Jejich protest, naše mlčení












            ******************************************************************************************

            * Jejich protest, naše mlčení
            ******************************************************************************************
            20.11.2009, rubrika: Publicistika, strana: 6, autor: Martin Hekrdla



            Sotva jsme oslavili dvacetiletou svobodu, včetně svobody mediální, jenom náhodou prasklo, 

            velkého děje na rakouských univerzitách a šíří po Evropě. Redaktor ČRo 6 David Schneider t
            potřeboval doložit, že studentské hnutí v Rakousku je už unaveno a demonstrace tam řídnou.
            pravdy: „Na začátku protestů vyšlo do ulic šedesát tisíc demonstrantů.“

            Šedesát tisíc? Ale vždyť ČTK 28. října vydala zprávu, s níž by noviny věru na dračku nešly
            tisíc studentů a jejich příznivců protestovalo dnes v centru Vídně proti vládní školské po

            Rozhostilo se mlčení. Řídké zprávičky se nedobraly širších souvislostí. Spíše události man
            Studenti chtějí prý ve školství více peněz, místa v posluchárnách i lehčí přijímačky. Kdo 
            odmítají školné. Holt nikdo nechce „investovat do svého vzdělání“. Nebo aspoň uznat, paraz

            není zadarmo“.
            Jedny naše lokální noviny vysázely titulek Němci ven! To abychom nabyli dojmu, že ve hře j
            xenofobie studujících Rakušanů, jimž němečtí kolegové – před školným z Vaterlandu darmo do

            – konkurují. To, že studenti obou zemí na ulicích skandují jednotu i solidaritu – Unsere u
            – dozví se člověk až po úmorném surfování v síti.
            Největší studentské demonstrace za posledních čtyřicet let. Obsazené posluchárny – napříkl

            Audimax – pokryté nápisy, podobnými těm zjara 1968 na pařížské Sorbonně anebo na Kaliforns
            Berkeley. Konsensus studentů, profesorů i řady politiků pod překvapivě radikální výzdobou.
            vůbec, ale vůbec zajímavé... Dobrá, ale prosil bych aspoň nějaké ty souvislosti, které se 

            protože v nich žijeme. Hádáme se přece o podfinancovanost univerzit, o základní – jepičím 
            atakovaný – výzkum, o „bílé knihy terciárního vzdělávání“, o školné. A pokud nepatříme k p
            rychlokvaškám, v potu tváře sbíráme kredity na stupeň bakalářský a pak magisterský, abycho

            mohli vzepnout k prestižnímu doktorátu.
            Celé to akademické pozdvižení, šlehající naplno ze střední Evropy, je vlastně vzpourou pro
            Boloňskému procesu (1999), k němuž se Česko připojilo. Vymysleli ho nahoře a shora dolů je

            sympaticky jím vyhlášený cíl „srovnat noty“ ve studijních výsledcích i kvalifikaci student
            aby se jim například lépe pendlovalo po světě.
            Je to ale jinak: proces proměňuje vzdělanost v honbu mladých lidí za kredity studijními, n

            schody „vzdělávacích cyklů“ tak, aby pokud možno nebyl čas myslet. Natož pendlovat třeba j
            programu Erasmus; letos poprvé poklesl počet mladých, kteří ho využili. Vzdělanost je redu
            „zaměstnatelnost“.

            Hayek von Humboldt, stěžují si berlínští studenti z univerzity nazvané dle osvícenského vz
            von Humboldta. Zatímco my mlčíme. Nebo snad přímo jásáme?