokázala plagiátorství vymýtit. Petr Suchý, vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních Masarykovy univerzity, patří k nejmladší generaci českých akademiků. Když v jeho kanceláři zrekonstruované historické budově v centru Brna přijde řeč na potírání plagiátů, říká rezo českých vysokých školách by mělo být standardem, že je-li nějaké plagiátorství objeveno, m Bohužel tomu tak ale vždy není.“ S tím, že studenti místo vlastních prací předkládají texty více či méně opsané, mají zřejm téměř všichni učitelé humanitních oborů. Některé příběhy odhalených plagiátorů jsou skoro čtení jedné práce studenta bakalářského cyklu vyučující zjistil, že práce je napsána v žen navíc se v ní vyskytují četné pasáže z děl jiných autorů, k nimž není odkazováno,“ popisuj případ z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni její děkan Ladislav Cabada. „V disciplinární komisi, před níž student uvedl, že v celé věci nevidí problém, protože musí a tak si zaplatil jistou slečnu, aby mu práci napsala.“ Student byl vyloučen ze studia, ni příběhu je jinde: „Vyloučený student již u nás opět studuje, protože když udělá přijímačky zákona musí přijmout,“ říká Cabada. Na první pohled se zdá problém plagiátorství velmi jednoduchý: opsal-li student nebo akade uvedení zdroje, měl by být potrestán. Zkušenosti učitelů různých vysokých škol však ukazuj velmi komplikovaná a nedá se vyřešit nějakým technickým či administrativním zásahem. Jak odhalit plagiát Na Masarykově univerzitě v Brně spustili loni aplikaci, která značně u vyhledávání plagiátů v závěrečných pracích. Elektronický systém spojuje registr vysokoškol kvalifikačních prací (tedy bakalářských, magisterských, rigorózních a disertačních) s prog je schopen uvedené texty navzájem porovnávat a vyhodnocovat jejich podobnost. Kromě toho s i porovnávání vložených studií s dalšími texty stáhnutými z internetu. „Dnes již máme v da závěrečných prací a celkově porovnáváme 1 150 301 souborů,“ říká Jitka Brandejsová z Masar která se na projektu financovaném také ministerstvem školství podílí. Systém má však řadu technických nedostatků. Podle ohlasů zástupců vysokých škol je to před uživatelské rozhraní, pomalé vyhledávání, hledaná slova nejsou skloňována a údaje nelze ex Mach z Vysoké školy ekonomické v Praze, předseda „Odborné komise pro otázky elektronického vysokoškolských kvalifikačních prací“, říká: „Algoritmus Masarykovy univerzity, který hled odevzdanými pracemi, a už ne mezi všemi texty na internetu, nemůže být výrazně úspěšný, ne většinou nekopírují z prací navzájem, ale v googlu zkopírují pasáž z prvního článku, který Tyto problémy se dají časem odstranit, nicméně zásadnější je to, že do systému se nezapoji všechny české vysoké školy. Dnes jich spolupracuje dvacet a jedna ze Slovenska, ale jen dv a Jihočeská univerzita - zveřejňují prostřednictvím systému úplné texty kvalifikačních pra největší česká univerzita - Karlova, která se odvolává na problémy s autorským zákonem. Če totiž dodnes nenašly konsenzus v otázce, jakým způsobem závěrečné práce zpřístupňovat. Zat univerzita a některé další je uveřejňují celé na internetu, na univerzitě Karlově jsou pří v jednotlivých knihovnách. Existují i další důvody: „Technická univerzita v Liberci závěre Brna neposílá, protože datové úložiště Masarykovy univerzity se nemohlo vykázat žádnými ce oblasti zabezpečení dat,“ říká ředitel knihovny Technické univerzity v Liberci Adam Kretsc akademičtí hodnostáři pak většinou pod podmínkou anonymity přiznávají, že svou roli hraje mezi jednotlivými univerzitami, zejména dvěma největšími, Karlovou a Masarykovou. I kdyby nakrásně jednou vznikl skutečně celonárodní registr kvalifikačních prací a všechny tyto práce uveřejňovaly na webu, žádný systém pro vyhledávání plagiátu nedokáže obejít dvě může porovnávat jen texty, které existují v elektronické podobě, čímž odpadají všechny prá data, pokud nebudou zpětně digitalizovány, a také třeba studie vydané knižně. A program pr rovněž nikdy nebude umět porovnávat práce v jiných jazycích. Když tedy plagiátor přeloží s nějakou tezi obhájenou třeba na univerzitě v Michiganu, může ho odhalit jen velmi málo pra shoda okolností. A to nemluvíme o plagování z méně rozšířených jazyků. „Nejdůležitější je aspekt. Studenti vědí, že tento program systematicky používáme,“ říká prorektorka Masaryko pro informační systém Ivana Černá. „Systém na vyhledávání plagiátu a důrazné postihy hříšn klasické odstrašování. Student si musí uvědomit, že udělá-li takový čin, tak škody v přípa větší než jakýkoliv možný zisk,“ doplňuje ji Petr Suchý. Někteří akademici však varují před přeceňováním celého systému. „Připomíná mi to boj nahrá společností s hudebními piráty prostřednictvím nejrůznějších ochran,“ říká sociolog Zdeněk Centra pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd. „Všechny ty ochranné p funkční, ale je to v zásadě slepá ulička. Nevěřím tomu. S tímhle systémem v zádech možná l než dřív podlehne dojmu, že je vše pojištěné, ohlídané. To je ale omyl. Bude pohlídané pou někdo něco doslova opíše z jiné práce studenta české vysoké školy.“ Proč studenti opisují školy si většinou nevedou statistiky disciplinárních řízení pro plagiátorství a navíc jen případů dospěje až před disciplinární komise. Exaktní srovnání se zahraničím proto není mo vysokoškolských učitelů, kteří působili na cizích univerzitách, však svorně tvrdí, že zejm americkém světe je podobné jednání mnohem méně rozšířené. Pokračování na straně 20 Dokončení ze strany 19 „Na univerzitách v USA i Velké Británii mají vysoké standardy již velmi dlouhou tradici a neopisování se stal do značné míry běžnou praxí vysokoškolského života a vysokoškolské men Milada Polišenská, prorektorka pro akademické záležitosti Anglo-americké vysoké školy v Pr také existují mnohem přísnější pravidla, která musejí studenti dodržovat. „Za plagiátorstv i použití písemné práce určené pro jeden kurs v jiném kursu,“ říká ředitel pražské pobočky University Jiří Pehe. Za rozsah plagiátorství na českých vysokých školách může pravděpodobně celý vzdělávací sys a střední školy požadují dnes často po žácích, aby udělali nějaký kompilát, ale učitelé ji nezdůrazňují, že musejí uvádět zdroje. Když pak studenti přejdou na vysokou školu, pokraču středoškolském stylu práce,“ říká prorektorka Masarykovy univerzity Ivana Černá. Mnozí vys studenti pak plagování v seminárních pracích považují za stejnou banalitu jako použití tah opisování od souseda v lavici na střední škole. Celý problém má mnoho dalších dimenzí. Jednou z nejpodstatnějších je devalvace textů stude zejména v humanitních vědách. Systém hodnocení akademiků založený na kvantitativních ukaza produktivity a zmasovění terciárního vzdělání vede k tomu, že většina textů vyprodukovanýc akademickým prostředím nemá žádný jiný smysl než zisk titulu či prodloužení pracovní smlou příliš mnoho písemných prací, které učitelé nemohou odpovědně přečíst,“ říká sociolog Miro „Nezvládáme mít přehled ani o pracích svých nejbližší kolegů, nebo dokonce kamarádů,“ dopl Konopásek. „Tlak na produkci je veliký, což vede k pokušení dělat z textů další texty a nějak to recy biolog Stanislav Komárek a s trochou nadsázky dodává: „Pokud by se dnes objevil jeden geni tak ho pravděpodobně nikdo nenajde v houštině průměrných.“ On sám proto nezadává studentům ale písemné práce, které píšou v jeho přítomnosti. „Snažím se studenty neuvádět v pokušení způsoby, které k tomu nesvádějí.“ Tímto poněkud středoškolským způsobem se ovšem nedá zjis student vyhledávat a interpretovat prameny, ani jak si osvojil schopnost psaní vědeckého t být jeden z hlavních účelů vysokoškolského studia. Zbožné přání Postihování plagiátorů znesnadňuje také to, že jen málokdy je situace zcela j hranici mezi prostým opomenutím a záměrným plagováním není vždy snadné. „Málokdo ukradne t kterou v celé práci vůbec necituje,“ říká sociolog Zdeněk Konopásek. „Většinou tu knihu ně ocituje a vedle toho ji nepřiznaně používá i mnohde jinde. Takže pak není ten hlavní probl shodné kousky textů, ale posoudit přiměřenost odkazovacího aparátu. Představa řady lidí, ž plagiát lze jednoduše a jednoznačně, že pro to lze mít nějaká univerzální pravidla, je pou Objevují se i případy, které by se na první pohled mohly zdát absurdní, kdy vedoucí práce student plaguje jeho vlastní knihy či články, nebo je používá více, než by vyplývalo z odk opozitum ke copyrightu,“ říká Zdeněk Konopásek. Pokud se student třeba nadchne pro nějakou profesora, několik let chodí na jeho přednášky a semináře, může znalosti, které si osvojí, hloubky, že je pak považuje za jakousi obecně sdílenou pravdu, a nikoli výsledky konkrétní analýzy, které byly publikovány, a které je tedy třeba ocitovat s příslušným zdrojem. Situaci šikovným plagiátorům usnadňuje také fakt, že mezi obory a školami neexistuje konse věcech - například o tom, co je vlastní či přejatá myšlenka nebo jak správně citovat. „Pro přejaté myšlenky v humanitních oborech je obtížně řešitelný na obecné úrovni: je nutné roz které reprodukují, komentují a kriticky analyzují, od publikací a textů, které jsou zcela Miroslav Petrusek. Najít elementární shodu se zdá nemožné i na jedné fakultě. „Pokusili jsme se na katedře po mezinárodních vztahů vytvořit vlastní materiál, který by dal představu o tom, co to je cit odkaz a podobně, resp. jaká jsou základní pravidla při psaní odborného textu,“ říká Ladisl velmi těžké se na podobném materiálu i uvnitř jedné instituce dohodnout, lidé z jiných obo nich se věci dělají trochu jinak... Řekl bych, že obecně chybí mezioborová shoda na metodě mnoha lidí i vůle.“ Této nejednoznačnosti využil i aktér největšího plagiátorského skandálu posledních let, pr antropologie Západočeské univerzity v Plzni Ivo Budil, který do svých textů zařazoval bez opsané od kolegů. V létě 2007 se mu podařilo přesvědčit ad hoc vytvořený etický panel, kte posuzoval, že „historická antropologie nemá u nás dostatečně vyhraněný předmět studia, a ž do přírodních i humanitních věd nedospěla k standardnímu vědeckému aparátu“ (citace z usne se tedy Budil podle komise, v níž měli většinu jeho kolegové, respektive vzhledem k jeho t prorektora podřízení, dopustil „závažných pochybení“, plagiátorem není. Vše na web! Univerzity měly doposud velmi svázané ruce i v postihování jednoznačných plagiátů. „Studen využívali mezer v disciplinárním řádu,“ říká Petr Suchý z Fakulty sociálních studií Masary „Například se vyhýbali převzetí pozvání na jednání disciplinární komise. Nebo když zjistil nim vedeno disciplinární řízení, okamžitě si přerušili studium, a tím pádem nemohli být po jsme zpřísnili náš disciplinární řád.“ Pokud univerzita objeví plagiát až po obhajobě, což se u závěrečných prací nezřídka stává, dnešních pravidel hříšníkovi odebrat získaný titul. To se rozhodl změnit poslanec sociální a zároveň profesor kvantové elektroniky a optiky na Přírodovědecká fakultě Masarykovy univ Ohlídal. „Mezi studenty rostou případy plagiátorství v závěrečných pracích jako houby po d případy plagiátorství mezi akademiky, třeba pokud jde o habilitační práce,“ říká Ohlídal. Novela vysokoškolského zákona, kterou chce Ohlídal se skupinou poslanců předložit v Poslan května, má umožnit odebírání titulů ex post. „Budilova ostudná kauza byla pro nás jedním z jsme se rozhodli celou věc nějak řešit,“ říká Ivan Ohlídal. Poslanec zároveň chce potírat tím, že by univerzity musely ze zákona uveřejňovat kvalifikační práce na internetu. „Pokud vědecké práce, není důvod je tajit. Ve světě je běžné, že jsou diplomové práce na webu uni na tom nepřijde nic zvláštního,“ říká Ohlídal. Podobná transparentnost by jistě počet plagiátů snížila, je však třeba počítat s tím, že v být součástí práce patent, unikátní technické řešení nebo třeba citlivé osobní údaje, což jen těžko. „Na naší univerzitě jsme měli případ závěrečné práce řešené na základě obchodní firmou a její podmínkou bylo, že se k ní nikdo dalších dvacet let nedostane,“ popisuje jed výjimečný - případ ředitel knihovny Technické univerzity v Liberci Adam Kretschmer. Jde o naši pověst Jedním z důvodů, proč se české univerzity doposud k problému plagování u učitelů stavěly laxně, je zdejší vysokoškolský systém. Vysoké školy dostávají od státu pří počtu studentů, takže není v jejich zájmu se jich zbavovat. Univerzity si navzájem nekonku trhu, a proto se nemusejí obávat odlivu zájemců jinam. Časy se ale možná mění a na důležit dostávají mladí akademici, kteří si uvědomují, že renomé je velmi důležitým kapitálem škol mají velmi dobrou pověst, takže víme, že jakýkoliv škraloup by tu pověst poškodil,“ říká P Masarykovy univerzity. Z tohoto hlediska není ale příliš povzbuzující vyústění kauzy Budil. Ten byl na podzim 200 obvinění z plagiátorství, přestože evidentně neuváděl ve svých textech zdroje. Během aféry najevo, že jeho habilitační práce neobsahuje žádný poznámkový aparát, takže by za normální nemohla být vůbec přijata k obhajobě. Ivo Budil dnes odmítá odpovědět na otázku, jaké pouč své kauzy, a považuje se za nevinného: „Etická komise explicitně zmínila pouze jediné vážn a to chybu v letopočtu v osmisetstránkové knize Za obzor Západu. Zároveň jednoznačně vyvrá nařčení z neuvedení původních zdrojů. Jsem autorem zhruba stovky odborných statí a deseti nikým nebyl v žádném mém textu objeven zdroj, který by nebyl citován.“ (V usnesení etické toto: „Vzhledem k odborně různorodému složení Etického panelu se jeho členové nemohli jako vyjádřit k vědeckému přínosu těch Budilových děl, která byla předložena k habilitačnímu i řízení...“) Ačkoliv řadu akademiků způsob řešení aféry rozčaroval, Budilova kariéra nijak neutrpěla. S fakultě vedoucím katedry, proděkanem pro vědu (!) a členem vědecké rady, organizuje konfer vMF Dnes a zasedá ve vědeckých radách minimálně dalších čtyř akademických institucí (což v že má možnost ovlivňovat kariéry kolegů). Poškozuje dobrou pověst těchto akademických prac položenou otázku, došly pouze vyhýbavé odpovědi: „Ivo Budil na své členství ve Vědecké rad univerzity v Českých Budějovicích nerezignoval a v posledních dvou letech se zúčastnil pou pravidelných zasedání. Více se ke zmíněnému dotazu nebudeme vyjadřovat,“ píše tisková mluv univerzity Hana Bumbová. Děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice Petr Vorel odmítá odpovědět, protože otázka „nevhodná a vytržená z kontextu“. Rektor Anglo-americké vysoké školy (kde Budil učí a je č Council“) Alan Krautstengl se odvolává na presumpci neviny a výrok komise o tom, že Budil Zdeněk Uherek, ředitel Etnologického ústavu Akademie věd, kde je Budil členem rady pracovi vůbec nereagoval. Sám Ivo Budil prý problém plagiátorství se svými studenty nikdy řešit nemusel. „Se svými s píší bakalářské, diplomové a disertační práce, pracuji individuálně a pokud možno systemat tak práci průběžně v průběhu zrodu, hodnotíme při setkání téměř každou stránku a tento pří vylučuje jakékoliv nezvládnutí citačního aparátu textu.“ *** S tímhle systémem v zádech možná leckdo snáze než dřív podlehne dojmu, že je vše pojištěné ale omyl. Bude pohlídané pouze to, když někdo něco doslova opíše z jiné práce studenta čes Foto popis| Linoryt Michal Cihlář „Naše obory mají velmi dobrou pověst, takže víme, že jakýkoliv škraloup by tu pověst poško Suchý, vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních stud univerzity) „Nejdůležitější je preventivní aspekt. Studenti vědí, že program na odhalování plagiátů sy používáme.“ (Ivana Černá, prorektorka Masarykovy niverzity pro informační systém) Foto LN Se svými studenty pracuji individuálně a pokud možno systematicky, sleduji tak práci průbě při setkání téměř každou stránku a tento přístup prakticky vylučuje nezvládnutí citačního Ivo Budil profesor sociální antropologie Tlak na produkci je veliký, což vede k pokušení dělat z textů další texty a nějak to recyk se dnes objevil jeden geniální článek, tak ho pravděpodobně nikdo nenajde v houštině průmě Komárek biolog Pokud jde o běžné vědecké práce, není důvod je tajit. Ve světě je běžné, že jsou diplomové univerzity a nikomu na tom nepřijde nic zvláštního. Ivan Ohlídal profesor fyziky a poslanec ČSSD