Výzkum je životem vědy ****************************************************************************************** * Výzkum je životem vědy ****************************************************************************************** 07.09.2009, Autor: Samuel Zajíček Když v současné debatě o budoucnosti vědy akademici mluví o základním výzkumu, považují ob zřejmé, že základní výzkum je ze své podstaty dobrý a lidé, kteří se snaží přiškrtit na ně jsou zlí. Co však v debatě pohříchu schází, jsou argumenty, které by pomohly přesvědčit ty základního výzkumu a jeho nezávislosti popírají a přitom rozhodují o budoucnosti české věd mají totiž také své argumenty. Základní výzkum je podle nich drahý a my jsme malá a relati Základní výzkum nepřináší bezprostřední profit, je veskrze neužitečný. Vědci jsou lidé, kt peníze daňových poplatníků přemýšlením nad naprosto zbytečnými věcmi a jen zřídkakdy z jej zásadní inovace. Výsledky základního výzkumu jsou přitom na celém světě veřejné, tudíž je zemí, kde mají na takový luxus peníze. Taková argumentace je nepochybně vděčná a ekonomick musí znít velmi rozumně. Podporujme jenom tu vědu, která je užitečná, jen ten výzkum, kter který bezprostředně přispívá k tomu, aby svět (či naše země) bylo pohodlnější místo k živo daňových poplatníků tedy podporujme především výzkum aplikovaný. Paradox výuky Akademici odpovídají na tyto argumenty tím, že mluví o potřebě tzv. sledovacího výzkumu: a vědci vůbec s to rozumět importovaným výsledkům základního výzkumu, musejí sami zkoumat. N autory převratných teorií a zásadně nových výsledků, ale musejí zkoumat tytéž věci jako ne pracoviště, aby měli vůbec stejný pojmový rámec, aby byli vůbec schopni rozeznat, co je dů Základní výzkum, ať už "sledovací" či nikoli, má však především jinou funkci, a tou je pře výuky". Co se tím myslí? Představme si, že někdo přijde se zásadní myšlenkou, vytvoří např teorii či založí nový obor. Předpokládejme pro jednoduchost dále, že má jen jednoho žáka, vědění předá. Tento žák se sám stane učitelem a v další generaci učí opět jen jednoho žáka Je zřejmé, že při přenosu z učitele na žáka existuje jistá pravděpodobnost chyby. Tento fa zajišťuje, že po dostatečném počtu generací z původní myšlenky nezbude zhola nic, tedy dlo výuka není možná. Jak je tedy možné, že u vědy tuto degradaci nepozorujeme, zatímco jinde, náboženských sekt, ano? Odpovědí je právě existence základního výzkumu. I když dojde v pře k chybě, žák provozující základní výzkum opraví teorii zpátky, resp. znovu ji vymyslí. Zák průzkum základních principů z čiré zvědavosti, tedy funguje především jako základní princi vědění. Život jako samopohyb Udělejme krátkou odbočku, která nám pomůže lépe pochopit, proč je základní výzkum "životem až překvapivé, jaká shoda panuje mezi dávnými i současnými mysliteli v názoru na základní živého, dobrého, božského. "Duše pohybuje sebe sama," tvrdí Platon a tuto její vlastnost p podstatnou. Aristoteles nám sděluje, že "nejvyšší dobro je to, oč usilujeme pro ně samé" a hybatel" - nejbližší ekvivalent Boha v aristotelské metafyzice - nedělá nic jiného, než že sám sebe". Život pak je jím pojímán právě jako samopohyb. Psychologové a neurologové (např často definují vědomí jako přítomnost stejné, reflexivní struktury. Biologové tuto struktu a to v pojmu "autokatalytické množiny", tedy takového souboru chemikálií (bílkovin), které katalyzují svou vlastní syntézu. Není překvapením, že takovou strukturou je buněčný metabo teorie, že tato struktura vznikla náhodou v tzv. přílivových loužích, je jednou z vážných teorii vzniku života (např. Kauffman). Zdá se tedy, že tato reflexivní struktura je minimá uvažování podstatně spjata s životem, vědomím, duší. Není přitom vůbec pasivní, naopak: sa existencí umožňuje odstředivou aktivitu. Člověk obdařený duší koná a pohybuje druhými věcm že pohybuje sám sebou. Nehybný hybatel kontempluje sám sebe a díky tomu je příčinou pohybu světě. Autokatalytická množina krom sebe katalyzuje i syntézu nepřeberného množství jiných kterými stále vytváří a uvádí do pohybu buňku, orgány, tělo. Tato struktura, kterou dávní zobrazovali jako hada zakousnutého do vlastního ocasu, umožňuje veškerou pestrost světa, j naopak veškerý pohyb ustává. Bez výzkumu přijde smrt Pokud bychom stejnou reflexivní strukturu hledali ve vědě, našli bychom ji právě v základn Základní výzkum je provozován kvůli němu samému. Provozování základního výzkumu katalyzuje základního výzkumu. Základní výzkum reprodukuje vědu. Pokud tedy souhlasíme s teoriemi pop není příliš velkou zkratkou prohlásit to, co je obsaženo v nadpisu článku, tedy že, metafo "základní výzkum je životem vědy". Oproti tomu aplikovaný výzkum je, při užití stejné meta odstředivou aktivitou, jednáním, výkonem vědy. Pohrdat aplikovaným výzkumem je pyšné, zruš výzkum je však smrtící, neboť tím je přerušen cyklus sebeobnovy, nastává rozklad a nakonec pohyb. Sníží-li se zásadním způsobem podpora základního výzkumu a přesunou-li se prostředk aplikovanému a k průmyslovým inovacím, hrozí smrt vědy, postupná ztráta schopnosti její re paradoxně pak v důsledku toho časem i zhroucení výzkumu aplikovaného, včetně průmyslových pak bude Česká republika nucena dovážet výsledky výzkumu základního, ale bude muset dováže výzkumníky, protože doma už nebudou žádní kvalitní vychováváni. V konečném důsledku to ovš znamenat dovoz odborníků, protože ten je velmi drahý, ale daleko spíše odliv technologické přetvoření naší země na nekvalifikovanou montovnu. Samuel Zajíček --- Základní výzkum je provozován kvůli němu samému. --- Samuel Zajíček vystudoval teoretickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, nyní st Je místopředsedou akademického senátu Filozofické fakulty UK.