Výročí sebeupálení Jana Palacha si připomněly stovky lidí

16.1.2009, 19:30, pořad: Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------

Je to přesně čtyřicet let, co se na protest proti okupaci Československa upálil Jan Palach.

Karel VOŘÍŠEK, moderátor

--------------------

Tragédii si dnes připomínali lidé na různých místech. Před Filosofickou fakultou v Praze je právě teď Adam Halmoši.

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------

Adame, řekni nám, jak lidé na tuto událost dnes vzpomínají?

Adam HALMOŠI, redaktor

--------------------

Tak lidé si připomínali památku Jana Palacha na různých místech. Právě teď sem dorazil svíčkový průvod k pamětní desce Filosofické fakulty na Náměstí Jana Palacha v centru Prahy. Jeden z hlavních pietních aktů proběhl i odpoledne na Václavském náměstí. Vlastně právě tam, kde se před čtyřiceti lety onen skutek odehrál. O co tehdy šlo? Pojďme si to připomenout. Jan Palach tehdy dvacetiletý student se rozhodl k neobvyklému činu. Rozhodl se, že na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a proti nastupující normalizaci veřejnost zkusí vyburcovat sebezapálením. O tři dny později ale vlastně na následky těžkých popálenin zemřel. Sem teď na toto místo, jak vidíte za mnou, dorazí zhruba tři sta lidí. A vlastně to, co říkají na jeho čin s odstupem času osobnosti? Se teď nyní podívejte.

Tomáš HALÍK, kněz, sociolog

--------------------

Palachův čin nebyl činem zoufalce. Nebyl to ani protest proti sovětské okupaci, ale byl to protest proti tomu, že lidé začínali být lhostejní, začínali kolaborovat a on nás vyzval k tomu, abychom nedělali mravní kompromisy.

Vlasta CHRAMOSTOVÁ, herečka, disidentka

--------------------

Palach prostě svou velikostí té své oběti pojmenoval velikost tý národní tragédie. Jinak se to nedalo slovy pojmenovat.