Od slov k činům, prosím jich!












            ******************************************************************************************

            * Od slov k činům, prosím jich!
            ******************************************************************************************
            |

            22.1.2009, rubrika: Salon, strana: 2, autor: JAKUB ŠOFAR
            Musím začít výpiskem, tentokrát z Divišovy Teorie spolehlivosti. A to přesto, že je i prot
            je to přesná trefa, čistá desítka. Literatura, to už samo o sobě znamená blízkost konce, n

            příběh jakožto život sám. Avšak úvahy o literatuře rovná se konec úplný. Impotent vzpomíná
            když jsme mívali kulky.
            Minule jsem dával palec nahoru za jednu mexickou vlnu v literárním provozu loňského roku. 

            chození kolem horké kaše palec dolů.
            Ředitel Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Pe

            poskytl čtrnáctideníku Tvar (14/2008) rozhovor, ve kterém kromě jiného hovořil o nedostatk
            pracovišti. Do lodi teče, máš se tvářit, že se nic neděje, nebo naopak hulákat na poplach?
            další vyjádření pro různá tištěná média, v nichž se peněz vždy nějak dotkl. Lidsky ho cháp

            spolupracovníky a jiným nakládat ještě více práce není příjemné, ale vedoucí či ředitelé k
            jsou dnes v janusovské pozici odborníků a současně manažerů. Tak se na tom námi volení zás
            Manažer, což je role pro mnoho lidí v Bílkově postavení rovnající se batohu s kamením a ur

            sami svobodně nevybrali, by neměl brblat, natož s náběhem k hysterii. Lítostivá slova do v
            jsou však zcela neefektivní. My, kteří je čteme, ty peníze fakt nemáme. Pan ředitel pracuj
            svých studií (kromě několika pobytů v zahraničí), takže byl pořád u toho. A měl by vědět, 

            Nerozumím dost dobře slovům máš se tvářit, že se nic neděje. Pokud se něco děje, tak odhal
            Pořád poslouchám, že nejsou peníze, ale filmů, divadelních představení, knih či realizovan
            (pod to označení se dá schovat cokoli) je tolik, že to jeden nestíhá. Když to nejde tudy, 

            zkusit jinudy. I ve školství. Začíná mně to připadat jak resuscitace vtipu z dob, které si
            připomínat: Nikdo nepracuje, ale plán se plní, nic není k dostání, ale všechno se sežene.
            Když už jsem takhle nasadil vrták, tak to dokončím. Kolik potřebujeme ročně bohemistů? A k

            jazyku či literatuře opravdu věnuje? Kolik z nich jde učit do škol? Neproměnila se náhodou
            role literatury v současnosti? Nemělo by se celé studium, celý obor zmenežovat (krásné slo
            základu jinak? Přestože si zapisujeme svoje texty na flešky (další krásné slovo), nenosíme

            kulisy z národního obrození? A byla vůbec babička Boženy Němcové šťastná?
            Ale jinak dobrý, držím palečky – jsem totiž milovníkem zdrobnělin. * www.literatura.bezchi
            Možná, že z projektu Literatura na webu, který začal vznikat v září minulého roku, vyroste

            pomůcka pro všechny, kdo nemají čas denně se proklikávat pralesem adres. Jeho cíle jsou: o
            „literárním“ internetu, možnost glosovat a upozorňovat na kvalitu. Věru, toť pěkný cíl!
            Kontakt: sofar@atlas.cz.