Protestní čin Jana Palacha měl odezvu i v Plzni ****************************************************************************************** * Protestní čin Jana Palacha měl odezvu i v Plzni ****************************************************************************************** 14.1.2009, rubrika: Plzeň, strana: 6, autor: DAVID RŮŽIČKA Počátek roku 1969 přinesl postupně stále sílící tlak tzv. normalizace. Po krátkém nadechnu že vývoj přinese celkově významné společenské změny, přišlo více než kruté vystřízlivění. podpořil vítězství československých dogmatiků v řadách vládnoucí komunistické strany, a ti šrouby. Československo také muselo sehrát předstíraně dobrovolnou roli hostitele pobytu so svém území. Tento pobyt, deklarovaný původně jako dočasný, se postupně protáhl na dlouhé d I přesvědčení reformní komunisté začali definitivně ztrácet víru v možnost existence česko tzv. socialismu s lidskou tváří. Množily se postihy a režim zkoušel postupně všemi prostře všeobecného povědomí jakoukoliv pravdivou připomínku událostí předchozího Pražského jara. školách i veřejné správě přicházel čas politických čistek. Ani tehdejší Plzeň nebyla v tom výjimkou. Bleskem z čistého nebe, který probral veřejnost upadající do letargického spánku rezignace studenta pražské filozofické fakulty Jana Palacha. Ten se na protest proti společenské sit země cizími vojsky dne 16. ledna 1969 pokusil veřejně upálit na Václavském náměstí v Praze později svým těžkým zraněním definitivně podlehl, společnost zareagovala mohutnými manifes den po Palachově smrti převzali iniciativu plzeňští vysokoškoláci a spolu s dělníky ze Ško podniků uctili jeho památku. Smuteční panychida za Jana Palacha však byla plzeňskými vysokoškoláky zorganizována až 24. kdy studenti zamířili od borských kolejí na náměstí Republiky. „Na tyto události si pamatu ředitel Galerie města Plzně Václav Malina a dodává: „Šel jsem tenkrát s čelem průvodu a ne prapor.“ K uctění Palachovy památky se přidali také plzeňští věřící. Rekviem neboli mše za sloužena 23. ledna téhož roku v plzeňském františkánském kostele. „Byla to slavná mše,“ vz přímých účastníků, který si však ani po tolika letech od události nepřál být jmenován. „Ko lidí, ale vzadu u mříží stáli všude estébáci,“ dodává. „Mše za Palacha byla tehdy sloužena plzeňských kostelech, ale vše bylo již pečlivě sledováno,“ dodává pamětníkova manželka a i Františkánů byla mše největší a nejvýznamnější!“ V literatuře můžeme číst, že během této m i členové plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla či studenti konzervatoře. Neklid, který protestním činu naplnil zemi, vyděsil oficiální funkcionáře. Během následujících měsíců př uklidnit situaci mimo jiné Lubomír Štrougal, jenž měl na starosti „řízení stranické práce“ první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a pozdější prezident G Nicméně koncem února 1969 Plzeňany rozrušila další zpráva o protestním sebeupálení dalšího Jana Zajíce. Plzeňské divadlo v důsledku toho přerušilo divadelní představení. Odvážný dir Kouta, jenž přerušení inicioval, pak za svůj čin musel nést o rok později důsledky. Vyhazo Naštěstí nalezl tento vynikající odborník později uplatnění v zahraničí. Město Plzeň jako začal svírat pevný krunýř represivní totality. I když po roce 1989 začaly být zveřejňovány Palachových následovnících, pokud šlo o protestní sebevraždu upálením, dva případy souvise Plzní patří mezi ty méně známé. Uvádí se, že ještě 20. ledna 1969 kolem osmé hodiny večer Masarykově náměstí pokus o sebevraždu Josef Hlavatý, mladý dělník z Plzně. Čin provedl tak šaty petrolejem a zapálil se. I když o pět dní později zemřel v tehdejší plzeňské Vojenské literatura uvádí, že přímá souvislost mezi jeho pokusem o sebevraždu a protestním aktem Ja nikdy prokázána. Mezi 27. lednem a 14. březnem roku 1969 vykonávala plzeňská krajská prokuratura víceméně f nad vyšetřováním případu učně Jana Bereše. Toho prý oslovil Palachův čin, a tak se rozhodl chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Případ, vyšetřovaný krajskou správou Sboru národ ovšem posléze začala dozorovat přímo hlavní prokuratura v Praze. Zajímavý příklad reakce n přináší v rámci své výstavy Jiná skutečnost Galerie města Plzně. „Jde o zajímavé a svým způsobem ojedinělé dílo plzeňské výtvarnice Aleny Koenigsmarkové,“ ředitel galerie Václav Malina a dodává: „Vizuální objekt nazvaný Pražská pieta, připomínaj odráží všechny tehdejší traumatizující události: Okupaci země, Palachovu protestní oběť i přicházející normalizace.“ Za tím účelem malířka vycházela z české tradice středověkých ob oplakávání Krista sňatého z kříže. Toto je zastoupeno především v motivu centrální části o zlaté barvy připomínají ikony, červená barva cesty na pozadí ženy se zraněným mladíkem na dílům středověkého Mistra Třeboňského oltáře. Úběžník červené cesty lemovaný krvavě rudými jednak biblickou horu Olivetskou, na vrcholu však vidíme budovu pražského Národního muzea, byla během srpnové okupace roku 1969 poškozena střelbou. Hořící postava v pravé části pak připomíná Palachův čin, zároveň však jako by symbolizovala také živoucí pochodeň přinášejí temnoty. Postavy nalevo zas vycházejí ze škály středověkých motivů, konkrétně aktuálně pře tvářím z obrazů představujících tzv. posmívání Kristu, jimž dle katalogu k výstavě vévodí obličej nic nechápajícího sovětského vojáka“. Kurátor výstavy Petr Jindra katalog obohatil osobními vzpomínkami Aleny Koenigsmarkové, v další peripetie díla. To ve své době dokázalo tehdejší normalizační kádry rozčílit k nepří Obraz byl doslova časovanou bombou. Autorku vzápětí vyhodili ze Svazu československých výt Umělkyně pak chtěla využít nabídku velvyslankyně „jedné neutrální země“. Ambasadorka však mezi českým personálem velvyslanectví, a tak v důsledku pokusu o vyvezení obrazu došlo k z syna, jenž nebyl chráněn diplomatickou imunitou. „Toto dílo tvoří svým způsobem unikátní příklad soudobé reakce výtvarníka na významnou dob svým pojetím dobře zapadá i do konceptu výstavy představující díla alternativní k realisti světa a vlastně i oficiální kultuře někdejšího socialismu,“ konstatuje Malina. Výstavu, vč obrazu Aleny Koenigsmarkové, odrážejícího palachovské téma, si návštěvníci Galerie města P prohlédnout až do neděle osmnáctého ledna.