Vysokoškoláci? Jen je nechte, ať si platí ****************************************************************************************** * Vysokoškoláci? Jen je nechte, ať si platí ****************************************************************************************** 26.1.2009, rubrika: Názory, strana: 8, autor: Jan Jandourek Bude třeba platit školné. Tomu se nevyhneme, pokud chceme, aby vysoké školy k něčemu vypad proto, jakkoli to zní někomu divně, aby se na vysoké školy dostali lidé z nižších sociální rodin, které mají do kapsy hlouběji než jiné. Ministr školství Ondřej Liška dnes předloží vládě návrh školské reformy. Ta obecně uvažuje jedné z alternativ, jak by mohli studenti kontrolovat kvalitu vysokých škol. Zahraniční zkušenost ukazuje, že školné ve skutečnosti pomáhá lidem z chudších rodin dosta školu. V praxi je to tak, že „na vysokou“ se velmi často dostanou děti vysokoškoláků. Jsou takzvaným sociálním a symbolickým kapitálem. Česky řečeno, mají už z domova nějaké znalost pěkně vybroušenou, takže umějí své znalosti prodat. To však neznamená, že by děti z rodin se základním vzděláním byly hloupější. Mají často jen horší startovací čáru. Pokud se ji p pomocí peněz, tedy pokud zmizí systém přijímacích zkoušek a testů, který přeje (momentálně do škol se dostane inteligentní platící klient, ne jen ten, kdo dobře vyplnil nějaký zkouš by to věci pomoci. O co ještě dále jde? Předně o dvě věci. Hlavně o to, že peněz je ve vysokém školství málo. absolvent vybrat, jestli se chce věnovat akademické dráze, nebo půjde své znalosti zpeněži sektoru, půjde nejspíš k soukromníkovi. Příjem odborného asistenta na vysoké škole neodpov dostane jinde. Pokud se přesto rozhodne, že bude učit a věnovat se vědě, je to určitý druh Jenomže stát a jeho vzdělávací politika nemají být záležitostí fanouškovství. Ty peníze je někde vzít. Někdo namítne, že ty peníze má dát stát. Je přece v zájmu státu, aby měl co nevíce vysokoš lidí. Z toho pak mají prospěch všichni. Jenomže není nic takového jako mytický stát. Je tu milionů lidí, z nichž někteří platí daně. Pokud bude potřeba dát více peněz do škol, zapla i ti, kteří sami – a ani jejich děti – vysokou školu nemají. Přitom vysokoškolák má, jak v nadprůměrný příjem. Proč by měl někdo, kdo nikdy branou žádné fakulty neprošel, jiným přis životní úroveň? Dobře zaplacený vzdělanec bude jednou platit vyšší daně, řeknou jedni a do na všechny. Druzí namítnou, že ti nejnadanější utečou do ciziny a neuvidíme od nich v naše korunu. Jejich daně si užijí ti, kteří na jejich vzdělání nemuseli dát ani euro. Abychom to shrnuli, studovat na vysoké škole není žádné automatické právo. Lidé však jdou nikoli proto, že jsou vášniví vlastenci, ale proto, že se chtějí mít lépe. Připlatit si ně měl lépe příště, není nic drastického a chtít to od nich není nemorální. Dalším důvodem placení školného je motivace studentů. Když už za něco platím, tak si hlídá to dostal patřičnou protihodnotu. Sám jsem na vysoké škole učil, takže vím, jak to chodí. práci, o které tuší, že ji nebudu pozorně číst. To je demotivující. Já ji jako vyučující n číst, protože mi to za tu almužnu nestojí. Abych přežil, musím si někde takzvaně „přivyděl čas i energii. Student tuší, že mu nevěnuji plnou pozornost, tak se nepřetrhne. Nikdo z ná šťastný. Pokud však bude student něco platit, je zákazníkem, který si hlídá kvalitu služeb placený poskytovatel. Od dob antiky víme, že existuje něco jako „zlatá střední cesta“. Nic nepokazíme, když zave školné, jištěné třeba nějakou formou nízko úročených půjček či nějakým podobným způsobem. státu prospívají, ať jim tedy všichni občané přispějí. Vysokoškoláci také pracují na svém – ať za to něco zaplatí. *** Někdo namítne, že peníze na vysoké školy má dát stát. Jenomže není žádný stát. Jen deset m nichž někteří platí daně. A někteří z nich ani vysokou nestudijí.