Dopisy a e-maily

16.9.2009, rubrika: Názory, strana: 12

V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce čtenářů, které vyjadřují jejich názor. Texty označené * jsou v nezkrácené formě uveřejněny na webové adrese: blog.ihned.cz/ ctenari

Ústavní krize se dere do škol Ústavní krize není jen záležitostí politiků. Projevuje se i v oblastech, se kterými na první pohled souvisí jen okrajově. Jeden konkrétní příklad za všechny: učím základy práva na střední škole, a protože si nemyslím, že škola je skleník, který má studenty izolovat od vlivů za svými zdmi, bavím se s nimi o aktuálních otázkách. V tomto čase tedy zejména o ústavní a politické krizi.

Když ovšem Ústavní soud v první školní den oznámil, že se bude zabývat ústavní stížností pana Melčáka, byli jsme svědky neuvěřitelných scén. Politici z obou největších politických stran se v čele s prezidentem předháněli v tom, kdo zostudí Ústavní soud větší urážkou.

Náš nejvyšší soud je prý tragický a aktivistický, strhává na sebe přílišnou pozornost, vrhá do naší současné situace atomovou bombu, neúnosně prodlužuje ekonomickou krizi a bude třeba mu přistřihnout křídla.

A právě v této chvíli učitelé silně pocítí, jak velký dopad na atmosféru ve školách současná ústavní a politická krize má. Jak odpovídat na oprávněné otázky studentů, že je přeci zvláštní, když politici zpochybňují autoritu Ústavního soudu - našeho nejvyššího soudu. Nebo proč politici vytýkají Ústavnímu soudu přílišný aktivismus, když reaguje pouze na řádně podanou stížnost?

A jak si mohou politici vůbec dovolit uvažovat nad tím, že by rozhodnutí Ústavního soudu nemuseli respektovat? A nabízejí se i další otázky - jak v takové atmosféře, kdy si mocní chtějí ohýbat zákony, jak se jim to zrovna hodí, učit studenty úctě k zákonům, k právu, ale i k sobě navzájem? Jak jim vysvětlit, že pod heslem „když se kácí les, létají třísky“ nelze měnit základní principy, na kterých naše společnost stojí? Sympatické je, že se studenti ptají.

Čím víc se jich bude ptát, tím víc se příště budou politici držet zpátky. Tak funguje demokracie.

Michal Urban, středoškolský učitel

Všechno finské není vždy nejlepší Členové NERVu líčí v článku Pozdrav z Helsinek (HN 11. září) Finsko jako zemi, ze které by si Česká republika měla vzít příklad. Ne však úplně všechno, co chválí, je z jiného úhlu pohledu vždy tak jednoznačně pozitivní.

Krácení pracovních úvazků či jejich převádění na částečné není určitě považováno za ideální ze strany lidí, kteří by rádi získali dlouhodobé zaměstnání na plný úvazek. V současnosti zaváděná funkce tzv. univerzitního učitele se smlouvou na pouhý jeden rok dá stěží mladým akademikům zcela nezbytnou perspektivu. Přepočítávat vše na peníze pak může být značně nevýhodné pro jisté spektrum oborů, především humanitních, jež výdělečné být v podstatě nemohou - či pouze v malé míře nebo ve velmi dlouhodobé a těžko měřitelné perspektivě.

Jan Dlask, asistent finské literatury na Filozofické fakultě UK v Praze