Zloději titulů mají hlídat univerzity? ****************************************************************************************** * Zloději titulů mají hlídat univerzity? ****************************************************************************************** 3.11.2009, rubrika: Názory, strana: 8, autor: Mikuláš Bek KOMENTÁŘE Pozornost, jíž se dostalo v posledních týdnech českému vysokému školství, je snad přeci je Kromě detailního přetřásání průběhu studia celebrit i strážců pořádku se totiž podařilo do do periferie zorného pole veřejnosti samo vysoké školství a problém jeho reforem. Zato plz poděkujme. Nejde totiž již jen o plzeňskou kauzu, která je zkrátka hanbou a selháním akademické kultu univerzitní obce. Jde spíše o důsledky, které kauza může mít pro celé české vysoké školstv jsou teď téměř všichni absolventi podezřelí z podvodů a učitelé z úplatnosti či alespoň z studentek. Část politické sféry využívá situace k prosazování většího vlivu na řízení univ případ univerzity, která se zničila prostitucí s politiky a mocenskými elitami, argumentač posilování jejich vlivu na všechny vysoké školy, patří k ironii celého případu. Takzvaná kultura Kořeny plzeňského skandálu jsou však hlubší, než kam sahá selhání pedagog Příčiny jsou v omylech státní vysokoškolské politiky 90. let minulého století, jež pod tla a lokálních politických lobby připustila nevídané bujení „univerzit“ v celých desítkách. P zkušenost nabádala k opatrnosti. České univerzity se vyvíjely historicky dělením, zahájeným rozdělením Karlovy univerzity n a českou část v 80. letech letech 19. století. Každé další dělení pak předpokládalo, že do další generace „mladých“ docentů a profesorů, pro něž na původní alma mater nebylo místa. z Univerzity Karlovy po vzniku republiky brněnská Masarykova univerzita a Univerzita Komen Bratislavě. Na další dělení neměla první republika „lidské zdroje“. Po nacistické destrukci univerzit stačila po druhé světové válce zásoba mladých pouze na v Univerzity Palackého v Olomouci. Komunistický režim své zakladatelské úsilí soustředil spí samostatné pedagogické fakulty či technické vysoké školství. Na počátku 90. let pak měly tři historické univerzity dost potíží s vnitřní obnovou po čty devastaci. Přesto stát připustil a nezřídka inicioval zakládání dalších a dalších „univerz právnickými, filozofickými a přírodovědeckými fakultami tam, kde dříve byla zelená louka. Na takové bujení však nebylo v České republice dost mladých nespokojených docentů a profes neměli dobrou perspektivu „doma“. Tento „rozvoj“ vysokého školství vedl k vzniku prostředí kultury a standardů akademické; zato s „létajícími profesory“, mnohoobročníky a „rychlostu Místo profesních vysokých škol, jež by pod přímým řízením místních politických a podnikate připravovaly pro lokální potřeby trhu práce absolventy bakalářských programů, vznikly „uni magisterskými a doktorskými programy a akademickou svobodou a autonomií. A teď má být tato některých hlasů napravena tím, že tato svoboda a autonomie bude odebrána všem. Ti, kteří „nejsou“ O tom, že „manažerský“ model řízení vysoké školy správní radou tvořenou představiteli podnikatelských kruhů je vhodný pro u nás oficiálně neexistující profesní vy pochyb. Vzhledem ke stavu zdejší politické a podnikatelské kultury se však nehodí pro univ za úkol vzdělávat budoucí soudce, lékaře, učitele, historiky a vědce. Těmto profesím prospívá prostředí akademické svobody, samosprávy a nezávislosti, byť samoz a kontrolované. Prostředí, jež je založeno na ideálech, které v optimistickém „století roz Immanuel Kant tehdy módnímu pojmu osvícenství. Vymezil je jako „vystoupení lidstva ze stav jíž si samo způsobilo.“ A touto dětinskostí rozuměl „neschopnost používat vlastního rozumu druhého“. Skutečné univerzity sice také obsluhují trh práce, a dlouhodobě možná lépe a spolehlivěji profesní příbuzné, jejich primárním posláním je však paradoxní úkol – vést své absolventy používali rozumu bez vedení učiteli. K tomu je v daném okamžiku prostředí akademické auton než manažerské řízení politiky. *** Případ univerzity, která se zničila prostitucí s politiky a mocenskými elitami, je teď arg využíván k posilování jejich vlivu na všechny vysoké školy.