Zápisky fotografujícího lékaře ****************************************************************************************** * Zápisky fotografujícího lékaře ****************************************************************************************** 17.10.2009, rubrika: Kultura, strana: 9, autor: MARTA ŠVAGROVÁ Kolem 140 reportážních fotografií zachycujících vypjaté chvíle studentských stávek ve dnec rozhodujících nabídne výstava Okupační stávky 68–89, která v pražském Karolinu zahájí 19. autorem je lékař – MUDr. Přemysl Hněvkovský. Po dvaceti, a tím spíš i po čtyřiceti letech se zdá, že mnoho nového, pokud jde o obrazovo revolučních dnů v srpnu roku 1968 a v listopadu 1989, už nenajdeme. Přesto se ještě vynořu dokonce nikdy na světlo světa nevytažené záběry. A také svědectví, jež nezastřel čas. „Na ošetřovně VÚ 8833 v Turnově mě probouzejí rány z přízemí. Jdu se tam podívat – dveře d vyražené, sklo u skříně s léky rozbité, na schodech pláče plukovní politruk. ,Chtěl jsem s sebevraždu,‘ vzlyká. Proč léky, napadá mě, má přece pistoli. Pokus o demonstrativní sebevr nás Rusové,‘ vypadne z něho nakonec. Je ráno 21. srpna 1968.“ Emotivními vzpomínkami doprovází své fotografie Přemysl Hněvkovský i ve stejnojmenné publi s textem historika Jiřího Suka vyjde k výstavě v Karolinu. (S výběrem snímků autorovi pomá fotografka Dana Kydrová.) Pesimistický, ponurý leden Když přijely sovětské tanky, byl zrov v listopadu 1968 už fotografoval stávky vysokoškoláků: „Studenti Fakulty všeobecného lékař stávce žádné fotografy – mají obavy ze zneužití Státní bezpečností. Ale někteří mne znají, dostávám potvrzení, že fotografovat smím...“ O hodně pesimističtější je ovšem záznam z ledna 1969: „Kolem jedné jedu tramvají po Václav zataženo a ponuro. Mám zvláštní pocit jakési bezmocnosti. Chci vystoupit, ale nakonec jedu hodiny později se tu Jan Palach polévá benzinem a zapaluje.“ Budoucí doktor zjevně velmi c atmosféru, jež se v počínající normalizaci razantně změnila. I když je pouhý fotoamatér, j dramatických okamžiků v životě jeho vrstevníků jsou výmluvné. Klima doby z nich čiší i po Třeba ten chvilkový a z dnešního pohledu asi pošetilý pocit triumfu po výhře nad sovětským v březnu 1969: „Po druhé výhře našich jsem běžel na Václavské náměstí. Atmosféra tam byla Všichni se radovali, tzv. Štrougalův sad vytvořený kolem pomníku svatého Václava hořel, vš s nápisy: Neměli tanky, dostali čtyři branky! Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za také obušky a slzný plyn…“ Je nasnadě, že Přemysl Hněvkovský nechyběl ani u událostí, které Československem hýbaly o později: „Stojím na Albertovských schodech, kolem samý fízl. Někteří filmují a fotografují zádech dělám pár záběrů. Pak fotím ještě v Lumírově ulici, než mi dojde materiál. Vracím s že zítra si pro mě přijde StB – exponované filmy raději schovávám na půdě.“ Jak to bylo dál, už víme. „Využívám znalosti prostředí jednotlivých ústavů 1. lékařské fak mne tolerují, můžu fotografovat. Vážím si jejich velkorysosti a důvěry, žádného jiného fot poslucháren nepustí. Jsem tam ve dne i v noci. Je to hodně podobné jako před jednadvaceti úplně jiné. Daleko víc obav. A taky víc naděje.“ Cena Hněvkovského reportážních fotografií je kromě jiného také v tom, že zrcadlí odhodlání nenechat věci tak špatné, jaké jsou, a v kritické chvíli se vrhnout do akce. To je kvalita fotografující lékař dobře a výstižně zaznamenal. Výstava s názvem Okupační stávky studentů bude v Karolinu k vidění do konce října. *** Fotografie Život s halogenidy stříbra MUDr. Přemysl Hněvkovský, CSc. vystudoval v letech 1 1964 1. lékařskou fakultu UK. Roku 1965 nastoupil do Biologického ústavu, kde působil do r Vážněji začal fotografovat začátkem 60. let, během studia medicíny. Své práce uveřejnil na novinách, Československé fotografii, Mladém světě a v publikaci Jan Palach 16.–25. 1. 1969 s časopisem Melodie, divadlem Semafor, rock’n’rollovou skupinou Sputnici a ČT. Německým ča byl vyzván k účasti na světové výstavě, nakladatelství Life si vyžádalo jeho fotografii. M domácích i zahraničních výstav.