Egypťané se báli Velké požíračky ****************************************************************************************** * Egypťané se báli Velké požíračky ****************************************************************************************** 3.11.2009, rubrika: Věda & výzkum, strana: 32, autor: JOSEF MATYÁŠ POD MIKROSKOPEM Břetislav Vachala, autor právě vydaného úplného překladu Knihy mrtvých, o „pekle“ Morální kodex starých Egypťanů v mnohém připomíná křesťanské Desatero, říká profesor Břeti * LN Kniha mrtvých obsahuje celkem 189 říkadel. K čemu sloužila? Zesnulému měla umožnit snadný vstup do říše mrtvých. * LN Jak si staří Egypťané představovali odchod na onen svět? Přicházelo se tam sedmi branami, u každé stál strážce a nebožtík musel znát správnou formu dveřník pustil dál. Poté jej šakalí bůh mumifikace Anup, ochránce zemřelých a pohřebišť, p kde na jednu misku vložil srdce zesnulého a na druhou pštrosí pero -symbol pravdy a sprave maat. Nebožtík pak oslovuje 42 soudců a říká jim, co za svého života neprovedl. Jedno z ří zahrnuje správné odpovědi. Nebožtík například říká, že nezabíjel, nelhal, nesouložil s žen neurazil boha. * LN To je dost podobné křesťanskému Desateru Ano, ale mezi hříchy najdeme i ryze staroegyptské poklesky - například že nesnižoval stano chleba, nepoškodil míru na obilí, nevydělával na zrnu... * LN Co se stalo poté, když zesnulý odříkal všechny hříchy? Každou odpověď vyslechl vždy jeden ze 42 soudců, toto číslo odpovídalo počtu krajů v tehde se misky se srdcem a pštrosím perem dostaly do rovnováhy, byl nebožtík považován za sprave poté, co rozsudek potvrdil bůh Usir, vstoupit na bárku, která ho odvezla do říše mrtvých. převážilo symbol pštrosího pera, byl zesnulý předhozen Velké požíračce, bájnému zvířeti se tělem lva a hlavou krokodýla. Tím posmrtný život nebožtíka definitivně a nezvratně skončil * LN Jak vypadala říše mrtvých? Zemřelý dostal za úkol vykonávat na onom světě stejnou práci jako na zemi. Lidé ale už teh že povinnost něco dělat je nepříjemná, proto dávali do hrobu sošky sluhů, tzv. vešebty. Sl přečtení jednoho z říkadel obsažených v Knize mrtvých oživne a začne vykonávat svěřenou pr vybavených hrobech se našly truhlíky plné vešebtů, aby se ani tito sluhové neunavili a moh jednotlivých dnech v roce. Představa o jejich pracovním nasazení šla dokonce tak daleko, ž sloužících měla stejně jako na zemi svého předáka, který s důtkami v ruce dozíral, zda nez * LN Proč byl vstup do věčné říše tak komplikovaný? Nebožtík se dostal do společenství bohů a tuto poctu si musel zasloužit bezúhonným pozemsk * LN Egypťané se tedy po celý život připravovali na to, aby se po smrti měli dobře? Určitě to měli na paměti, ale pozemský život milovali a lpěli na něm. Dosvědčují to mnohé znázorňující scény z každodenního života, četná svědectví jsou v milostných písních, které svět. Ale je pravda, že staří Egypťané asi často mysleli na to, že po smrti předstoupí pře Usira. A věřili, že jenom ten, kdo bude shledán bezúhonným, se dočká věčné blaženosti. Ve tedy měli žít ctnostným a spořádaným životem. * LN V úvodu knihy uvádíte, že dokonalého věčného života mohl dosáhnout každý člověk. To j hierarchické společnosti starého Egypta dost neobvyklé. Jak si tento skoro demokratický př vysvětlujete? Kniha mrtvých je z Nové říše, časově zahrnuje období mezi rokem 1550 př. n. l. až 50 n. l. předcházely dva jiné zásadní soubory náboženských pokynů. První jsou Texty pyramid ze Star 750 říkadel vytesaných do stěn královských hrobek a týkaly se pouze posmrtného života pano jsou Texty rakví ze Střední říše, v nich se už pokyny, jak vstupovat do říše mrtvých, vzta panovníka, ale i na nejvyšší úředníky, hodnostáře a kněží. Tuto elitu společnosti tvořilo populace. V Knize mrtvých se pak říkadla týkají úplně všech obyvatel. Postupné zpřístupňov je zřejmě reakcí na kolapsy Staré i Střední říše. Jako by si kněží, nejvlivnější vrstva sp uvědomili nutnost jakéhosi zlidovění víry ve věčný život. Podle nového pojetí byl tedy kaž žena - odpovědný za svůj život a po smrti stanul před vládcem podsvětí. * LN V Nové říši se kněží poučili, věčný život se týkal všech, přesto se říše zhroutila. P Moc krále zeslábla. Panovník měl stále méně majetku, protože musel podle tehdejší víry zaj nebožtíci z jeho dynastie dostávali po desetiletí a někdy i po staletí každý den obětiny v nápojů, živých zvířat a plodin. Provoz chrámů s početným kněžstvem, které se staralo o pře zajišťoval výnos z pozemků vyčleněných panovníkem pouze pro tyto účely. Podobně museli pos příslušníci elity, což vázalo ohromné plochy zemědělské půdy a značně umrtvovalo ekonomiku ztrácel vliv, země hospodářsky slábla a patrně se omezovaly vojenské výdaje. Tento stav tr let. Během prvního tisíciletí př. n. l. se v Egyptě střídaly nadvlády Peršanů, Asyřanů, Nú Od roku 333 př. n. l. následovala řecká doba, po níž se Egypt stal na 400 let součástí Řím * LN Když morální kodex předepisoval chování ve všemožných situacích a člověk se pak v živ jinou situací, neotřáslo to jeho jistotami? Po rozpadu Staré říše se objevily v literatuře nářky, stížnosti a pochmurná proroctví. Tyt označují jako politická literatura. Odráží se v nich zklamání z rozvratu společnosti a obj bohům, jak mohli kolaps dopustit. Ale v dialozích bozi odpovídají, že výčitky nejsou namís přece stvořil každého člověka rovného ostatním lidem a nesprávnosti si působí lidé sami. * LN Jaké tresty hrozily za porušení kodexu? Mezi nejhorší zločiny patřila vzpoura proti králi, urážka bohů a vykrádání hrobek. Žádný p se zákony nebyl doposud nalezen, ale dochovaly se zápisy ze soudních procesů se spiklenci skalních hrobů v Údolí králů. Podle těchto záznamů víme, že takové zločiny byly trestány s nejhorším morálním trestem bylo pro Egypťany vědomí, že se při porušení tohoto principu ne mrtvých a nebudou moci pobývat ve společenství bohů. * LN Dost silný motiv k bezúhonnému životu, přesto se hrobky vylupovaly... Vykradače lákala bohatá pohřební výbava zdobená zlatem, z mumií se kradly také šperky vykl karneoly a dalšími polodrahokamy. Prodej tak unikátních předmětů ale nepřipadal v úvahu, t roztavili a polodrahokamy z klenotů vyloupali. * LN Vykradači pocházeli z jiného než egyptského etnika, že se neobávali Velké požíračky? Byli to Egypťané, ale touha po majetku přehlušila jakékoliv zákazy. Většinu hrobek vykradl starověku. Patrně šlo o tak rozšířenou praxi, že někteří majitelé hrobek vyhrožovali zlodě před nejvyšším bohem. Varování nechali vytesat v jejich průčelí. Zároveň ale majitel hrobk přicházel s obětinami, sliboval, že se za něho přimluví u bohů na onom světě. * LN Co ví egyptologie o vykradačích? Loupili ve skupinách, nebo jednotlivě? Někdy kradli sami stavitelé hrobek. Důkazem takového případu je hrobka kněze Intiho v jižn Po probourání původní nedotčené zdi do pohřební komory se ukázalo, že prostory jsou vykrad udělat lidé zodpovědní za pohřeb nebo řemeslníci, kteří zazdívali hrobku. Věděli, že tam u přístup, takže jejich zločin se podařilo odhalit až po 4300 letech. * LN V jakém stavu texty Knihy mrtvých existují? Jsou zapsány na papyrových a kožených svitcích, na zlomcích keramiky nebo na lněných obina Výpravnost textů závisela na movitosti nebožtíka. Existují nádherné barevně ilustrované sv jsou texty plné chyb a velmi ledabyle napsané nějakým méně znalým písařem. Říkadla se dáva skříňky a ukládala do hrobky tak, aby je měl nebožtík po ruce a mohl je použít při cestě d Je ale jisté, že chudáka pohřbili do mělké jámy na okraji pouště a nepřiložili mu do hrobu texty. Takže ona dostupnost světa blaženosti záležela na movitosti pozůstalých, aby si moh sepsání říkadel. * LN Jaký význam pro vás měl překlad všech 189 říkadel? Během třinácti let, kdy jsem texty průběžně překládal, jsem poznal hodnotový žebříček tehd Ukazuje se, že touha po řádu, spravedlnosti a pravdě jsou neměnné ideály, které přežily do zásady starých Egypťanů přejalo křesťanství. *** Osobnost Břetislav Vachala Narodil se roku 1952 v Jaroměři. Egyptologii a arabštinu absolv Filozofické fakultě UK, další studia na Káhirské univerzitě a v Burgibově ústavu v Tunisu. egyptologie na Univerzitě Karlově jmenován v roce 2007. Vědecký pracovník Českého egyptolo ústavu UK v Praze a v Káhiře od roku 1975. Badatelskou dráhu přerušil v letech 1993 až 199 prvním velvyslancem České republiky v Egyptě a v Súdánu. Odbornou činnost zaměřuje předevš paleografii, filologii, literaturu a dějiny. Publikuje epigrafické a ikonografické materiá při archeologických výzkumech v Abúsíru. Zpracovává staroegyptské památky z českých muzeí Publikujeíše monografie, vědecké studie a články do zahraničních periodik. Obsáhle recenzu literaturu v českých a zahraničních časopisech.