Výzva, z níž nelze vystoupit ****************************************************************************************** * Výzva, z níž nelze vystoupit ****************************************************************************************** 17.1.2009, rubrika: Kavárna - rozhovor, strana: 27, autor: ROSTISLAV MATULÍK Studoval dějiny a imponoval mu Jan Hus, podotýká evangelický farář JAKUB S. TROJAN, který pohřbíval. * Palachova matka byla členkou evangelického sboru v Libiši, kde jste byl farářem. Znal js Palacha? Ano, ale dá se říci, že jen povrchně. Přišel 25. prosince 1968 na bohoslužby do kostela v maminkou a hned zaujal nejenom mě, ale jak jsem si ověřil, také více lidí okolo. Měl zvláš tvář. I když do kostela nechodíval, při těchto bohoslužbách přistoupil k večeři Páně, což Při vycházení se mě hned ptal – nebo spíše, jen konstatoval – že ho velice trápí, jak se l novému režimu a nestojí při původních ideálech. Říkal, že i církve by s tím měly něco uděl ve dveřích kostela, kdy se na faráře tlačí další lidé, takže nebyl čas. Byl to dvouminutov němž vyjádřil svou obavu. * Pak už jste ho neviděl? Vlastně ne, i když u nás v kostele byl ještě 15. ledna, pouhý den před sebeupálením. Pohřb jeho strýce a kostel byl plný, takže jsem si ho nezapamatoval. Ale byl tam, jak mi řekla j setrval i na hřbitově, kde jsem se loučil po kázání v kostele ještě další promluvou. Četl Matoušova evangelia o blahoslavenství těch, kteří trpí pro spravedlnost. * Máte nějaké vysvětlení pro jeho čin? Z toho, co jsem se o něm dozvěděl, je zřetelné, že v něm byl velmi silný nonkonformní pova vystoupit z řady. Letní prázdniny 1968 strávil v Sovětském svazu a právě tam vystupoval se výraznou nonkonformní důstojností. Když se mu v tom kolektivu něco nelíbilo, hned chtěl zj Iniciativu bral na sebe, nesnesl manipulaci; když třeba organizátoři brigády požadovali po nesmyslnou věc, ihned se vzepřel. Domnívám se, že za tím byl i fakt, že Palach studoval dě mu Jan Hus. Pochopil ho v tom, že pravda něco stojí, že je třeba v jejím jménu vést zápas k oběti. Proto jsem později interpretoval jeho čin nikoli jako akt zoufalství, nýbrž jako protestu. Očekával, že se český národ probudí z letargie a pocitu, že tu Rusové zůstanou n rezignace ho zřejmě velmi provokoval. * Myslíte, že lze o analogii s Husem takhle jednoznačně hovořit? Je pravda, že je zde velmi podstatný rozdíl – Husa poslali na hranici druzí, zatímco Palac A také neměl čas: to, na co Hus dlouho myslel a formuloval v listech z Kostnice, Palach sh do jediného okamžiku. Možná to již tehdy byl projev ne ještě tolik pociťované „punktuální ovzduší, v němž se na nás hrnou události jedna za druhou, a jejich smysl lapáme v jednotli Právě do nich se zkoncentruje něco podstatného. Hus na to měl léta práce, a tak to rozvinu konceptu. Na to Palach neměl čas. Byl stržen spádem událostí, takže se mu vše vtěsnalo do * Nepřehodnotil jste po těch letech něco ze své interpretace? Ne, nikdy jsem nepodlehl dojmu, že šlo o omyl, a už vůbec ne o spiknutí studentů. To mě an Možná existovala nějaká domluva, ale po mém soudu to není důležité. Důležité je, čím dnes mluví – svým činem. Ten je samozřejmě činem, který je třeba interpretovat. Lze to udělat n úrovni, tvrdit, že to byl psychopat, jak to šířili někteří komunisté. Anebo lze usuzovat, politického odporu. Budiž, ale v politice se přece klade odpor jiným způsobem. Závažnost j vysvětlit politickými kategoriemi. Proto si jej vykládám jako sebeoběť, která má všem druh nejpodstatnější otázku – co děláš pro to, aby tvůj život byl integrován do života celé spo důstojný život? * Lze žít s tímhle vědomím ustavičně? Určitě, i když samozřejmě na Palacha pořád nemyslím. Ale mluvil jsem o něm mnohokrát a jez lednové vzpomínky na jeho smrt – snad jsem vynechal celé ty roky jen jednou. Vím, že jeho čin, kdy se zdá, že předtím ani potom není nic. Ale smysl tohoto činu je věcí interpretace vyložit na té nejnižší úrovni, nebo tomu přiložit tu nejvyšší závažnost. A pak je to výzva vystoupit. To je na celý život – žít a působit a pracovat tak, aby se člověk přiblížil seb praktikoval sebeoběť samotnou, nelze se přece upalovat. Proto zdůrazňuji přiblížit, tak ab nejsilnějších momentech života mohl říci: něco jsem odevzdal, obětoval. Jako křesťan jistě Palachovu oběť s obětí Ježíšovou, ta je součástí zvěsti, díla, tradice. Ale přesto: je-li nadaný člověk, čistý, vybočující z řady, který má celý život před sebou a rozhodne se takt zavázat – je to něco ojedinělého. * Může Palachova smrt oslovit dnešní generaci, která se do obětí nehrne? Ale to přece není pravda. Všichni každodenně žijeme ze všedních obětí. Bez nich by život v To se jenom nevidí, o tom se nemluví, ale je to všude okolo nás. Co se jenom matky nesčísl okolo dětí vzdor únavě. Anebo si vezměte lékaře. Dcera je lékařkou u nedonošených dětí. By s manželkou podívat na ta nepatrná děťátka bez kůže, která tam vypiplají. To je každodenní velmi neviditelná oběť. Z okamžiku na okamžik žijící společnosti to uniká, ale oběti se dě když na to normálního člověka upozorníme, tak to nahlédne. Je to jen vytěsněno na okraj. * A pak jste tedy Palacha pohřbíval… To byla mimořádná událost. Začalo to v Karolinu, kde mluvili akademičtí hodnostáři, a pak k filozofické fakultě. Pohřeb se konal na Olšanských hřbitovech, kde jsem kázal. Myslím, ž Masarykově nebylo v ulicích tolik lidí. Praha byla opravdu pohnutá, nelíčeně, a také polit uvědomovala, že se stalo něco naprosto ojedinělého. Tohle Evropa neznala. I když filozof M mi později říkal, že se již něco podobného v minulosti stalo, tehdy jsme měli pocit, že je případ. V pohnutí stála celá zem. Panovalo zvláštní ovzduší jakéhosi sevření, ale zároveň se zde ukazuje velikost zápasu, v němž tehdy naše společnost stála. Dávalo nám to sílu k o normalizace. Nám ve skupině Nová orientace bylo jasné, že chování Sovětů ke spojencům přiv ránu socialismu. A společnost to pochopila víceméně také. Češi se normalizaci většinou při přežití jsme mistři. Ale snad nikdo už socialismu v sovětské verzi nevěřil. * Necítil jste hořkost, když společnost odpor tak rychle vzdala? Viděl jsem to přes filtr své církve a ta vydržela o něco déle. Ještě v únoru 1969 jsme měl na kterém jsme přijali nekonformní usnesení. To už tehdy žádné organizace s výjimku skupin nedělaly. Církev se položila až o čtyři roky později. Pak to už bylo špatné, ale čtyři rok Navíc naše skupina a spousta farářů i laiků, my jsme neustoupili vůbec. Zcela organicky js Chartu 77, i když při podpisu mne ve snu nenapadlo, že půjde o něco významného. Dokumentů, ducha a výslovných formulací předešly Chartu o hodně let, jsme podepisovali mnoho, jen se zážehem. * Byl jste v té době v kontaktu s Palachovou matkou? Ano, navštěvovali jsme se, a v jedné zvlášť tíživé situaci za mnou přišla i se svým druhým na ni tlačila, aby souhlasila s exhumací syna. Vyhrožovali jí, že jinak bude pohřben na ne Byla u konce svých sil, radila se, co má dělat. Jako matka prožívala ten vývoj monumentali a zájem celého světa s jistým zpožděním. Dostávala však stovky vyjádření soustrasti ze zah obávala, že si nesmí dovolit souhlasit s estébáky. Byla sevřená, ona i Jiří. Já jsem se od Tomu neklaďte odpor, to nemá smysl, vy vedete jiný boj, dost má den na svém trápení. Odchá úlevou. * Jak jste prožil takzvaný Palachův týden v lednu 1989? Abych se přiznal, nevzpomínám si. Ale nevylučuji, že jsem na demonstrace chodil. Hlavně mě že i když to léta vypadalo, jako by se na Palacha úplně zapomnělo, najednou jako by znovu Byla to rehabilitace jeho činu. Nemohl to být čin psychopata, ten by po letech už neměl co listopadových dnech se všude objevovaly jeho fotografie a citáty a tím spoluvytvářely étos pro mě vnější důkaz, že Palachův čin žije, že mladým něco říká. * Nicméně to vypadá, že Palachova vzpomínka bude ožívat hlavně v krizových chvílích? Ano, a pak mluví s velkou silou. Ani rok 1968, ani 1989 nepoužil násilí. V tom vidím ovoce – když násilí, tak jen na sobě, když obětovat, tak sebe. Nejspíš nad námi bděli nebeští an Palachem, že listopad ’89 proběhl tak, jak proběhl. Jediná okenní tabulka nebyla rozbita, fyzicky napaden. Kdyby vypuklo násilí, dodnes bychom se z toho nevzpamatovali. * Do povědomí jste se zapsal také kázáním ve svatovítské katedrále při rozpadu federace a republiky… Obsah kázání mi nejdříve vytýkali někteří katolíci, že jsem ze slavnostního dne udělal seb Pak jsem se ještě dozvěděl, že o tom jednala hodinu a půl vláda. Na jednání to přinesl Vác zlobil se, co si to tam ten farář dovolil říci a kdo to vlastně je. Nebyl rád. Ale zajímav jsem před lety pracoval na dokumentu Pokoj a dobro, on jediný reagoval zásadním článkem a psali. V mnohém s ním nesouhlasím, ale Klaus je integrovaná osobnost. *** Oběti v každodennosti „Všichni každodenně žijeme ze všedních obětí. Bez nich by život vůbe se jenom nevidí, o tom se nemluví.“ Jakub Schwarz Trojan Kdo je Jakub Schwarz Trojan Narodil se 13. května 1927 v Paříži. Vystudoval Komenského eva bohosloveckou fakultu, byl farářem, 1970 získal doktorát teologie, 1971 absolvoval VŠE, 19 státního souhlasu k výkonu funkce faráře, pracoval jako družstevní ekonom. Podepsal mezi p 1990 jmenován docentem, 1990–1996 zvolen dvakrát děkanem Evangelické teologické fakulty UK ČSSD navrhla jako pátého kandidáta na prezidenta, nominace mu unikla nesouhlasem části gré