Ministryně nevědy a její prezident ****************************************************************************************** * Ministryně nevědy a její prezident ****************************************************************************************** Účastním se zasedání Akademického sněmu AV ČR vcelku pravidelně už pěkně drahnou dobu, a p nich málokdy tak zvedal žaludek, jako na tom, které proběhlo 15. prosince 2009. Ne z vědců shromažďují, ani z obligátního poledního řízku s bramborovým salátem, ale z českých politi reprezentoval především prezident Klaus a ministryně Kopicová (přišel i pan Kalousek, ale alespoň moudře mlčel). Jakkoli nemohu mluvit za svoje vnitřní a pouze mým podvědomím řízen pochody, pokusím se tu stručně vysvětlit, proč tomu tak asi bylo. Prezidentu Klausovi se zjevně nelíbil úvodní vstupní referát předsedy Akademie věd Jiřího byl klidným, leč rozhodným způsobem shrnut dnešní nepěkný stav věcí a označeni jménem konk Neklidně s sebou vrtěl a ledva byl připuštěn k mikrofonu, zatvářil se jako přísný tatíček „kontextu". Při této části projevu nejvyššího státního (nehodící si doplňte) jsem si připa jako kdysi dávno na „politickém školení mužstva", jen s tím rozdílem, že tenhle politruk n rozpínavostí imperialismu, ale světovou hospodářskou krizí a jejími hrozivými důsledky. O bez něho, ale dost dobře jaksi nevíme, jak to souvisí s faktem, že nejefektivnější vědecké této zemi se ukrajuje z talíře dvakrát až třikrát rychleji než komukoli jinému.... Klaus o svým vzděláním a rozhledem hluboce visí v dobách normalizace a není prostě s to její myšle překročit - jakkoli je to dnes ideologie liberalismu, kterou účelově manipuluje, aby před bohužel už i světovou) veřejností opentlil svá v podstatě pragmaticky socialistická vystou V další části svého vystoupení pak Klaus použil svou oblíbenou zpochybňovací figuru „nejse se pravidelně uchyluje, když potřebuje dost zjevné věci bagatelizovat a zesměšnit, aby med na své důležitosti. Opravdu, ale opravdu si nejsem jist, kolikrát ten dobrý člověk během p obrat „nejsem si jist", ale bylo to pravidelně při každé zmínce, která by bez této zaklína vstřícná vůči vědě jako takové a vůči současné české vědecké obci. Člověka tak maně napadá to vlastně nahlas vyjádřil známý genetik profesor Svoboda), že když si někdo není něčím ji míře, jak předvedl na zasedání Akademického sněmu Klaus, tak proč se k tomu vlastně vůbec Slušný člověk by si napřed zašel do knihovny a něco si o daném problému přečetl, aby si by jist... To se však netýká člověka, který proslul výrokem, že když se maluje byt, tak se po knihovna na balkón (metafora, kterou Klaus na začátku devadesátých let užil pro ospravedln omezení výdajů na vědu a kulturu v průběhu jeho „ekonomické reformy", která přivedla tuto unikátnímu hospodářskému krachu v letech 1997-1998), a který když slyší o stavbě nové knih ji za zbytečnost tak zjevnou, že se chce přivazovat k bagru. Poté s maminkovsky útěšným způsobem promluvila paní ministryně Kopicová. Její vystoupení m dvě části. V té první sněmu oznámila, že v důsledku všeho toho nového, co se tu musí v obl inovací" vybudovat, peníze už prostě nejsou, a tak se musí zredukovat základní výzkum, pro moc. V pozdějším televizním vystoupení (Události a komentáře) své názory ještě trošku rozv oznámila, že v nejbližší době vznikne s evropskou finanční pomocí, na kterou si však musím asi dvě stě nových výzkumných, vývojových a inovačních institucí, a na jejich další existe 2013 již prostě bez zásadní redukce Akademie věd nebude. Proč mají tedy vůbec takové insti když jejich finanční krytí je nejisté a jejich přínos pro českou společnost hodně sporný, nevysvětlila... Od jejích dost scestných názorů ji nedokázala odvrátit ani nedávná lekce m který ji vcelku jasným způsobem vysvětlil, k čemu, jak a kdy lze použít tzv. evropské stru Pak ovšem přišla druhá část projevu paní ministryně, a to byla opravdu chuťovka. V podstat způsobem se totiž pokusila zanést símě vnitřního rozbroje do akademie věd, když se s pomoc - které se posléze v další diskusi ukázaly jako z velké míry nepravdivé - pokusila prokáza vedení akademie věd v podstatě ústavy okrádá (zadržuje jim prý v rozpočtu na příští rok ně miliónů) a že podle výsledků hodnocení Rady vlády pro vědu a nevědu (tím je míněno ono sla věštění z hrachových lusků, nad kterým nevěřícně kroutili hlavami i představitelé vědní po evropských zemí, které si před nedávnem sama tato rada sezvala na seminář v Pardubicích) b 20-27 ústavů přišlo na lepší peníze. Tato domovnická taktika paní ministryně se však na sn s ohlasem, a tak nám může dnes posloužit pouze jako výrazné svědectví o jejím etickém prof Ministryně Kopicová ve svém vztahu k vědě a výzkumu v podstatě nepřekročila myšlenkové hor které vládly na jejím prvním pracovišti, kde kdysi dávno začínala a kde se tak říkajíc vyu komunistické Státní komisi pro vědecko-technický a investiční rozvoj, do jejíhož čela byl na dlouhá léta postaven Jaromír Obzina, známý estébácký boss a normalizační ministr vnitra Kopicová přichází, aby „obohatila" českou výzkumnou scénu, tu již - a třeba říci, že o něc - prosazoval Obzina od sklonku šedesátých let a zejména v průběhu normalizace: podřízení v pracovišť potřebám výroby v duchu známého bolševického sloganu „Věda je výrobní síla". Vše tohoto konceptu sloužit výrobě a zvýšení „produktivity práce": nápady, s nimiž vědci přich a struktura studentů, kteří opouštějí jako absolventi naše vysoké školy (tato skvělá myšle ministryní a jejími spolupracovníky vzkříšena spolu s jinými polototalitními nápady v tzv. Celá tato obzinovsko-kopicovská strategie má však - budiž řečeno hodně nahlas - několik zá Nejde totiž jen o to, že není slučitelná se svobodnou společností a jejím liberalistickým totiž vysoké školství přizpůsobuje potřebám a chtění občanů, a nikoli občané manipulaci st právě tak i věda svobodně volí svá badatelská témata), ale i o to, že je zoufale neefektiv totiž ukazují, že ono tolik proklamované a prosazované administrativní podřízení vědy výro nikde pořádně nefungovalo. Právě ono bylo dokonce jednou z hlavních příčin ekonomického za socialistického tábora, který nemohl konkurovat vědeckým a v návaznosti na to i technologi USA, jichž bylo dosaženo, protože tvůrci zdejší vědní strategie se po druhé světové válce „Věda je pro společnost jako celek i průmysl nejužitečnější, když si sama svobodně klade s doktrína Vannevara Bushe, která se stala základem pro vztah ve vědě po celém západním svět „Výsledky na poli vědecko-technického rozvoje" byly v hlášeních nadřízeným orgánům i v ofi přehledech úspěchů socialistického státu stejně fiktivní položkou jako „úspěchy pětiletého v archivech nám dost spolehlivě naznačuje, že pokud československá výroba v období komunis vskutku v některých případech přistoupila k výrazným technologickým inovacím, nešlo zpravi vyvinuté našimi vědeckými nebo výzkumnými pracovišti, ale o technologie ukradené někde na průmyslové špionáže velmi agilní vědeckou kontrarozvědkou (proto také ono těsné sepětí něk komise pro vědeckotechnický rozvoj a investice se Státní bezpečností). Proč tomu tak musel konec konců i sama ministryně - soudě podle jejího povzdechu ve večerním vysílání televizn komentářů, kde si postěžovala, že existuje něco jako „údolí smrti", čímž mínila přechod od k jejich uplatnění k praxi. Jenže ve skutečnosti vajíčko nikdy neběhá za slepicí, aby byla tak moc hodná a už ho koneč zřejmě představuje paní ministryně. Průmyslový výzkum a vývoj je totiž všude na světě prov samotnými výrobními firmami, které ho opravdu potřebují - a které si ho z velké míry i sam v České republice financuje stát masově a značnými finančními prostředky nepotřebný a niko „vývoj a inovace" některým bohatým soukromým firmám, takže se člověk skutečně neubrání poc vlastně jen o nějakou skrytou formu dotací. Svou „vědní politikou" (dá se to tak vůbec nap vláda přihlašuje k tíživému dědictví komunistického režimu mnohem výrazněji nežli někdejší průkazy značné části svých členů, a právě v důsledku této své politiky je česká vláda - be snahy na jiných polích - v současné chvíli v České republice mnohem výraznější dědičkou no praktik nežli celá slavná KSČ(M). A to všechno za velkého přispění údajně pravicové strany liberalistických idejích... A ještě k již zmiňované televizní dohře akademického sněmu, jak probíhala na televizních o Je třeba říci, že pořad Události, komentáře již dávno opustil formát, který sluší veřejnop a stává se tribunou v podstatě bulvárního estébácko-útočného šikanování hostů, k nimž se m chovají vrcholně hulvátským způsobem - to ostatně předvedla moderátorka Daniela Drtinová z následném rozhovoru s generálním ředitelem České filharmonie Vladimírem Darjaninem (ten čl sympatický, ale to Drtinovou neopravňuje, aby s ním zacházela jako s masovým vrahem). Jiří z hlediska zacházení poměrně dobře, ale překvapivý byl moderátorčin mentální blok, díky kt vůbec pochopit podstatu diskuse, kterou řídi. Nepochopila totiž, že předseda Akademie věd (tj. o fungující a efektivní soustavě ústavů, která za své peníze odvádí dobrou a pro spol práci), kdežto paní ministryně o koze (tj. o efemérní a finančně nesmírně náročné soustavě zatím neexistují a které by snad měly vzniknout ze strukturálních fondů). Navíc překvapila skladba hostů, protože mezi nimi zasedl z neznámého důvodu proti předsedo i výkonný ředitel Centra po ekonomiku a politiku Jan Skopeček, kterému v podstatě připadla jenž má spor mezi předsedou akademie a ministryní soudcovat. To je ze strany veřejnoprávní volající kiks, a to nejen kvůli zásadním neznalostem, které tento úředník ve svém vystoupe Instituce, kterou totiž reprezentuje, nemá s vědou a výzkumem vůbec nic společného. CEP je pracovištěm ODS (byť dnes již jen jedné z frakcí ODS), tedy strany, která paní ministryni do funkce a jejíž zájmy vůči české vědě ona hájí, takže o nějaké objektivitě z jeho strany samozřejmě ani řeči. Ale za komunismu do vědeckých záležitostí vždycky také hovořil někdo stranické při ÚV KSČ, jejímž je CEP svým způsobem partikularizovaným dědicem, takže vlastn „nic nového pod sluncem"... Antonín Kostlán