Dělejme to, co nás baví, jinak to totiž nemá smysl, píše biolog Storch ****************************************************************************************** * Dělejme to, co nás baví, jinak to totiž nemá smysl, píše biolog Storch ****************************************************************************************** 28.10.2009, David Storch Nepromarněme šanci udržet univerzitu jako prostor svobodného myšlení a prostor rovnoprávné studenty a učiteli. Vyplatí se to. Především o ideji univerzity, ale nejen o ní, přispívá vize biolog a ředitel Centra pro teoretická studia David Storch. České univerzity prošly od sametové revoluce revolucí, o níž nezúčastněná veřejnost mnoho studentů roste rok od roku, s penězi to aspoň donedávna bylo taky tak, řádově vzrostla věd "výzkumných" univerzit, úroveň bádání je na nich naprosto nesrovnatelná s dobou před dvace proces, žebříčky umístění, evaluace, scientometrie… to vše jsou věci předtím nevída přispěly ke zvýšení úrovně spousty škol. Jenže zároveň roste pocit, že z univerzit se stáv studenty a na vědecké články. Jde o celoevropský, ne-li celosvětový trend a budí trochu hr v návrzích nových reforem najdeme věty o propojení univerzit s průmyslem a omezení akademi ve prospěch větší role politiků a firem. Jde jej vůbec sladit s původní ideou univerzity j svobodného myšlení, bádání a učení? Když jsem před jedenadvaceti lety nastoupil na Přírodovědeckou fakultu UK, zrovna začínal nepovinných přednášek, které se časem staly proslulými pod názvem Biologické čtvrtky ve Vi dodnes). Po nich se chodilo do hospody, kde nezáleželo na tom, kdo je profesor a kdo stude ročníku. Během přednášek a následných debat se mi otvíral nový svět. S úžasem jsem zjišťov s tím, co slýcháme na normálních přednáškách, toho v mém oboru - biologii - vlastně většin to, co nevíme, je mnohem zajímavější, než to, co víme. V hospodě jsem vyzvídal, proč všich vědci vůbec dělají vědu. Bylo totiž zjevné, že kvůli tomu, aby pomohli národnímu hospodářs lidstva, to nebude. Po půlroce jsem zjistil, že jediným skutečným důvodem je, že je to bav uklidnilo. Začínal jsem chápat, že to, co se člověk dozvídá na přednáškách, je sice důleži to nejzásadnější. A že záleží na každém, co si během těch pěti let studia odnese. Tento vtisk z prvních ročníků studia formoval mou představu o univerzitě jakožto příležito příležitosti vytvořit svobodné a kreativní intelektuální klima, kdy spolu lidé mluví, vzáj přesvědčují, hádají se, nerozumí si, mýlí se, ale někam svobodně směřují. Studenti, kteří participují, si uvědomí, že věci jsou otevřené. Žádná nauka není definitivní, není žádná a by měla říkat, jak se věci mají. Jistě, věda je taky disciplína ve všech smyslech tohoto s poznatky a náhledy vznikají dlouhým a často bolestivým procesem, znalosti postupně sedimen jedno, kdo co říká a jak k tomu dospěl. Bez toho to nefunguje, stejně tak nejde myslet a m na to, co kdo napsal a co se říká mimo hranice úzce vymezeného kulturního okruhu. Nicméně co si mají studenti odnést - a je celkem jedno jakou disciplínu studují - je důležitější o že věci a ideje nejsou jednou provždy dány a že každý může spolurozhodovat o tom, co si bu a jak se podle toho budou rozhodovat. Intelektuální autority existují, ale nejvyšší intele je svobodné myšlení a svobodná rozprava . Ta jistě existuje i mimo univerzitu - ale smysle aby vůbec byla. Zdálo by se, že úřad a trh vše postupně pohlcuje, takže na podobné věci není při vysokoško vědeckém provozu prostor a čas. Ale pořád ještě existuje svoboda rozhodování, nakolik se p nezvratitelným trendům. Nepromarněme šanci udržet univerzitu jako prostor svobodného myšle rovnoprávné rozpravy mezi studenty a učiteli. Vyplatí se to i pro rozvoj jednotlivých disc možná ne hned. Studentům pak doporučuju, aby s kolegy a učiteli co nejvíc mluvili, ale kri přemýšleli, aby se zajímali hlavně o věci mimo to, co mají předepsáno, a hlavně aby dělali jinak to totiž v posledku nemá smysl. Jsou to v podstatě banality - ale příliš často se na