Vzpomínka na sebeupálení Jana Palacha ****************************************************************************************** * Vzpomínka na sebeupálení Jana Palacha ****************************************************************************************** 17.1.2009, 18:10, pořad: Názory a argumenty Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Památku studenta Jana Palacha, který se před čtyřiceti lety upálil ve snaze vyburcovat spo protestu proti okupaci Československa a nastupující normalizaci, uctili včera lidé pietním hrobu, setkáním v Národním muzeu nebo položením květin k pamětní desce na pražské filosofi Profesor Teologické fakulty Univerzity Karlovy Jankub S. Trojan zopakoval na Olšanských hř řeč, kterou pronesl při Palachově pohřbu právě před čtyřiceti lety. Zdůraznil v ní, že Pal činu odhodlal v době, kdy v Československu převládal pocit beznaděje. Slovo má Lída Rakuša Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka -------------------- Jan Palach měl po srpnu 1968 víc možností, jak vyjádřit svůj protest proti tomu, že se v j usídlila okupační vojska a pod pásy jejich tanků skončily naděje na důstojnější život. "Uv a už nikdy nemůžu žít ve tmě," řekl mi tou dobou ve Frankfurtu nad Mohanem jenom sedmnácti jsem se ho ptala, proč se pro Bůh úplně sám bez rodičů a bez přátel rozhodl z Českoslovens požádat o azyl. Mně bylo ovšem tehdy jen o něco málo víc asi jako Palachovi, který byl na 1968 pár týdnu na vinobraní ve Francii. Tenkrát by byl venku bez větších problémů získal s jakékoliv vysoké škole a mohl by studovat svobodně cokoliv, a pak by se mohl ucházet, podo udělal Jan Švejnar, ve své vlasti třeba i o prezidentský úřad. Jenže Jan Palach se vrátil. nebyl výjimkou. Z těch dlouhých prázdnin se nakonec vrátila většina. Jen málokteří ale s o nerezignovat. Do tohoto Palachova obrazu bezezbytku zapadá jeho teprve letos ve složce STB na obsazení rozhlasu, odkud by malá skupinka studentů vysílala výzvu ke stávce za zrušení Smrkovského a doufala, že jim tam přijdou podpořit davy studentů z blízké Vysoké školy eko 1968 začal shora, leden 1969 může začít zdola," končí Palachovy řádky adresované tehdejším vůdci Lubomíru Holečkovi. K tomu se ale buď nikdy nedostali, anebo, jak tvrdí tehdejší stu a dnešní velvyslanec na Ukrajině Jaroslav Bašta, je Holeček nebral vážně. Každopádně linko na kterém byly napsány, skončil v univerzitním archívu a o rok později jej zabavila tajná stejný linkovaný papír napsal Palach jen o deset dnů později svůj manifest "Pochodeň číslo dnů v něm dal úřadům na to, aby odvolaly cenzuru. 20. ledna se veřejně upálil Josef Hlavat Jan Zajíc, 4. dubna Evžen Plocek. Smrt sebeupálením zvolil ovšem 20. ledna 1969 před budov muzea v Budapešti na protest proti okupaci Československa také maďarský student Sándor Bau vzato to nebyli členové žádné organizované skupiny, ale Palachovu štafetu převzali a zaslo naši úctu. Totéž ovšem platí i o dalších, dnes neoprávněně opomíjených osobnostech. Už čty Palachem se na protest proti okupaci Československa upálil na varšavském stadionu za příto tisíců lidí včetně stranického vedení otec pěti dětí Ryszard Siwiec. Než to udělal, rozhod letáky kritizující polský podíl na invazi do sousední země. Siwieckého oběť se ale tehdy p i polská redakce rádia Svobodná Evropa považovala tuto zprávu za podvrh a uvěřila jí teprv způsobem zahynul Jan Palach. Proč? Byl to nepochybně teprve fakt, že Jan Palach byl v Praz národní hrdina. Co způsobilo, že se režim neodvážil prohlásit ho za šílence, kterému přesk Palachovu oběť přijal. Zrodila se novodobá mučednická legenda. Že přetrvala i následná lét nesmělo veřejně mluvit, dokazuje takzvaný Palachův týden, od něhož v těchto dnech uplynulo kdy lidé uchopili Palachův odkaz a přestali se bát. Podrobnosti o Palachově životě a návrz odbojové akce, které loni a letos vycházejí najevo, Palachově legendě neškodí, ba právě na věrohodnější. Právě kvůli Janu Palachovi je ale na místě připomínat si i všechny další obě proti lžím komunistického režimu. Smrt veřejným sebeupálením zvolil v roce 1972 devatenáct Romas Kalanta, v roce 1976 východoněmecký evangelický farář Brüsewitz, o dva roky později inženýr Oleksa Hyrnyk a ještě v roce 1980 polský pekař Walenty Badylak. Abychom na ně neza důležité zvlášť v zemi jako je tato, kde jsou komunističtí funkcionáři schopni dodnes tvrd režim vlastně nebyl tak špatný. A v časech jako jsou ty dnešní, kdy jim hospodářská situac nahrávat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------- U mikrofonu Českého rozhlasu 6 byla Lída Rakušanová.