Palachova zkratka na cestě do dějin ****************************************************************************************** * Palachova zkratka na cestě do dějin ****************************************************************************************** 10.1.2009, rubrika: Orientace - studovna, strana: 21, autor: Petr Zídek Příští týden to bude čtyřicet let, co na Václavském náměstí v Praze vzplála „Pochodeň č. 1 dobrou příležitostí Palachův sebezáhubný čin znovu promyslet. Co jej motivovalo a měl jeho nějaký smysl? Před dvěma lety vyšel v týdeníku Respekt velký článek o tom, že si čeští historici nevědí rady. „Možná je v tom ostych před velkou obětí, velkým jménem. Skrývá to také hodně námahy okolnosti, vážit každé slovo na jemných vážkách,“ vysvětloval v Respektu nezájem o Palacha pražské jaro Jiří Hoppe. Magie kulatých výročí však začíná fungovat i u nás, takže letos m meditovat s pomocí nového dokumentárního filmu, reprezentativního sborníku, a dokonce i ži románu. Ostych historiků a vlastně všech, kteří stojí před úkolem něco o Palachovi říci či napsat, Jeho čin, jak napsal již v roce 1969 Jindřich Chalupecký, je „hluboce zneklidňující“ a „vy způsobu myšlení a chování“. Lze si vůbec představit vážně myšlený pokus o Palachovu reinte dekonstrukci? Může historik v zaprášených archivech objevit něco, díky čemu se nám jeho či jiném světle? Či jsme odsouzeni jen k dalšímu vylepšování jeho pomníku? Na křídlech imaginace Navzdory různým žánrům a médiím mají tři nová díla o Palachovi společného více než jen hla hlavní historické studie, která na základě doposud nevyužitého vyšetřovacího spisu veřejné rekonstruuje Palachův čin, je Petr Blažek, který zároveň působil jako hlavní historický po Vlachové při práci na jejím filmu. Ve filmu se tak logicky objevují některá zjištění, k ni došel v archivu. Sborník zároveň kromě dalších historických statí, dobových i pozdějších e v umění a desítek dokumentů přetiskuje také „Zprávu o životě, činu a smrti českého student Lederera, která poprvé vyšla v exilu, potom přepracovaná v samizdatu a nakonec v Praze krá revoluci. A právě Ledererova kniha se stala podkladem románu Lenky Procházkové. Co nového a smyslu Palachova činu z těchto děl dozvíme? Začněme románem Lenky Procházkové. Ve sborní jeho rozbor: „Procházková si neklade filozofické otázky po smyslu Palachova činu ani ho ne interpretaci, ale vnímá jej jednoznačně jako důsledek ke krajnosti jdoucí snahy mravně nes se nezkřivit,“ píše Michala Benešová. V doslovu ke svému románu popisuje Lenka Procházková roce 1988 se podílela na zpracování knihy Jiřího Lederera a o dvacet let později byla požá publikovaný v samizdatu zredigovala pro další vydání. Nakonec se rozhodla „téma zcela přep mu beletristickou podobu“, protože Ledererův text byl podle ní jazykově zastaralý a mladé srozumitelný. Procházková čerpá z Lederera množství faktů, ale řadu situací a charakterů s vyfabulované jsou Palachovy deníky. Nemá příliš smysl vytýkat Procházkové, že se někdy ned faktů (např. Palach nemohl vědět o upálení Poláka Riszarda Siwiece), spíše je nutno se ptá reality s fikcí je nejlepším způsobem, jak Palachův čin přiblížit mladší generaci. Lenku P evidentně svazovala, bránila jí v literárním rozletu. Její let na křídlech imaginace však neoslňuje. Kniha není špatně napsaná, ale - na rozdíl od Ledererovy brilantní novinářské p Veřejná bezpečnost v roce 1969 Palachův čin velmi podrobně vyšetřovala a vyslýchala při to které dnešní historik již vyzpovídat nemůže. Policejní dokumenty, které jako základ své st Blažek, umožňují podrobnější rekonstrukci posledních Palachových dnů i činu samého. Zřejmě novým svědectvím o stavu Palachovy mysli je dopis, který poslal deset dní před svým protes vůdci Lubomíru Holečkovi a v němž navrhuje, aby studenti obsadili rozhlas a odvysílali výz cenzury. „Jestliže se Ti návrh bude zdát šílený, tak Tě prosím, aby jsi ho zahodil a nezmi V opačném případě dělej, co uznáš za vhodné,“ psal Palach. Holeček list zřejmě vůbec nečet případě o něm na schůzi studentů neinformoval. Podle Petra Blažka dopis ukazuje, že Palach zvažoval různé formy protestu a že svůj čin neuskutečnil v okamžitém afektu“. Palachova vý vedla ty, kteří o smyslu jeho činu uvažovali, často k úniku do sfér metafyziky. Již citova Chalupecký např. napsal: „Oběť Jana Palacha nebyla pochopena jako výzva k světské akci. Li nedá vyměnit za nic v tomto světě - za zrušení cenzury či jiný akt. Cena lidského života j nedá se splatit relativním činem. Oběť Jana Palacha mohla být pochopena jenom jako výzva z zbavit se hříchu, znova se odhodlat k životu.“ Dopis Holečkovi ovšem ukazuje, že on sám sv skutečně myslel jako „výzvu k světské akci“, k nátlaku na vládu, aby zrušila podle jeho po a zakázala rozšiřování kolaborantských Zpráv. Aby dodal svému nátlaku větší váhu, vymyslel skupiny, jejíž členové jsou připraveni ho následovat. Dobový psychiatrický posudek, citova charakterizuje Palacha tak, jak je zafixován v obecném povědomí: citlivý a přemýšlivý hoch povahy, ostýchavý ve vztahu k dívkám, kladoucí „mimořádně velký důraz na morální hodnotový ztížené nebo nezdařené identifikaci s osobami ve svém okruhu mohlo docházet k identifikaci postavami našich národních dějin, v tomto případě především s Husem,“ píše se v posudku vy základě svědeckých výpovědí. „Pátráme po nějakých skrytých motivech, ale nejspíše žádné ne svém eseji Václav Cílek: „Není tu žádný problém, necítíme žádné trauma a ani stopy nějakéh chování, nebo dokonce podivnosti. Nebyl blázen. Myslím, že Palachův příběh je ve skutečnos prostý - viděl bezpráví a reagoval na něj.“ Další pochodně Palach nebyl jediným, kdo „viděl bezpráví“ a reagoval na něj způsobem, který se „vymyká z myšlení a chování“. Jako první se na protest proti okupaci Československa upálil 8. září 1 Polák Riszard Siwiec, jeho čin však polské úřady utajily. V českém historickém povědomí zů Palachovi následovníci - Jan Zajíc a Evžen Plocek. Ohlas jejich činů se však s Palachovým a také dnes o jejich životě a motivacích víme mnohem méně než o Palachovi. (Příznačné je, Vlachová měla nejprve točit dokument nejen o Janu Palachovi, ale i o Janu Zajícovi, ale na televize dokument o Zajícovi zrušila.) Jen od ledna do dubna 1969 došlo v Československu k sebeupálení. Pět dní po Palachovi se v Plzni upálil šestadvacetiletý Josef Hlavatý - o jeh sborníku nedozvíme bohužel téměř nic. Sborník přináší také stručný přehled dalších zahrani analýzy několika nejvýznamnějších. Většina čtenářů asi bude překvapena množstvím lidí, kte formu protestu použili. Ještě před Palachem se v listopadu 1968 v centru Kyjeva upálil za Vasil Makuch. Hned po Palachovi se z podobných pohnutek upálil v Budapešti student Sándor později se v Brašově upálil rumunský Maďar Márton Moyses. V roce 1972 se v Kaunasu upálil ve Wratislavi Józef Dolak. Ve východním Německu se na protest proti politice komunistické dva duchovní, v roce 1976 Oskar Brüsewitz a o dva roky později Rolf Günter. Ve stejném roc ukrajinský disident Oleksa Hirmyk a krymský Tatar Musa Mamut. Na protest proti lživé propa masakru se na jeho výročí v roce 1980 v Krakově upálil Walenty Badylak. Ještě v březnu 198 upálil malíř a sochař Liviu Babeć. Před výlohou Aeroflotu se v Paříži v únoru 1977 na prot sovětské politice dokonce upálil i Francouz Alain Escoffier. Smysl činu Každý, kdo o Palachovi uvažuje, se dříve či později musí dostat k otázce, zda měl jeho čin skutečností zůstává, že Palachův čin ničemu nezabránil a nic nového nevyvolal,“ píše Ladis a pokračuje: „Nepochybně otřásl řadou lidí a jejich svědomím. Ale ani ti otřesení si nevěd Sporadický odpor sice neustával, ale byl neúprosně likvidován. Několik desítek lidí nemohl událostí a předejít všeobecnému rozvratu společenskému, kulturnímu, mravnímu a duchovnímu. posuzuje smysl Palachova činu Tomáš Halík: „Slíbil jsem si, že se však komunisty za žádnou koupit ani zastrašit. A když mi pak v osmdesátých letech u výslechů tu slibovali, tu vyhro jsem si vždy na Palacha a dostal sílu říci ne. Já opravdu nejsem rozený hrdina, možná bych na Jana nedokázal. Vím z řady osobních svědectví, že do života nemála lidí Palach vstoupil normalizačním cynismem vnitřně nekapitulovali. Že to byla menšina? Zaplať Pánbůh za každéh Ne, jeho smrt nebyla marná.“ V dokumentu Kristiny Vlachové vyslovuje Jiřina Šiklová myšlen Palachovy oběti se ukázal až po dvaceti letech, během tzv. Palachova týdne, kdy se výročí stalo dobou masových protestů proti komunistickému režimu. Mnozí z demonstrujících si tehd odvahy připomínkou toho, co dokázal Palach. Proč ale k ničemu nedošlo třeba již při desáté výročí? Nepochybně proto, že režim nebyl v takovém stupni vnitřního rozkladu. Nebýt Palach si lidé v roce 1989 k vyjádření své nespokojenosti pravděpodobně jinou příležitost. Ostatn ránu režimu zasadila demonstrace při výročí, které nemělo s komunismem nic společného. Jeh vláda nesplnila a národ brzy opět upadl do letargie. V jednom ohledu však nepochybně zvítě rozdíl od ostatních lidských pochodní - zapomenut. Měřeno např. počtem jazykových mutací o Wikipedii (28), patří Jan Palach mezi dvacet nejznámějších Čechů minulého století (pro sro prezident Svoboda jich má 16, Alexander Dubček 36, Jan Zajíc 6, Evžen Plocek jednu). V Čes pojmenovány desítky ulic, náměstí a škol, s jeho jménem se lze setkat na nejzapadlejších m Na Palachově pomyslném pomníku se již mnoho vylepšovat nedá. Dluh ale máme vůči všem jeho pro které trýznivé sebeobětování nebylo zkratkou do dějin. Třeba v jejich příbězích nalezn pomůže pochopit i Palachův „hluboce zneklidňující“ čin. Příští týden proběhne k výročí Jana Palacha několik akcí. 15.-16. ledna seminář na FF UK, vernisáž výstavy a prezentace sborníku v Karolinu, 16. ledna pamětní setkání v Národním mu bohoslužba v kostele sv. Salvátora. *** Jan Palach ‘69 Patrik Eichler, Jakub Jareš, Petr Blažek (eds.) Vydaly Filozofická fakulta UK, Ústav pro s totalitních režimů a vydavatelství Togga, Praha 2009. 606 stran + DVD. Poselství Jana Palacha Kristina Vlachová (režie) Kristina Vlachová, Ivan Biel (námět a scénář). Vyrobilo Centrum dokumentu ČT, 2009. 57 minut. Vysílá ČT 2 15. 1. 2009 od 20.00 hodin. Slunce v úplňku. Příběh Jana Palacha. Lenka Procházková Vydalo nakladatelství Prostor, Praha 2008. 288 stran. Slíbil jsem si, že se komunisty za žádnou cenu nedám koupit ani zastrašit. A když mi pak v letech u výslechů tu slibovali, tu vyhrožovali, vzpomněl jsem si vždy na Palacha a dostal Tomáš Halík