Obchodní cestující? Ne, dálkově studující ****************************************************************************************** * Obchodní cestující? Ne, dálkově studující ****************************************************************************************** 24.11.2009, rubrika: Akademie, strana: 25, autor: RADKA KVAČKOVÁ Účastníci kombinovaného studia na pedagogických fakultách jsou kvůli dalšímu vzdělání ocho celou republiku Každých čtrnáct dní vstává pětačtyřicetiletá Miroslava Šašinková už v půl třetí ráno. V Ko sedne do auta, jede do Uherského Brodu, kde přesedne na autobus a míří do Prahy. Tutéž ces opačném směru večer s tím, že domů dorazí většinou před jedenáctou v noci. „V říjnu jsem j každý týden,“ říká. Obchodní cestující? Nikoliv, dálkově studující. V dnešní terminologii účastnice kombinovan vysoké školy, konkrétně Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Fronta uchazečů stála až z Šašinková přitom už učitelkou je. Dokonce sedmadvacet let. Vystudovala střední pedagogicko na mateřské školy a vychovatelství. Jenže chce učit na základní škole. Aby toho dosáhla, m pětileté studium. Za rok přitom projezdí 16 tisíc korun, dalších 1500 až 2000 korun ji sto 4000 korun dá za týdenní lyžařský kurz, který je součástí studia. Přesto si nestěžuje: „Byla jsem ráda, že jsem dostala tu možnost. Vždyť kombinované studiu 1. stupeň základní školy, které lze absolvovat při zaměstnání, dlouho vůbec nebylo. Když j v Praze otevírali, byla fronta uchazečů až za roh. Z víc než 230 lidí, kteří se na ně hlás čtyřicet.“ Martina Miltrová, která patří taky mezi šťastně přijaté, má k dálkovému neboli kombinované důvod: „Osmkrát jsem se hlásila k prezenčnímu, tedy dennímu studiu učitelství 1. stupně, a nevzali, protože nemám hudební sluch. Přitom učit jsem toužila – a nakonec taky začala. Pr sluch nemám, v hudební výchově si musím vypomáhat nahrávkami, ale učím moc ráda, a domnívá Podobný důvod ke studiu při zaměstnání, kde se na hudebním nadání nelpí, má i Veronika Kra učí už osmý rok. Dálkaři už vědí, co chtějí dělat Jedna věc je zřejmá: zatímco studenti běžného prezenčního na pedagogické fakulty často jen kvůli tomu, aby získali nějaký vysokoškolský diplom, a za zdaleka všichni nenastoupí, „dálkaři“ většinou už vědí: Učit rozhodně chci. A někteří jsou jezdit za studiem skoro přes celou republiku. „Manžel už trochu šílí, když vstávám před třetí, a říká, přestup někam blíž. Ale tady na p jsou úžasní metodici. Snad nejlepší je docent Hejný na matematiku, který nás všechny doslo říká Miroslava Šašinková. Přesto se nelze nezeptat: Je opravdu nutné, aby lidi, kteří už m sebou letitou pedagogickou praxi, byť bez vysokoškolského vzdělání, museli podstupovat cel včetně sportovních kurzů a vypracovávání diplomek? Dálkaři, s nimiž si povídám, se kupodiv nutností nepohoršují. Tvrdí, že si aspoň přečtou literaturu, kterou by si jinak nepřečetli filozofických děl, a taky čerpají nápady, které mohou hned uplatňovat ve své praxi. Jediný Jan Vajsa, si přitom pochvaluje, že se napedagogické fakultě v Praze opravdu dozví, jak v že jsou fakulty, kde je to jen samá teorie,“ dodává s tím, že takovou by si nevybral. Jak zúročit zkušenosti Všichni však připouštějí, že zkušenosti, které nasbírali v praxi, j něco, co běžní studenti prezenčního studia mít nemohou. Možná by nebylo špatné stavět stud nich, shodují se. Třeba tak, že by konzultovali a rozebírali přes internet s fakultou přím Odpadly by tak i některé problémy, které má s kombinovaným studiem fakulta. „Letos, v druh máme rozhodnout pro specializaci, kterou máme dělat od třetího ročníku,“ říká dálkařka Jan jinak učí na základní škole v okrese Beroun. „Jenže nevíme, které se budou otvírat.“ Problém je v tom, že když se například na specializaci angličtina pro 1. stupeň ZŠ nebo dr výtvarná, tělesná nebo hudební výchova přihlásí jen pět lidí, fakultě se nevyplatí speciál skupinu zřizovat. Pokud by výuka dálkařů probíhala víc na základě jejich vlastních zkušeností, nejspíš by se vyřešit snáz.