Před 40 lety vzplála lidská pochodeň: Jan Palach ****************************************************************************************** * Před 40 lety vzplála lidská pochodeň: Jan Palach ****************************************************************************************** 16.1.2009, rubrika: Události & témata, strana: 9, autor: RADEK GÁLIS Dne 16. ledna 1969 se u Národního muzea v Praze zapálil dvacetiletý student filozofie. Pro proti poměrům ve společnosti Praha/ Před čtyřiceti lety se pod schody Národního muzea na Václavském náměstí v Praze pol a zapálil dvacetiletý student filozofie Jan Palach. Hořící pochodeň se pak rozeběhla. Svou vyburcovat národ z lhostejnosti a znovu v něm probudit touhu žít ve svobodě, bez dozoru So bez cenzury. Demonstrativní sebevraždou mladý student filozofie ze Všetat na Mělnicku protestoval proti vojsky Varšavské smlouvy a proti poměrům na politické scéně, které se z krátkého období sv totalitě. Těžce popáleného Jana Palacha odvezli do nemocnice v Legerově ulici. Zde po třech dnech ze Praze vystupovat francouzský šansoniér Charles Aznavour, ale kvůli národnímu smutku koncer doby zde už nikdy nekoncertoval. Palachův pohřeb 25. ledna 1969 na Olšanských hřbitovech b proti režimu, na jeho průběh dohlížela StB. O měsíc později se na Václavském náměstí upálil další student, Jan Zajíc. Trýznivý způsob podobný tradici buddhistických mnichů, společností sice otřásl, ale ne natolik, aby chtěla změnit politické poměry v zemi. Maska mrtvého Jan Palach zemřel 19. ledna odpoledne. „Měl jsem tehdy v nemocnici na popáleninách přítele mě k tělu mrtvého studenta pustil,“ vzpomíná sochař Olbram Zoubek. „Dostal jsem se k němu a sejmul z jeho tváře formu. Ateliér mám nedaleko a tam jsem udělal odlitek, který jsem př destičku.“ Posmrtnou masku mladého hrdiny pak donesl sochař na rampu Muzea, kde studenti drželi hlado Palachova pohřbu. „Mnoho lidí stále říká, že jeho smrt byla zbytečná,“ pokračuje Olbram Zoubek. „Svoboda se Rusové také ze země neodtáhli. Bylo ale strašně důležité, že se našel člověk, který národu je možné za pravdu a svobodu platit tím nejcennějším, vlastním životem. Sovětská okupace b záležitostí, ale lidé se po srpnu 1968 začali lámat i vnitřně. Postupně se hrbili, donášel přisluhovali režimu. Jan Palach svým skutkem rozsvítil světlo proti lhostejnosti. Proto je hrdinství stále připomínat.“ Nebýt lhostejný Na dny, kdy zemřel Jan Palach, vzpomíná tehdejší student a současný kněz Tomáš Halík z Pra oběť každoročně připomíná studentům a návštěvníkům kostela Nejsvětějšího Salvátora u Karlo dnes uskuteční od 18 hodin mše, po které následuje průvod studentů k filozofické fakultě. „Palachův čin byl spjat s konkrétní dějinnou situací okupované země, a proto je do současn nepřenositelný a nenapodobitelný,“ říká Tomáš Halík. „Pro mladé lidi ve svobodné pluralitn zůstává výzvou nebýt lhostejným a konformním k věcem, kterou jsou ve veřejném životě očivi Jejich odpověď musí být ale zcela jiná, tvořivě využívající možnosti, které naše palachovs neměla,“ dodává Tomáš Halík. „Palachův čin byl krajním řešením a naprosto výjimečným projevem občanské odvahy,“ hodnotí Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. „Skutek byl výrazem morálního odporu vůči nastupující normalizaci, vůči rezignaci, kterou několika armád. Byl to ojedinělý čin člověka, který se vzepřel morálnímu marasmu. Do souča stále zůstává výzvou, aby se občané nebáli poukazovat na věci, které společnosti škodí.“ Ačkoliv smrt Jana Palacha lidi před čtyřiceti lety nevyburcovala k odporu proti normalizač oběť přesto nebyla zbytečná. Dvacáté výročí smrti a tzv. Palachův týden odstartovaly sérii akcí, které vyústily 17. listopadu 1989 ve svržení komunistického režimu.