Důležitější než život ****************************************************************************************** * Důležitější než život ****************************************************************************************** 12.1.2009, rubrika: Česko, strana: 28, autor: MICHAL KOMÁREK Pražští studenti si po letech hledají cestu k pochodni Jana Palacha Na Jana Palacha má spousta lidí hned jasný názor. O tom, zda to byl hrdina, mučedník, nebo vlastní bezradnosti a co si z jeho činu můžeme vzít, se dlouho debatovalo - pokud vůbec - hospodách a v soukromí. Teď, čtyřicet let poté, co se polil benzinem a zapálil na protest rezignaci, ovládající jeho okolí po srpnu 1968, se to mění. Skupina studentů z pražské Fil vydává o Janu Palachovi obsáhlý sborník esejů, studií a dokumentů. Objemem i kvalitou je t A nese v sobě ještě něco navíc: zjištění, že současná generace studentů je schopna o Palac přemýšlet s nebývalou dávkou nadhledu a vzájemné tolerance. Obyčejný kluk Kolem poledního si v prodejně domácích potřeb v Praze Na Poříčí koupil dvě umělohmotné nád víky za 36 korun. O něco později do nich načerpal u Benziny v Opletalově ulici čtyři litry Čerpadlář si ho vybavoval jako „hodně bledého mladíka, který byl jakoby duchem někde jinde v něčem tmavém“. Krátce před půl třetí odpoledne dorazil pod rampu Národního muzea na Václ nádoby otevřel, polil se benzinem a zapálil. Jeden z očitých svědků popsal událost takto: hořet, předstoupil dva tři kroky před ten sloup, úplně klidně, otřel si ruce a asi dvakrát sáhl rukama na hrudník. Ruce mu při tom hořely. Pak udělal pár skoků a sportovním způsobem zábradlí, oddělující chodník od vozovky, a proběhl mezi dvěma tam parkujícími vozidly… Pla bez dýmu, jasně oranžový.“ Jiný svědek viděl situaci z projíždějící tramvaje: „Nebyla vidět hlava, nic, jenom takový jenom nohy byly vidět. Ruce měl mírně rozpaženy. Já se domnívám, že měl asi zavřené oči, j reflex na plameny, které mu šlehaly kolem hlavy.“ Psal se 16. leden roku 1969. Lidé v Československu právě tou dobou stále hlouběji rezignov pražského jara, na možnost proměny totalitního režimu a smiřovali se s tím, že proti sovět nic nezmohou. Hořící mladík se jmenoval Jan Palach a chtěl rezignaci zlomit. Doufal, že sp vyburcovat k odporu. Dosud nepublikovaná svědectví cituje studie historika Petra Blažka Pochodeň č. 1. Rekonstr Palacha. Je součástí knihy Jan Palach ’69 připravené studenty, kteří se narodili přibližně Palachově smrti. Jejich pohled není zatížen ani osobní vzpomínkou, ani pocitem viny. „Myslím, že česká spol nepřijímá, neví si s ním rady. Zřejmě hlavně proto, že tu platí, ostatně jako i jinde na Z život má absolutní hodnotu, je jediným měřítkem. Takže sebevražda vždy vypadá především ja šance,“ přemítá jeden z iniciátorů a spoluautorů projektu, pětadvacetiletý doktorand histo „I já mám k Palachovi komplikovaný vztah. Nevnímám ho jako vzor, hrdinu. Ale je pro mě vel Byl to vlastně docela obyčejný, průměrný kluk, který měl výjimečně rozvinutý smysl pro spr pro dodržování slova a závazků. A v určitém okamžiku se toto pro něj stalo důležitějším ne memento, protože život není absolutní hodnotou bez ohledu na to, jak se žije.“ Před pěti lety se Jakub Jareš účastnil vzpomínkového pietního průvodu, který k výročí Pala pravidelně pořádá Studentská rada Filozofické fakulty. „Chodil tam tehdy nějaký starší člo kdo to byl, a říkal nám, jak je hrozné, že o Palachovi vlastně neexistují žádné knihy. To impulz,“ vzpomíná Jareš. Zpočátku to pro studenty bylo překvapení a měli za to, že spíš o publikacích nevědí. Pozdě že palachovská literatura na pultech knihkupectví opravdu není. Na začátku devadesátých le esej Jiřího Lederera a Filozofická fakulta vydala útlý sborník. A to bylo vše. Před dvěma vytvořili pětičlennou redakční radu a výsledkem jejich práce je kniha, která přináší histo eseje například Ladislava Hejdánka, Tomáše Halíka nebo Martina C. Putny, studie o ohlasech motivů v literatuře a hudbě, edici dokumentů a DVD s filmy o Janu Palachovi. „Za nejdůležitější na celé věci považuji to, že studenti se přes Palacha učí přemýšlet o d to jinak než naše generace,“ říká literární historik Martin C. Putna. „Doufám, že je to si Česku nastává něco podobného jako v Německu v šedesátých letech minulého století: nová gen velkým tázáním po dějinách. To může být převrat v tom, jak se vyrovnáváme se svojí minulos Pochopit proč Právě Martin Putna se ve své eseji na Jana Palacha dívá poměrně přísně. „O Palachově činu jako o oběti. O něm samotném jako o mučedníkovi. Ale ani jedno z toho neplatí,“ vysvětluje „Oběť má význam ve smyslu položení života za někoho jiného. Palach se namísto toho chtěl s mučedníkem stát. Jistě - v roce ’69 stál nepochybně na straně svobody a pravdy. Ale jeho č následování. A myslím, že není ani dobrý. Pro mě jako morální memento nefunguje.“ S tím nikdo nic nenadělá. Důležitější je, že studentům podobný pohled nepřekáží. Oni sami různé názory, jeho čin interpretují rozdílně, má pro ně i odlišný osobní význam. A to vše výhodu. „Strhávat Palachovi auru hrdinskosti a mučednictví není žádné rouhání. Nemá smysl nějaký kult, je jasné, že jeho čin je komplikovaný, že ho nelze uchopit jen z jednoho úhlu doktorandka bohemistiky Michala Benešová, která spolu s kolegyní Veronikou Jáchimovou pro studii Literární reflexe činu Jana Palacha. „Jde o to, aby se nám přes ty různé úhly pohle minulost, abychom se blížili pochopení, proč to Palach udělal a proč byla reakce společnos byla.“ Pro dalšího spoluautora projektu, studenta historie Patrika Eichlera, je práce na knize př budoucnosti ohledně dialogu různých názorových skupin. „Pro mě je Palach člověkem, který v pražského jara jako v něco, co není pokusem o kosmetickou úpravu totalitního režimu, co ne frakčním sporem komunistů, nýbrž pokusem o vytvoření nového typu demokracie. Demokracie, k dobře nefungovala ani v západní Evropě, vždyť třeba de Gaullův režim ve Francii byl silně A moje pozice je pro řadu lidí nepřijatelně ,levičácká‘,“ vysvětluje Eichler. „Jenže my se klišé překonávat. V politických diskusích v rámci knihy byly jasné základní proudy - demok demokratická občanská pravice a katolická pravice. Všechny tři mají pochopitelně velkou tr potenciál. Ale seriózní nepředpojatá diskuse mezi nimi tady zatím hodně chybí.“ V rámci příprav knihy Jan Palach ’69 i v knize samotné taková diskuse funguje - mezi gener politickými a filozofickými názory. „To zásadní, na čem se shodneme všichni, je, že Palach nerezignace na smysl veřejného dění,“ dodává Patrik Eichler. Kniha bude oficiálně představena tento čtvrtek během vernisáže výstavy o Janu Palachovi v pražském Karolinu, kterou pořádá Filozofická fakulta ve spolupráci s Národním muzeem. Záro témata spjatá s činem Jana Palacha na Filozofické fakultě seminář za účasti předních histo nebo filmařů. Pietní akt před Národním muzeem je svolán na pátek přibližně v půl třetí odp tuto hodinu se Jan Palach zapálil. *** „Strhávat Palachovi auru hrdinskosti není žádné rouhání.“ (Michala Benešová) dlouhé ticho Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach se po okupaci Česko srpnu 1968 zapojil do protestního studentského hnutí. Účastnil se okupační stávky na fakul radikální skupinu studentů k obsazení Českého rozhlasu. Nakonec se 16. 1. 1969 pokusil pro odporu sebeupálením. O tři dny později zemřel. Jeho pohřeb se stal masovou tichou demonstr účastnily desítky tisíc lidí. Brzy potom si však československá veřejnost Palacha připomín Symbolem protestu se Palach stal nakrátko znovu v roce 1989. 15. ledna chtěli jeho památku k pražskému pomníku svatého Václava připomenout představitelé pěti disidentských organizac aktérů policie zadržela a následovala série demonstrací, které se staly nejmasovějším prot protestem od roku 1969. Policie použila proti demonstrantům vodní děla, na svou dobu tvrdé i náhodných přihlížejících -a tím dále zvýšily popularitu i význam protestů. Česká společnost Palacha nepřijímá, neví si s ním rady.“ Jakub Jareš)