Neučme matiku, učme děti ****************************************************************************************** * Neučme matiku, učme děti ****************************************************************************************** Respekt, 31.8.2009 Začíná nový školní rok, který bude v mnoha ohledech mimořádný a hned zkraje v něm padnou z Vláda v těchto dnech jedná o tom, nakolik se nevyhnutelné rozpočtové škrty dotknou i škols podaří alespoň udržet současnou úroveň učitelských platů. Podle prvních návrhů by učitelé o více než tisíc korun měsíčně. Říjnové volby pak do čela rezortu vynesou zatím neznámého kterého čeká úkol dotahovat připravené reformní kroky a vybojovat pro vzdělání pozici mezi rozpočtovými prioritami. Zároveň do systému začínají proudit miliardy z evropských fondů a o tom, kam je nasměrovat. Definitivně se rozhodne o startu či odkladu státní maturity. Zdálo by se, že je to na jeden školní rok víc než dost změn a očekávání. Ale to je „jen“ r politiky. Kromě toho desítky tisíc studentů a tisíce učitelů na středních školách začnou p nových pravidel: dorazila sem reforma, která dává jednotlivým školám prostor pro to, aby u vlastních vzdělávacích plánů, nikoli podle centrálních osnov. Na základní školy vstoupila změna před dvěma roky a ony se s ní učí zacházet a žít. Náš základní vzdělávací kruh čeká pokus o řešení problémů se zvláštními školami, do kterých chodí násobně víc dětí než v jin zemích. Jedna věc se ale nemění: v debatách o českém školství zní skeptické hlasy na téma úpadku ú nedostatku peněz a nedotažených reforem. Ostudná maturita I člověk s upřímným zájmem o věc už to musel vzdát. Vyznat se v tom, co se děje kolem příp maturity, je téměř nemožné. Jen během posledních několika týdnů se v pravidelných interval zprávy o tom, že maturity budou, budou odloženy, či snad přece jen nebudou vůbec. Vysvětle nesnadné projekt spustit, se přitom opíralo především o poněkud temné věty o složité „logi byla také několikrát změněna v závislosti na tom, kdo přípravu maturit řídil. Logistika maturit je bezesporu náročná věc: obnáší každoroční přípravu testů pro přibližně maturantů. „Máme dvaadvacet různých typů testu, musíme je vytisknout, v daný okamžik doruč to vše tak, aby se zadání předem nedostalo na veřejnost. Testy se pak musí vyhodnotit, výs a poslat zpátky na školy. Nesmí přitom dojít k žádným technickým chybám, které by ohrozily byť jediného studenta,“ popisuje Pavel Zelený, ředitel CERMAT – instituce, která má přípra starosti. Vývoj maturit podle něj bude stát přibližně půl miliardy a roční provozní náklad dvou set milionů korun. Důvodem k zamyšlení o schopnostech zdejší státní byrokracie je ovšem fakt, že maturity, pr jednu z priorit v oblasti školství, chystají čeští úředníci už dvanáct let. První dvouletý ministerstvo ohlásilo v roce 2000, další přišel o sedm let později a právě teď bude o zatí návrhu na odklad rozhodovat parlament. Jednou přišla pauza kvůli tomu, že se nepodařilo pr zákon, jindy proto, že nebyl připraven systém, peníze ani lidé. Jen během posledních dvou dva ředitelé CERMAT a s nimi i dva odlišné pohledy na to, jak maturity připravit. Dění kolem středoškolské závěrečné zkoušky poskytuje podle odborníků obraz základních prob školských reforem. Jsou dva: politizace a krátkodobý horizont uvažování. Během příprav mat vystřídalo šest ministrů školjustice ství, čtyřikrát proběhla změna jen během posledních t z ministrů se obklopil novými lidmi s novými názory a koncepcemi. A do hry vstupují i konk tlaky. „Proměny školství mnohonásobně překračují horizont čtyřletého volebního cyklu. Jenž jsou zvyklí uvažovat právě v této rovině,“ konstatuje Ondřej Hausenblas z Pedagogické faku Karlovy. „A během posledních debat o maturitách je zjevné, že politici začínají kalkulovat protestující studenti jsou zároveň už i voliči a odkladem maturit se snaží získat jejich p Hausenblas zároveň poukazuje na druhou stránku sporů o maturity – totiž na otázku, zda je potřebujeme. „Na konci studia je přece pozdě se ptát, co se studenti naučili,“ říká Hausen „Potřebujeme sledovat průběžně, jestli se učitelům daří děti něco učit a zda se žáci rozví nějaké takové testy potřebujeme, pak mnohem dřív a opakovaně a nesmíme je používat jako bi žáky. Ale jako podporu, aby věděli, jak na tom jsou a co mohou zlepšovat. Děláme to však n dobu necháváme učitele i žáky v nejistotě, jestli dělají něco, co má smysl, nevymýšlíme zp pomoci, aby to zjišťovali, a ještě jim ze všech stran nadáváme, že to dělají špatně. A pak proženeme nějakým testem.“ Jednoduše řečeno se Hausenblas a s ním i řada dalších odborníků domnívá, že peníze, čas a věnujeme prosazování státních maturit, bychom mohli a měli dát jinam: na podporu učitelů. z nejuznávanějších tuzemských odborníků na školství, Karla Rýdla z Univerzity Pardubice, m ještě jeden podstatný nedostatek. „Jsou střiženy na model středních škol, který letos vlas existovat,“ vysvětluje Rýdl. „Střední školy přecházejí na svoje vlastní učební programy, a vyvinuty ještě před nástupem reformy jako centrálně pojatá zkouška.“ Jinými slovy řečeno: státní maturity připravujeme tak dlouho, že jejich spuštění předběhla A silné argumenty jejich zastánců – že střední školy potřebují možnost exaktního srovnání nastaví jasné parametry studia a bude studenty motivovat – zní přesvědčivě pro stále méně Bílá a bělejší Jak už bylo řečeno v úvodu, tento rok vstupuje na střední školy kurikulární reforma. Ta vy jediné velkorysé vize proměny českého školství, která je už osm let sepsána v Bílé knize. měli velké cíle: založit větší spravedlnost ve vzdělávání, vyšší dostupnost středního a vy odstartovat celkovou modernizaci českého školství. Východiska byla vcelku jasná. Po celá devadesátá léta se diskutovalo o tom, že musíme změn jež byla nejenom obsahem poplatná starému režimu, ale která stála i na starých metodách vy zahlcování žáků často zbytečnými informacemi při téměř naprosté absenci rozvíjení jejich k Stručně řečeno: doba se změnila, potřebujeme změnit i školu. Krátce po svém nástupu do čela ministerstva školství na konci roku 2007 zadal Ondřej Liška zelených) zpracování „inventury“ Bílé knihy. Chtěl zjistit, co se z této reformy uskutečni co zůstává živé. „Hlavní závěr analýzy byl, že naše vzdělávací politika je zoufale nekonce Jana Straková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, která inventurní tým vedla. „Pohyb případu k případu, každý ministr přichází s novými nápady, nenavazuje na svoje předchůdce, strategická vize zcela chybí.“ Straková to dokumentuje na osudu reformních kroků Bílé knihy. Tak předně, pokud jde o fina někdejší premiér Miloš Zeman slíbil, že česká „společnost vzdělání“ bude na školy dávat še podobně jako vyspělé evropské země, posíláme tam rok co rok o třetinu nižší částku a nic n ani období rychlého ekonomického růstu. „Alarmující je, že víme velmi málo o tom, jak se p cíle,“ pokračuje Straková. „Neexistuje totiž žádný monitoring, nevíme nic o tom, jaký dopa opatření.“ Na tohle téma totiž autoři reformy žádné dokumenty nepřipravili. S potřebou zpě nepočítali a reforma jako by je přestala zajímat v okamžiku, kdy byla schválena. Určitá data je tak možno získat pouze z mezinárodních srovnání nebo ze speciálních průzkum nesvědčí o tom, že by reformní záměry byly naplňovány. „Tak třeba mezinárodní srovnání PIS Česku se výrazně zvyšují rozdíly mezi jednotlivými dětmi i typy škol. Děti se stále pevněj svého rodinného zázemí, zjednodušeně řečeno – děti vysokoškoláků odcházejí na víceletá gym školy, ostatní děti zůstávají na horších základních školách. Rozdíly ve vzdělání mezi nimi narůstají,“ dodává Jana Straková k naplňování cíle na zvýšení spravedlivosti ve vzdělávání Pokud jde o realizaci kurikulární reformy, pak průzkum na školách ukázal, že většina učite za zbytečnou a formální. Často došlo k tomu, že na školách jen formálně napsali nový progr starých osnov. „Myšlenka té reformy je správná, ale nedokázali jsme ji zatím dotáhnout, ka úroveň učitelů. Je to klasická reforma shora,“ uvažuje Ondřej Hausenblas. „Ale jak chtít p začali učit úplně jinak, než byli zvyklí a než se to naučili? Stát jim to prostě nadekreto se s nimi o tom moc nebavil, a nejenom že je není ochoten za novou práci slušně zaplatit, neposkytuje téměř žádný servis – od učebních pomůcek přes asistenty po doškolovací kurzy.“ tedy prozatím vypadá jako dokonalá ilustrace skeptického hodnocení reforem: jako by podsta dokument, naplnit politické zadání, nikoli změnit školu. Učit děti Ondřej Liška nebyl jen kontrolorem stavu reforem, které sepsali jiní. I on se pokusil o ve vizi. Ohlásil plán na navýšení financí pro školství o osmdesát miliard korun během příštíc jiné začal pracovat na standardu profese učitele. To měl být jeden z klíčových dokumentů n měl nově definovat, co máme považovat za dobrou práci učitele. Zároveň měl provázat přípra pedagogických fakultách s potřebami školní praxe. „Změna pedagogického studia je klíčová věc. Diskutujeme o tom od poloviny devadesátých let nejsme schopni ji prosadit,“ tvrdí Karel Rýdl z Univerzity Pardubice. „Standard vyjadřuje zásadní změny. Zdůrazňuje nutnost, aby se učitelé zaměřili na porozumění osobnosti dítěte, individuální potřeby. Jde o odklon od odbornosti v jednotlivých oborech, na které jsme dos směrem k psychologicko-pedagogickým kvalitám kantorů. Učitel musí vždycky především vědět, že učí třeba matematiku.“ Odborníci se shodují v tom, že to může být klíčová věc pro proměnu našich škol: pochopení, různé předpoklady pro zvládání látky a že tomu se výuka musí přizpůsobit. „Naše školy zatí dětmi jednají jako s nějakou zprůměrovanou jednotkou. Neberou v potaz, že děti mají různé kreativitu, učení,“ říká k tomu Ondřej Liška. „Když na ně nasadíme nějakou formální předst mají dosáhnout, postupně je budeme ztrácet – buď nebudou stíhat, nebo je vyučování nebude absurdní – jako by nešlo o to něco dětem ve škole dávat, ale jen o to, aby naplnily nějaké představy o tom, čeho mají dosáhnout.“ Liškovi se podařilo mezi učiteli vyvolat o přípravě standardu masovou diskusi. Po jeho odc ministerstva však práce na standardu skončily. „To je dvojnásobná tragédie,“ hodnotí to Rý po všech zkušenostech s reformami mnoho nadšení nezbylo. Byl malý zázrak, že přípravu stan vážně. A teď přichází klasika: stát se opět ukazuje jako nespolehlivý partner do diskuse. těžké učitele znovu dostávat.“ Skepse panuje i mezi odborníky. Neschopnost státu důsledně provádět školské reformy přičít čeští politici dosud přes všechny hezké řeči nepovažovali tuto oblast za opravdovou priori změní, teprve uvidíme. Ale jisté je, že ekonomická krize dostala do debat v politických i téma vzdělání jako jeden z mála možných nástrojů, jak se obdobným budoucím otřesům vyhnout experti rozhodujících stran, Walter Bartoš za ODS a Jiří Havel za ČSSD, se shodují v tom, základní společenskou prioritou opravdu stát musí. Ondřej Hausenblas k tomu říká: „Dnes už myšlenky na to, abychom školy změnili. Ale potřebujeme vyvolat skutečně celospolečenskou d je chceme měnit. Potřebujeme dospět k nějakému konsenzu, jasnému zadání a postupu. A to ne věcí politiků – ti se koneckonců chovají tak, jak jim to dovolíme.“ ich al komárek