Co je třeba vyházet z vysokých škol ****************************************************************************************** * Co je třeba vyházet z vysokých škol ****************************************************************************************** 27.2.2009, rubrika: Názory, strana: 13, autor: Daniel Münich Výzkum potvrzuje, že vysoké školy dosahují lepších výsledků v zemích, kde jsou izolovány o vnějších partikulárních zájmů. Zároveň musí být konkurencí tvrdě tlačeny k odpovědnosti za musí být viditelné. Jak tomu je u nás? Autonomie našich škol není vyvážena, zdravé konkurence je málo a měřitelnost výsledků je c změny popsala Bílá kniha reforem vysokých škol ministerstva školství, která v lednu prošla Chleba se však bude lámat až při přípravě nového zákona, které se zúčastní i nejvyšší zást škol. Naše školy se mohou rozhodovat poměrně samostatně. Akademické senáty mají obrovské pravomo rektory, od kterých se odvíjí vedení školy, schvalují předpisy, rozpočty, dlouhodobé záměr vědeckých rad. V podstatě jde o pravomoci vlastníků. Takto rozsáhlé pravomoci najdeme především v postkomunistických zemích, kdy si akademické vysokou míru autonomie na obranu akademických svobod v tehdejší politicky rozbouřené spole a podnikatelský svět, které z daní školy financují, jsou však do rolí vnějších pozorovatel dodnes. To je první věc volající po změně. Navzdory autonomii školy nejsou chráněny před nežádoucím vlivem politikaření a lobbistický mají správní rady, které jsou jmenovány jedním politikem – ministrem. Na personálním slože dobře vidět, naštěstí jsou jejich pravomoci omezené. Autonomie v rozhodování bez odpovědnosti vede nutně k uspokojení, falešné namyšlenosti, pa stagnaci. Reálnou odpovědnost může zajistit pouze zpětná vazba od uchazečů, studentů a uži výzkumu. Mám tím na mysli konkurenci, které je u nás velice málo. Na většinu škol se totiž léta hlásí více schopných uchazečů, než je stát školám ochoten fi Školy tak nemají důvod vážně řešit, co, jak, kde a kdy učí, a pracovat usilovně na svém ro plánovaný od úřednického stolu ministerstva je neuspokojivý. Zatím u nás nefunguje ani konkurence s dobrým jménem. Veřejnosti se totiž stále nedostává srovnatelných a věrohodných informací o obsahu a kvalitě vzdělávání a vědecké práce na ško oborů. Tlaku na kvalitu nepřidá ani absence aspoň symbolického školného, které by podnítil studentů. Situace tedy volá po zásadnějších změnách. Do konání škol se musí více promítat zájem veře izolovaný od politikaření. Najít řešení nebude snadné. Musí být výrazně posílen konkurenční tlak na odpovědnost škol za jejich výsledky. Zde je t jako cenového a informačního signálu a musí být výrazně zvýšena informovanost o kvalitě. Pro vlastníky řady veřejných škol, kteří si dnes žijí pohodlně z veřejných peněz, netrápí konkurence a setrvávají v málo transparentním prostředí, nebudou zmíněné reformy bezpochyb Lze očekávat, že jim budou velmi silně vzdorovat.