Sex díky parazitům ****************************************************************************************** * Sex díky parazitům ****************************************************************************************** Týden, 31.8.2009 Paraziti toho dovedou mnohem více, než by se na první pohled zdálo. Své hostitele umějí do přeprogramovat a proměnit je v poslušné zombie. A také dost možná mohou za to, že k početí zapotřebí on a ona. Biologové co chvíli přicházejí s novými doklady toho, jak paraziti hýbou celým světem. A n jen o příživníky z řad virů a bakterií, v jejichž případě je to zásluhou AIDS, chřipky či příliš zjevné. Nedávno popsaná parazitická houba například donutí mravence žijícího v koru sestoupil k zemi, zavěsil se na spodní stranu nějakého listu a tam „na povel“ zahynul. Hou místo ideální pro vývoj plodnice, která poté na mrtvolce vyroste. Vládci loutek Nejznámějším příkladem vynuceného chování je kašlání a kýchání, jímž si viry zajišťují šíř umí být rafinovanější. Postižené zvíře se pohybuje na velké vzdálenosti, nebojí se, je pří ničeho nic kousne. Dělá vše pro to, aby virus předalo dál. Jeden druh motolice se potřebuje dostat z ryb do rybožravého ptáka, protože její životní c pobyt v obou hostitelích. Donutí proto ryby vyplout k hladině a provádět tam složité akrob Blýskající se bříška snadno upoutají pozornost lovících ptáků. Jiná motolice zase přemění hostitelského plže v barevný pulsující orgán připomínající tučnou housenku. Opět je cílem dalšího hostitele, v tomto případě hmyzožravého ptáka. Prvokem Toxoplasma gondii je u nás nakažena asi třetina lidí. Řada výzkumů potvrdila, že p reakční časy svého hostitele a dalšími způsoby ovlivňuje jeho psychiku. „Toxoplazma se pot mezihostitele, což je zpravidla myš nebo jiný drobný savec, do definitivního hostitele, jí šelma. Takže pokud parazit dokáže myš zpomalit nebo způsobí, že se nebude tak bát, má větš bude sežrána a prvok se dostane do kočky, v jejímž těle se dokáže pohlavně rozmnožovat,“ ř a evoluční biolog z Přírodovědecké fakulty UK Jaroslav Flegr. Člověku napadenému toxoplazm kočkou nehrozí, zato ho může přejet auto, před kterým včas neuskočí, což potvrdily už čtyř studie. Je to téma jako stvořené pro autory sci-fi hororů. S podvědomým strachem z parazitů pracuj legendární snímek Vetřelec. Útočícího medvěda alespoň vidíme přímo před sebou; s hrozbou s našeho těla se bojuje hůře. Zbyteční samci? Paraziti možná nemají na svědomí jen pohnuté osudy jednotlivých mravenců, ryb… a lidí. Jej podle evolučních biologů sahá mnohem dále, k jedné z nejobecnějších vlastností živých tvor rozmnožování. Mnoho organismů se dovede rozmnožovat i nepohlavně, samice si bez samců vyst bez výjimky na tento jednoduchý způsob žádný druh nespoléhá bezvýhradně. Proč? Jako odpově konstatování, že je to zkrátka příjemnější. Kdoví, možná je pučení nebo příčné dělení spoj pocity rozkoše. Ale především -evoluci pranic nezáleží na tom, abychom se cítili fajn. „Za zda předáme svoje geny do další generace. O nic jiného než o geny se na světě v konečném d Pohlavní rozmnožování se z tohoto úhlu pohledu jeví jako extrémně nevýhodné. Každý z rodič jen polovinu svých genů, a to se ještě polovina potomstva vyplýtvá na samce, kteří sami př další generaci nemohou. Jedinci jsou navíc nuceni trávit spoustu času hledáním partnera, n vlastním pářením, místo aby si obstarali něco na zub. Nemluvě o tom, že během sexuálních r někdo sežrat. Milujte se a lište se Teorií vysvětlujících, proč sex dávno nezmizel z povrchu zemského coby drahá neefektivní a metoda výroby potomstva, biologové vymysleli řadu. Většina z nich souvisí se skutečností, rozmnožování zvyšuje rozmanitost potomstva, protože při něm dochází ke spojování rodičovsk nových kombinací. A rozmanitost se vyplácí. „Kdo se rozmnožuje asexuálně, je jako hráč, kt losů se stejným číslem. Slušnou šanci na vítězství v loterii však má jen ten, kdo si obsta různými čísly,“ píše Matt Ridley v knize o evoluční biologii Červená královna. Kdyby organismy obývaly neměnné prostředí, bylo by pro ně ideální udržovat si ty vlastnost osvědčily jejich předkům. K tomu je nepohlavní rozmnožování ideální - potomek je až na náh identickou kopií svého rodiče. Jenomže takový luxus si žádný živý tvor nemůže dovolit, pro neustále mění. Tou nejméně spolehlivou složkou prostředí není teplota, množství srážek neb Jsou jí ostatní organismy. A především paraziti, protože ti jsou díky rychlejšímu rozmnožo reagovat opravdu bleskově. Jaroslav Flegr vysvětluje: „Někdy je výhodné, aby potomci nezdědili vlastnosti rodiče. Nej uplatňuje právě v obraně proti parazitům. Ti jsou důležitější než jiné faktory, protože js neustále hledají nějaké slabiny. Když se přizpůsobíme zvýšené teplotě, ona na to nezareagu poklesem.“ Je to nekonečný závod ve zbrojení: parazit přijde na způsob, jak hostitele zotr zareaguje obranným mechanismem, čímž parazita donutí hledat nové způsoby vykořisťování. Ne hostitel by neměl šanci. Právě proto je dnes „parazitická teorie“ mezi evolučními biology byť svou roli jistě hraje i řada dalších faktorů. Paraziti, to nejsou jen tasemnice a podobná havěť. Patří mezi ně nepřeberné množství organ viry a bakteriemi. Jak píše Matt Ridley: „Muži nejsou zbyteční; ženy si jimi pojišťují své chřipce a neštovicím (pokud vás to uklidní).“ Pružní jako guma Jaroslav Flegr sice považuje roli parazitů za významnou, ale hlavní výhoda pohlavního rozm něho obecnější. Upozorňuje, že sex umožňuje reagovat na měnící se podmínky, zároveň však n vrátit se po krátkodobé výchylce k původnímu stavu. Pokud se nepohlavní organismus vlivem jde o změnu nevratnou - předchozí varianty genů jsou navždy ztraceny. A to může být nevýho „Když se druh rozmnožuje pohlavně, reaguje elasticky. Funguje jako guma, která se nejprve ale potom to jde stále hůře a hůře. Rychle se přizpůsobuje, protože má vždy k dispozici sp genů. Ale jak koncentrace těch dočasně výhodných stoupá, zároveň přestávají být výhodné,“ Můžeme si představit například populaci malých býložravců. Nadprůměrně velký jedinec má zp protože se lépe ubrání predátorům. Ale jakmile nad tlakem predátorů převáží třeba nedostat začne být výhodná opět menší velikost, protože malé zvíře si vystačí s málem. „Pohlavně se organismus se nikdy úplně nepřizpůsobí, takže když se prostředí vrátí do původních podmíne rychle vrátit jako guma. To je obecnější důvod než obrana proti parazitům,“ tvrdí Flegr, k podrobně vysvětluje v knize Zamrzlá evoluce. Vliv parazitů na chování spojené se sexem však může mít více rovin. Proč se lidé tak rádi k tomu naprogramovat paraziti, kteří si tak zajišťují snadnější šíření. Dokázat pravdivost však prakticky nemožné, stejně jako v případě tvrzení, že pohlavně přenosní paraziti zvyšu hostitele. V živočišné říši pro to nějaké indicie existují, u lidí by experiment zcela jis komise nepovolila. *** * Jde to i bez chlapů Pijavenky (mikroskopičtí živočichové běžní i v našich vodách) jsou zcela výjimečné: nikdy jediného samce. Samci sice dlouho chyběli i u řady jiných skupin organismů, a nakonec na n jenom narazili, jenže u pijavenek bude takové pátrání pravděpodobně marné. Genetici totiž genů došli k závěru, že se sexu neoddávají už minimálně 80 milionů let OE a tak dlouho by nevydržel. Samičky se bez samců zkrátka obejdou, rozmnožují se tvorbou vlastních klonů. Ev John Maynard Smith v této souvislosti hovořil o "evolučním skandálu". Nevedl ho k tomu muž absence samců ho nepohoršovala. Skandálem myslel spíše skutečnost, že si pijavenky odpíraj by je to teoreticky mělo přivést do záhuby. Jejich životní styl nelze zaměňovat s hermafro nebo žížal. Hermafroditi vytvářejí samčí i samičí pohlavní buňky v jednom těle, pijavenky buňky vůbec nemají. Ondřej Vrtiška