Odmítl se smířit s okupací

10.1.2009, rubrika: Domov, strana: 4, autor: ač

PRAHA Psal se rok 1968 a Jan Palach intenzivně prožíval Pražské jaro. Zdálo se, že komunistický režim v Československu může změnit svou tvář a Palach se účastnil řady diskusních večerů a schůzí. V roce 1968 byl také na druhý pokus přijat ke studiu svého oblíbeného oboru - historie, naFilosofické fakultě Univerzity Karlovy. Na první pokus v roce 1966 jej totiž nepřijali.

Pak ale přišel zvrat. Procitnutí přišlo po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a začátku okupace. Na podzim se Palach účastnil různých protestních akcí a v listopadu i studentské stávky. Odmítal se s okupací a celkovým politickým vývojem v zemi smířit. V lednu 1969 se rozhodl „probudit lid této země“ zoufalým činem. 16. ledna se v Praze na Václavském náměstí poblíž sochy svatého Václava polil hořlavinou a zapálil. Po třech dnech na následky popálenin zemřel. Bylo mu 21 let.

„Naše národy se ocitly na okraji beznaděje,“ psalo se v dopise, který se našel v jeho aktovce na místě činu. Palach se v něm označil za Pochodeň č. 1 a naznačil tak, že jej budou následovat další. „Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit,“ zaznělo v dopise.

Pohřeb Jana Palacha 25. ledna se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Jeho čin následovalo několik dalších mladých lidí.

Nekompromisní postoj Palacha k totalitě i zájem o historii nejspíš ovlivnil jeho otec, kterého obdivoval. Otci, vyhlášenému cukráři, zavřeli v roce 1951 jeho cukrárnu. Zemřel v roce 1962.