Akademická svoboda po Plzni ****************************************************************************************** * Akademická svoboda po Plzni ****************************************************************************************** 2.12.2009, rubrika: Názory, strana: 8, autor: Tomáš Zahradníček Včera Spor o kontrolu vysokých škol začal dávno před plzeňskou aférou. Reformátoři sdružení kole tvrdili, že je třeba omezit jejich samosprávu a zapojit do řízení škol širší veřejnost, pr nepružné, špatně učí i hospodaří. Plzeňská aféra vnesla do staré debaty o změnách ve vysok náboj a novou zajímavost. Národ je problematikou zaujat, lid se baví. Co děláš o víkendu? Komu vlastně dává aféra za pravdu? Ministerstvo školství přišlo s výkladem, podle něhož př oprávněnost jeho starších návrhů. „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy považuje k právnické fakulty za potvrzení slabých míst v systému českého terciárního vzdělávání,“ sto ministerských expertů. Za hlavní problém označuje skutečnost, že „vnější dohled na fakulty je těžkopádný a velmi omezený“. Tento výklad vzbudil na vysokých školách poplach. Vyvolává totiž obavu, že by se nyní mohl obnovení politické kontroly vysokého školství prodat jako zázračný lék na plzeňskou nemoc. Praktický výkon veřejné kontroly by totiž prostřednictvím správních rad vysokých škol, kte podstatné pravomoci současných akademických samospráv, vykonávali místní politici a podnik Teoreticky, modelově je to snad oprávněné, i když ne nesporné. Prakticky je to ale každopádně šílené. Jako by autoři takového návrhu vůbec nevěděli, jak svět a jak se v něm lidé chovají. Plzeňská aféra přece ukázala, že se na vysoké školy tlačí lidé z politickopodnikatelského a pokoušejí se v něm zavádět poměry, na něž jsou zvyklí z jiných sfér života. Ukázala také část akademické obce těmto tlakům účinně bránila. Nelze přece přehlížet skutečnost, že afé nespokojení učitelé z plzeňské právnické fakulty, kteří od jisté doby začali soustavně upo podezřelé skutečnosti. Nebýt jich, nejspíš by v tuto chvíli procházeli další a další polit úředníci plzeňským strojem na tituly. A to by se měla - v rámci předcházení podobným aférá politická kontrola univerzit? Možná bychom o tom mohli uvažovat, až se Česko dlouhodobě zařadí mezi deset nejméně zkorum světa a kilometr dálnic se tu bude stavět nejlaciněji v Evropě. Pak bychom snad mohli začí tom, zda poměrně rozsáhlá samospráva vysokých škol není přežitek, jestli je částečně nepod samosprávám. A vést učenou debatu o tom, zda je výhodné zavádět lidovou správu vždy a všud demokracie lépe prospívá, když v ní působí autority, jejichž postavení není odvozené od vý komunálních voleb (jako třeba autonomní univerzity). Pro mě poučení z Plzně zní: nesahat na akademickou samosprávu. Ministerstvo školství by teď mělo dělat pravý opak toho, oč se snaží, a začít chránit a br vysokých škol. Ovšem, školy jsou těžkopádné, nerozhodné, konzervativní, ale jsou zatím nat že vyhlášení kmochánci složitě hledají, kudy pro ně cestička k doktorátu. Všechny dnešní n vysokého školství vlastně vnímám jako velmi přijatelnou cenu za jeho nezávislost na místní Bude třeba ještě dlouhého vývoje krajské a obecní politické kultury, než se na tom něco zm Podřídíme-li jim školy dnes, budeme za pár let po českých a moravských maloměstech marně h šéfy bez docentur a majitele stavebních firem, kterým krajská univerzita ještě nezahájila řízení.